19 C 34/2022-40 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 20. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit„ souhrnný“ poplatek ve výši 2 560 Kč (celkem tedy částku ve výši 6 560 Kč) v 40 týdenních splátkách ve výši 164 Kč. Žalovaný uhradil částku 1 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni ke dni 5. 1. 2021. Žalovaná částka 5 060 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 3 085,37 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 1 974,63 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 146,47 a úrok z prodlení z částky 5 060 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Podáním ze dne 18. 2. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 439,28 Kč a úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 395,23 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 20. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 560 Kč (celkem tedy částku 6 560 Kč) splatit v 40 týdenních splátkách ve výši 164 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (smlouva o půjčce [číslo]). V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky (smluvní podmínky smlouvy o půjčce). [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podací lístek). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o úvěru 13,18 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR). 6. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>9. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>10. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 12. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 20. 7. 2007 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to do 25. 4. 2008 (v 40 týdenních splátkách). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 13. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 1 500 Kč, přičemž tato částka byla započtena co do částky 585,37 Kč na souhrnný poplatek a co do částky 914,63 Kč na jistinu. Na jistině tedy zbývá dle tvrzení žalobkyně uhradit částku 3 085,37 Kč a na souhrnném poplatku částku 1 974,63 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 2 560 Kč na dobu 40 týdnů představuje úrok ve výši 83,2 % ročně (2 560/40 52/4 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. V projednávané věci dohodnutá výše úroků více než šestinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,18 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 15. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. Částkou 1 500 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 2 500 Kč (4 000 – 1 500), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem II. zavázal. Požadovala-li žalobkyně po žalovaném dalších 2 560 Kč, soud žalobu ohledně této částky zamítl (výrok III.), neboť platbami žalovaného byla již jistina v tomto rozsahu zaplacena a na zaplacení úroku (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobkyni právo nevzniklo. 16. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 o. z.). Soud tak žalobkyni přiznal i úrok z prodlení, avšak pouze z částky 2 500 Kč, na kterou žalobkyni podle výsledku dokazování vznikl nárok, a to v žalobkyní požadované výši, tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalen