35 C 257/2020-243 — Okresní soud ve Zlíně

1) Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 8. 2020 ve znění jejích doplnění částečných zpětvzetí žaloby po žalované domáhala zaplacení částky 8 513 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila v podstatných skutečnostech tím, že žalobkyně jako vlastník bytové jednotky š. [číslo] v budově [adresa] ve [obec], ul. [obec] a jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně uzavřely dne 1. 11. 2017 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu jednoho roku a dne 31. 10. 2018 nájem prodloužily o jeden rok. Nájemné činilo 5 600 Kč a výše záloh na služby spojené s bydlením činila 2 700 Kč. Nájem byl ukončen výpovědí ze dne [datum] a žalovaná byt vyklidila dne [datum]. Žalovaná žalobkyni dluží částku 3 929 Kč z titulu nájemného za září 2019 (původně bylo žalováno dlužné nájemné za srpen 2019 ve výši 4 169 Kč a září 2019 ve výši 5 600 Kč), částku 180 Kč z titulu koncesionářských poplatků televizního a rozhlasového vysílání, částku 1 426,35 Kč z titulu vyúčtování elektřiny za období 28. 2. – [datum], částku 697,29 Kč z titulu vyúčtování plynu za období od 10. 7. 2018 do 30. 9. 2019, částku 2 280,67 Kč z titulu vyúčtování„ služeb spojených s bydlením“ od 1. 1. do 30. 9. 2019 (topení, TUV, SV a společná elektřina). 2) Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Bránila se v podstatných skutečnostech tím (pomine-li soud obranu co do maximální zjednodušenosti, nepřehlednosti, formální neúpravě či minimální diakritice, což vede k nesrozumitelnosti skutkových tvrzení žalobkyně), že žalovaná na zálohách spojených s užíváním bytu platila částku 2 700 Kč, avšak žalobkyně v roce 2019 na týchž zálohách platila částku pouze 2 038 Kč měsíčně, není zřejmé, jak žalobkyně nakládala s částkou 662 Kč rozdílu mezi zálohami placenými žalovanou žalobkyni a žalobkyní dodavatelům služeb. Žalovaná pak provedla svůj výpočet spotřeby služeb a dospěla k tomu, že by uznatelným nárokem žalobkyně na nedoplatky na službách představovala částka 1 534,44 Kč, nicméně při započítání žalovanou zaplacených záloh za období 1. 6. 2019 – 30. 9. 2019 by žalované vznikl přeplatek ve prospěch žalované ve výši 9 265,56 Kč. Předložila svůj rozpis vyúčtování energií, z něhož jsou patrné jednotlivé částky odpovídající ceně za spotřebu jednotlivých médií za jednotlivá období i jejich součet, jakož i souhrn zaplacených záloh, přičemž dospěla k tomu, že rozdíl mezi zálohami zaplacenými žalovanou již jen od 1. 11. 2017 do 31. 5. 2019 a mezi spotřebou jednotlivých médií činí 2 628,56 Kč. Z tohoto rozdílu vyplývá přeplatek ve prospěch žalované, nikoli jakýkoli nedoplatek. Na základě vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2018 (za spotřebu teplé a studené vody a vytápění), respektive do 23. 2. 2018 (za spotřebu elektrické energie) a do 11. 7. 2018 (za spotřebu plynu), zaplatila žalobkyně dne 31. 10. 2018 žalované částku ve výši 289 Kč, jakožto přeplatek. Na základě vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 (za spotřebu teplé a studené vody a vytápění) a od 24. 2. 2018 do 27. 2. 2019 (za spotřebu elektrické energie), zaplatila žalobkyně dne 21. 5. 2019 žalované částku ve výši 3.874 Kč, jakožto přeplatek. Celkově žalobkyně zaplatila žalované na přeplatcích na službách spojených s užíváním bytu částku ve výši 4 16 Kč. V této fázi je uznatelným nárokem žalobkyně na nedoplatky na službách spojených s užíváním bytu částka ve výši celkem 1 534,44 Kč. Nad rámec uvedeného žalovaná uvádí, že za období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019 měla na zálohách na služby spojené užíváním bytu zaplatit celkem 10 800 Kč. Při započítání těchto záloh a uznatelného nároku žalobkyně na by naopak vznikal přeplatek ve prospěch žalované ve výši 9 265,56 Kč. Žalovaná předložila vlastní vyhotovený rozpis vyúčtování energií a přehled uhrazených záloh, z něhož jsou patrné jednotlivé shora uvedené částky odpovídající ceně za spotřebu jednotlivých médií za jednotlivá období i jejich součet, jakož i souhrn zaplacených záloh. Z rozpisu též vyplývají platby žalobkyně za přeplatky na energiích uvedené shora v celkové výši 4 163 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatků za spotřebu služeb spojených s užíváním bytu tedy žalovaná co do výše 4 49,56 Kč neuznává. Žalovaná dále namítala, že po výzvě žalobkyně uskutečněné prostřednictvím jejího právního zástupce, na částku ve výši 22 400 Kč (mělo se