36 C 330/2020-51 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 70 582,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 826,83 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovanému na základě žádosti – návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] poskytla žalovanému úvěr ve výši 103 400 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 40 měsíčních splátkách ve výši 3 045 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 12. 2018. Protože se dostal s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně s účinností ke dni 30. 4. 2020 od smlouvy o úvěru odstoupila. K uvedenému datu žalovaný uhradil celkem částku 35 932 Kč a dlužil 83 717,13 Kč (dluh na jistině 81 576,82 Kč, dluh na úroku 1 755,30 Kč a dluh na smluvní pokutě ve výši 385,01 Kč). Po splatnosti dluhu žalovaný uhradil celkem částku 13 135 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobkyně dne 20. 1. 2021 vzala žalobu zpět ohledně částky ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 14. 12. 2020 uhradil částku 5 000 Kč a dne 12. 1. 2021 uhradil částku 5 000 Kč. Obě platby žalobkyně započetla na jistinu úvěru. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovanému byl na základě žádosti/smlouvy o klasickém úvěru (dále jen„ smlouva“) ze dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 103 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,89 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 045 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 11. 2018. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byla ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení (smlouva o úvěru). Nedílnou součástí žádosti/smlouvy byly produktové podmínky pro klasické úvěry účinné od 30. 5. 2018 (dále také jako„ PP“), podle nichž byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit, dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce s tím, že odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. (článek V [číslo] PP) (produktové podmínky). 5. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 103 400 Kč dne 1. 11. 2018 (výpis z úvěrového účtu, výpis z bankovního účtu žalobkyně, a výpis z interní účetní evidence). Protože žalovaný řádně a včas neplatil splátky úvěru za měsíce prosinec 2019 až březen 2020 (výpis z úvěrového účtu), žalobkyně v souladu s jejím smluvním oprávněním dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila s tím, že ke dni 30. 4. 2020 se úvěr v celkové výši 83 718 Kč stane splatným v celém rozsahu. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno žalovanému na adresu dle smlouvy dne 25. 3. 2020 (odstoupení od úvěrové smlouvy, poštovní podací arch). 6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené žádosti/smlouvě o klasickém úvěru vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 01/2016 u [právnická osoba] v [obec] a jeho pravidelný měsíční příjem činí 31 260 Kč. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za období srpen 2018 a září 2018, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc srpen 2018 činil 28 087 Kč a za měsíc září 2018 činil 31 271 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 20 200 Kč, a to 5 200 Kč náklady na bydlení, 5 000 Kč na ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění apod.) a 10 000 Kč finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že je majitelem domu, bytu, žije s družkou a má jedno dítě. Celkový příjem domácnosti uvedl částkou 41 260 Kč. Žalobkyně soudu předložila výpis z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že žalovaný k datu 27. 10. 2018 vlastnil byt ve [obec] a výpis z insolvenčního rejstříku, z něhož vyplývá, že vůči žalovanému ke dni 14. 1. 2021 nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registru SOLUS, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem bez negativní informace. V tomto směru předložila interní zápis žalobkyně o jejím rozhodnutí úvěr poskytnout. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.