36 C 295/2021-107 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky jednak ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen banka) a žalovaným dne [datum] (dále jen smlouva 1), jednak ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum] na dálku prostřednictvím internetového bankovnictví (dále jen smlouva 2). Žalovaný obě zápůjčky řádně nesplácel, proto je banka obě 13. 8. 2020 zesplatnila. 2. Na základě smlouvy 1 poskytla banka žalovanému 110 000 Kč a žalobkyně z této smlouvy požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 82 796,07 Kč (poskytnutá jistina ve výši 110 000 po odečtení zaplacených úhrad ve výši 27 203,93 Kč), poplatků za pojištění z dlužných splátek za měsíce duben 2020 až srpen 2020 ve výši 5× 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 87 191,28 Kč za dobu od 13. 8. 2020 do 31. 10. 2020 kapitalizované částkou 6 943,45 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně z jistiny ve 87 191,28 Kč za dobu od 21. 6. 2020 do 13. 8. 2020, smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně z jistiny 82 796,07 Kč a dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 564,62 Kč (jistina, smluvní pokuta a poplatek za pojištění) za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení. 3. Na základě smlouvy 2 poskytla banka žalovanému 5 000 Kč a žalobkyně z této smlouvy požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 646,27 Kč (poskytnutých 5 000 Kč po odečtení úhrad ve výši 2 353,73 Kč), poplatků za pojištění za měsíce duben až srpen 2020 ve výši 5× 8 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % ročně z částky 3 714,53 za dobu od 13. 8. 2020 do 10. 10. 2020 kapitalizované částkou 219,01 Kč, smluvního úroku ve výši 22,9 % ročně z jistiny 3 714,53 Kč za dobu od 15. 6. 2020 do 13. 8. 2020 kapitalizovaného částkou 138,38 Kč, 22,9% p.a. smluvního úroku z částky 2 646,27 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení, 8,25 p.a. úroku z prodlení z částky 2 905,28 Kč (z jistiny, smluvní pokuty a poplatku za pojištění). za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Žalobkyně prokázala, že jí banka postoupila pohledávky z obou smluv o zápůjčce a postoupení oznámila žalovanému (postupní smlouva z [datum] včetně příloh, oznámení op postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <b>uzavření smluv o zápůjčce</b> 6. Písemně učiněný návrh na uzavření smlouvy 1 podepsaným žalovaným banka akceptovala, smlouva 1 tak byla řádně uzavřena dne 9. 4. 2018 (viz návrh a akceptace smlouvy). Dne 9. 4. 2020 byla zápůjčka ve výši 110 000 Kč připsána na účet žalovaného, který ji byl povinen vrátit spolu s 19,9% p.a. úrokem a poplatkem za pojištění ve výši 165 Kč měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 2 833 Kč. 7. Smlouva 2 byla podle žalobkyně uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví tak, že žalovaný navrhl bance uzavření smlouvy, svůj návrh stvrdil SMS kódem, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo, a banka návrh akceptovala. Žalobkyně tvrzený kontraktační proces nikterak neprokázala. Nepředložila důkazy o tom, že žalovaný po řádném ověření identity projevil vůli být vázán smlouvou 2. Předložená nepodepsaná smlouva 2, na níž je uveden jen SMS kód, není sama o sobě bez prokázání ověření identity žalovaného a projevu jeho vůle být vázán právě smlouvou 2 dostatečným důkazem o uzavření smlouvy. 8. Soud se dále zabýval otázkou, zda banka před uzavřením obou smluv řádně prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splácet. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budo