jednat o dlužné nájemné á 5 600 Kč, za měsíce červen, červenec, srpen a září 2019), k jejímuž zaplacení byla žalovaná vyzvána, zaplatila částku ve výši 12 631 Kč. Částka ve výši 12 631 Kč pak byla doplatkem po započtení nároku žalované na vrácení složené peněžité jistoty, včetně úroku dle ust. § 2254 odst. 2 ve spojení s ust. § 1802 občanského zákoníku ve výši 9 769 Kč, proti nárokům uplatněným žalobkyní. Žalovaná přitom nesprávně počítala s úrokem ve výši 9,06 % (správná výše úroku činí 9,20 % a její odůvodnění je uvedena níže). Zápočet žalovaná oznámila žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce, dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně však zjevně zápočet vzájemných nároků nebrala v potaz a v žalobních nárocích zohledňuje evidentně pouze zaplacenou částku ve výši 12 631 Kč. Zároveň nelze pominout, že žalobkyně dosud nevrátila žalované složenou jistotu ve výši 8 300 Kč, a to ani zčásti, nehovoříc přitom o zákonném úroku dle ust. § 2254 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. Žalovaná tedy na dlužnou částku, a sice na dlužné nájemné za měsíce červen, červenec, srpen a září 2019, zaplatila žalobkyni již celkem 22 400 Kč. Proto žalovaná nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši původně žalované 9 769 Kč, z titulu dlužného nájemného za měsíce srpen a září 2019 neuznává. Žalovaná uplatnila námitku započtení a proti žalobním nárokům žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného původně žalované za měsíce srpen a září 2019 v celkové výši 9 769 Kč a proti žalobním nárokům žalobkyně na zaplacení nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 534,44 Kč, uplatňuje svou pohledávku ve výši 8 300 Kč a též zákonný úrok ze složené jistoty dle ust. § 2254 odst. 2 věta druhá ve spojení s ust. § 1802 občanského zákoníku a zákonný úrok z prodlení z pohledávky na vrácení jistoty, jakož i z úroku ze složené jistoty. Zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 uplatňuje žalovaná z částky 8 300 Kč od 30. 9. 2019 do zaplacení, přičemž ke dni 12. 11. 2020 činí zákonný úrok z prodlení celkem 930,36 Kč. Úroková sazba dle ust. § 1802 občanského zákoníku, tj. sazba, za níž banky v říjnu 2017, kdy byla složena peněžitá jistota (konkrétně dne 17. 10. 2017), poskytovaly úvěry, činila v průměru 9,20 % ročně (dle statistik České národní banky). Od 18. 10. 2017 do 12. 11. 2020 tedy úrok ze složené jistoty činí celkem 2 345,47 Kč. Žalovaná dále namítala, že v souladu s ust. § 1806 má zároveň nárok na zákonný úrok z prodlení i z částky 2 345,47 Kč, a to ode dne uplatnění pohledávky u soudu. Pohledávky žalované z titulu nároku na vrácení složené jistoty, tj. jistota, zákonný úrok a úrok z prodlení ke dni 12. 11. 2020 činí celkem 11 575,83 Kč. Celkově tak žalovaná proti (uznatelným) nárokům žalobkyně co do výše 11 303,44 Kč uplatňuje, v rámci námitky započtení, svou pohledávky na vrácení složené jistoty, včetně zákonného úroku a zákonného úroku z prodlení ke dni 26. 10. 2 020, co do výše 11 303,44 Kč. K nároku žalobkyně na zaplacení nedoplatku na koncesionářských poplatcích, které měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně hradit měsíčně ve výši 180 Kč měsíčně (sestávající z rozhlasového poplatku ve výši 45 Kč a televizního poplatku ve výši 135 Kč), žalovaná odkazovala na ust. § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého„ Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.“ Namítala, že pronajatý byt, jakož ani případné televizní či rozhlasové přijímače v bytě, nikdy neužívala k podnikání. Žalovaná přitom hradila rozhlasové i televizní poplatky v místě svého trvalého bydliště a je přesvědčena, že i žalobkyně řádně poplatky v místě svého trvalého bydliště hradila a hradí. 3) Vůči námitce započtení žalované vznesla svoji námitku započtení žalobkyně tak, že jistota ve výši 8 300 Kč byla použita na žalovanou způsobené škody, kdy mělo dojít k poškození -) interiérových dveří z důvodu přemístění do sklepa, kde vlivem vlhka došlo k jejich pokroucení, se škodou ve výši 1 000 Kč, -) zámku poštovní schránky se škodou ve výši 69 Kč za nový zámek a 271 Kč za práce při výměně zámku, -) žaluzií se škodou ve výši 600 Kč za práce při opravě žaluzií, -) lednice v podobě chybějících dvířek výparníku, pro které bylo nutno zakoupit lednici novou v ceně 5 127 Kč, kterou bylo nutno přivézt a starou odvézt, což žalobkyně ocenila částkou 500 Kč, -) kuchyňské linky v podobě upadených madel se š