5 C 204/2022-18 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 686 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 386 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek do garančního fondu ve výši 1 386 Kč za období od 2. 8. 2019 do 27. 11. 2019 (118 dnů), po kterou byl žalovanou provozován osobní automobil tov. zn. ŠKODA OCTAVIA, [registrační značka], [VIN kód], s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaná, která byla dle evidence registru silničních vozidel evidována od 6. 2. 2019 do 1. 12. 2019 jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, provozovala v období od 2. 8. 2019 do 27. 11. 2019 (118 dnů) předmětné vozidlo, které je osobním vozidlem s objemem válců 1 595 cm3 (viz sdělení Městského úřadu Otrokovice, kopie technického průkazu), aniž by měla k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla sjednánu pojistnou smlouvu. V souvislosti s uplatňováním práva na příspěvek za nepojištění žalovanou provozovaného vozidla žalobkyni vznikly administrativní náklady ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 2. 1. 2020, zaslaným téhož dne, k úhradě částky 5 846 Kč, sestávající se z příspěvku do garančního fondu ČKP za období od 2. 8. 2019 do 27. 11. 2019 ve výši 5 546 Kč (47 Kč/den × 118 dnů bez pojištění) a z nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, do 30 dnů od jejího doručení (viz výzva k úhradě ze dne 2. 1. 2020, potvrzení o odeslání). Smluvní strany se dohodly na tom, že žalovaná uhradí dlužnou částku 5 846 Kč ve 12 splátkách po 520 Kč (poslední ve výši 126 Kč), splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 3. 2020 a konče dnem 25. 2. 2021 (viz potvrzení o povolení splátek). Dopisem ze dne 12. 4. 2022 sdělila žalobkyně žalované, že uplynula doba, na kterou byl sjednán splátkový kalendář, přičemž doposud nebyla uhrazena částka 1 741 Kč, k jejíž úhradě vyzvala žalobkyně žalovanou do 22. 4. 2022 (viz výzva k jednorázové úhradě příspěvku. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 6. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 1 771 Kč, která se sestávala z částky jistiny a nákladů ve výši 1 686 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 85 Kč, do 15 dnů od odeslání výzvy (viz předžalobní upomínka vč. sledování zásilky); žalovaná zbylou dlužnou částku neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Žalovaná byla v období od 2. 8. 2019 do 27. 11. 2019 (118 dnů) evidována v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla, a proto se u ní v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, uplatní právní domněnka, že byla v tomto období skutečnou vlastnicí předmětného vozidla. Žalovaná jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně – pro uvedené období porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 5 546 Kč (47 Kč/den × 118 dnů bez pojištění). V souvislosti s uplatněním příspěvku žalobkyně vždy vynaložila náklady ve výši 300 Kč (výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek výzvou ze dne 2. 1. 2020, která se v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dostala do sféry žalované dne 7. 1. 2020, takže stanovená třicetidenní lhůta k zaplacení uplynula dne 6. 2. 2020 Smluvní strany se následně dohodly ve smyslu § 1973 o. z. na úhradě dlužné částky 5 846 Kč ve 12 splátkách po 520 Kč (poslední ve výši 126 Kč), splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 3. 2020 a konče dnem 25. 2. 2021. Žalovaná nicméně své povinnosti nedostála, když jí zbývá uhradit částka 1 686 Kč. Soud při shledání důvodnosti žalobou požadovaného plnění co do základu i výše zavázal žalovanou k úhradě částky 1 686 Kč svým rozhodnutím. 6. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 386 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 17. 11. 2021 do zaplacení; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 6. 2. 2020, pročež se dostala dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením (§ 1968 o. z.“). Strany se nicméně následně dohodly ve smyslu § 1973 o. z. na nové splatnosti dluhu ve splátkách, současně si neujednaly právo žalobkyně požadovat nadále úrok z prodlení, a proto žalobkyně byla oprávněna požadovat úrok z prodlení z dlužné částky dle jednotlivých neuhrazených splátek, resp. z celé zesplatněné jistiny. S ohledem na požadovanou výši dlužné částky lze dovodit, že žalovaná neuhradila splátky splatné dne 25. 10. 2020, 25. 11. 2020, 25. 12. 2020, 25. 1. 2021 a 25. 2. 2021, pročež vždy dnem následujícím vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení sice až od 18. 11. 2021 do zaplacení, avšak ve vyšší výši, než na který má nárok, soud jí proto přiznal pouze úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 386 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 386 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). 7. Žalobkyně byla ve věci procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). 8. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.