46 C 352/2020-60 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 6. 10. 2020, ve znění doplnění ze dne 9. 12. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 204,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 204,60 Kč od 6. 3. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], [anonymizováno] [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu (webových stránek www.creditportal.cz) dne 4. 2. 2019 smlouvu o úvěru č. B0008930430447152 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému téhož dne úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal Společnosti vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204,60 Kč do 5. 3. 2019. Žalovaný však ničeho neuhradil, čímž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku. 3. Žalovaný ve věci uvedl, že Smlouvu uzavřel prostřednictvím internetu, peníze mu přišly na účet. Úrok se mu jeví vysoký. Při uzavření Smlouvy pracoval v [právnická osoba], a vydělával cca 16 000 Kč měsíčně. Společnost se ho ptala na výdělek, ohledně ostatních výdajů si nebyl jistý. Navrhl, aby mu bylo umožněno uhradit dlužnou částku v delší době, alespoň do dvou měsíců, když v současnosti řeší oddlužení, k čemuž mu chybí jen výpis z rejstříku trestů a výpis soudních řízení. Od ledna 2021 opět pracuje ve slévárnách, předtím o práci přišel kvůli koronaviru, kdy mu neprodloužili pracovní smlouvu, neboť byl ve společnosti nejkratší dobu. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného si Společnost a žalovaný prostřednictvím internetu sjednali dne 3. 2. 2019 Smlouvu, podle níž Společnost měla poskytnout žalovanému dne 4. 2. 2019 jistinu ve výši 3 000 Kč a žalovaný měl tuto jistinu vrátit Společnosti jednorázově do 5. 3. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí jistiny ve výši 1 224,60 Kč (po slevě) / 3 204,60 Kč (před slevou); výše RPSN činila 9 742,60 %. Společnost byla oprávněna dle vlastního uvážení Klientovi, který plní své povinnosti plynoucí ze Smlouvy řádně a včas a není členem Věrnostního programu [anonymizováno] přiznat slevu z Poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 980 Kč (viz Smlouva na č. l. 11). Dne 4. 2. 2019 poskytla Společnost bankovním převodem na účet žalovaného částku 3 000 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 20, zpráva Air Bank na č. l. 36). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek; v přiloženém seznamu pohledávek byla pod č. 4174367 uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným ve výši 6 204,60 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 21 a seznam pohledávek na č. l. 24). Dopisem ze dne 27. 6. 2020 sdělila Společnost žalovanému, že postoupila pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis na č. l. 29). Dopisem ze dne 27. 6. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 15 995,71 Kč do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis na č. l. 30). Oba dopisy byly zaslány dne 27. 6. 2020 zástupcem žalobkyně (viz podací lístek na č. l. 31). Žalovaný doposud ničeho nezaplatil (viz nesporné tvrzení stran). 5. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby do 1 roku včetně v době uzavření Smlouvy, tj. v únoru 2019 činila 8,86 % p. a. (viz přehled ČNB úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne 27. 6. 2020. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky nabylo účinků nejen mezi stranami postupní smlouvy, ale i vůči dlužníkovi (žalovanému). Žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 13. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2019 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, čímž došlo ke vzniku právního vztahu ze zápůjčky coby reálného kontraktu, k jehož vzniku se vyžaduje nejen smluvní konsensus stran, ale i skutečné poskytnutí peněžních prostředků. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti do 5. 3. 2019 společně s jednorázovým poplatkem ve výši 3 204,60 Kč; soud nepřehlédl, že ve Smlouvě byl uveden údaj o slevě, ale ve skutečnosti se nejednalo o skutečný nárok žalovaného např. za řádné splnění svých povinností, ale o„ pouhé dobrodiní“ ze strany Společnosti. Soud uvedený poplatek ve výši 3 204,60 Kč právně posoudil jako kapitalizovaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků v období od 5. 2. 2019 do 5. 3. 2019, neboť tento poplatek svou povahou a účelem nemá zcela nepochybně pokrývat pouze vzniklé náklady Společnosti s poskytnutím jistiny zápůjčky, nýbrž představuje peněžitou odměnu Společnosti za poskytnutí peněz žalovaného na dobu 29 dnů. 14. Částka 3 204,60 Kč coby poplatek za poskytnutí jistiny zápůjčky na dobu 29 dnů představuje úrok ve výši 1 344,46 % p. a. (3 204,60 Kč/29) × (365/ 3 000 Kč) × 100), RPSN uváděné Společností činí dokonce 9 742,60 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při úvěru či zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) I při přihlédnutí k tomu, že zápůjčka byla poskytnuta na krátký časový interval (29 dnů), takže je u něj třeba zvláště zvažovat, zdali procentuální poměřování výše úroku není v daném případě zkreslující, a s přihlédnutím k tomu, že smluvní úrok je stanoven pevnou částkou, která již dále nebude narůstat, dospěl soud k závěru, že takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 151krát vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy (únor 2019) a rovněž nominálně je nepřijatelná, kdy při neuhrazení částky 3 000 Kč