5 C 231/2022-33 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 875 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 4. 2021 uzavřela s žalovaným po předchozím přezkoumání jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit jistinu zápůjčky společně s poplatkem ve výši 4 875 Kč do 12. 5. 2021, avšak své povinnosti nedostál, když na jistinu a poplatek ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje za období od 13. 5. 2021 do 30. 8. 2022 v kapitalizované výši 7 110 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlení žalovaného v celkové výši 2 500 Kč za 5 odeslaných upomínek. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Dne 20. 9. 2020 si žalobkyně a žalovaný ujednali elektronickým způsobem Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve Smlouvě a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem ve výši 4 875 Kč nejpozději do 12. 5. 2021 (RPSN 2 969 %). Strany se dohodly, že okamžikem prodlení se zaplacením zápůjčky veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součásti. V případě prodlení žalované s plněním jeho závazků se žalovaná zavázala hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované, a to za písemnou upomínku/výzvu k úhradě á 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz Smlouva v ISAS). K uvedenému soud dodává, že Smlouva měla být ze strany žalovaného schválena vložením PIN kódu do elektronického formuláře, což žalobkyně neprokázala, má soud za to, že vůli žalovaného vstoupit do smluvního vztahu s žalobkyní nasvědčuje rovněž skutečnost, že žalovaný zaslal žalobkyni dne 25. 1. 2021 verifikační platbu ve výši 1 Kč (viz outcome v ISAS), poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu, z níž bylo možné ověřit jeho totožnost (viz kopie OP na č. l. 18), jakož i své výplatní pásky (viz výplatní pásky na č. l. 27) a že žalobkyně dne 20. 4. 2021 zaslala z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného (viz sdělení Airbank na č. l. 14, výpisy z účtu na č. l. 15), částku 15 000 Kč, jako VS bylo uvedeno rodné číslo žalovaného, zpráva pro příjemce: [anonymizována dvě slova] – půjčka (viz outcome v ISAS). 4. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že se žalovaného dotazovala na příjmy, z nichž zjistila, že žalovaný pracuje na plný úvazek na pozici vedoucí kuchyně v Domově seniorů [obec] s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 711 Kč, a to na dobu neurčitou. Tento příjem ověřila z výplatních pásek za měsíce 11–12/2020. Co se týče výdajů, žalovaný uvedl, že nemá nezletilé děti, bydlí„ ve vlastním“, přičemž jelikož žalovaný nesdělil své očekávané výdaje, pracovala žalobkyně s částkou nezabavitelného minima ve výši 7 873 Kč činil zůstatek žalovaného 21 746 Kč, do níž se vejde poskytnutá zápůjčka. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný měl v měsíci 11/2020 hrubý příjem ve výši 32 636 Kč a čistý příjem 24 560 Kč a v měsíci 12/2020 hrubý příjem ve výši 51 373 Kč, z toho 30 000 Kč činila roční odměna, a čistý příjem 45 238 Kč (viz výplatní pásky na č. l. 27). Ze sjetiny ze systému žalobkyně (viz č. l. 28) vyplynulo, že pro rodné číslo (žalovaného) byla provedena ve dnech 25. 1. 2021, 25. 2. 2021, 7. 7. 2021 a 29. 10. 2021 kontrola v Centrální evidenci exekucí, z nějž vyplynulo, že na osobu žalovaného nebyla v žádném případě vedena exekuce. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1. 4. 2021 až 31. 5. 2021 (viz č. l. 15) vyplynulo, že žalovaný měl počáteční zůstatek 1 986,46 Kč a konečný zůstatek 1 606,77 Kč, na účet byla připsána částka 2 176 032,49 Kč a odepsána částka 2 176 412,18 Kč. Co se týče příjmu, obdržel žalovaný od zaměstnavatele mzdu za březen 2021 ve výši 20 400 Kč a za duben 2021 ve výši 21 132 Kč, dále žalovaný obdržel od paní [příjmení] částku 1 143 244,50 Kč, do paní [příjmení] 4 500 Kč, od paní [příjmení] částku 24 200 Kč, žalovaný si na účet vložil částku či přeposlal z jiného účtu ve výši 212 00 Kč, od [právnická osoba] obdržel částku v součtu 621 500 Kč, před poskytnutím půjčky od žalobkyně si dne 19. 4. 2021 půjčil částku v součtu 48 600 Kč, dne 21. 4. 2021 si půjčil vedle dále částku 23 000 Kč (z toho 15 000 Kč od žalobkyně), následně si půjčil v součtu částku 18 000 Kč. Velmi významná část výdajů žalovaného (přes 789 000 Kč, z toho 586 290 Kč do uzavření Smlouvy) přitom směřovala na účet [právnická osoba], zbylá částka pak na jiné (zpravidla blíže nezjištěné účty), z nichž některé byly evidovány na jiné poskytovatele bankovních či nebankovních půjček, takže je zjevné, že žalovaný před poskytnutím zápůjčky ze Smlouvy měl řadu jiných půjček. 5. Výzvou před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022, zaslanou téhož dne 1. 2. 2022, vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni částku 29 537 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 800 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022 vč. podacího lístku). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 6. Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 20. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jehož základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný byl povinen jistinu zápůjčky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 875 Kč vrátit do 12. 5. 2021. 7. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Zaprvé ve vztahu k příjmům lze žalobkyni vytýkat, že vyšla z neaktuálních údajů, a to z příjmu za měsíce 11 a 12/2020, neboť při poskytnutí půjčky v měsíci duben 2021 měla nepochybně možnost vyjít z příjmu za měsíce 1–3/ 2021; ostatně soud zjistil, že žalobci vyplacená čistá mzda za měsíce 4–5/ 2021 (v měsících bezprostředně souvisejících s poskytnutím jistiny zápůjčky) činila v průměru 20 766 Kč. Zadruhé lze žalobkyni vytknout, že zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalovaného, kdy vyšla z částky nezabavitelného minima, která však o majetkové situaci žalovaného nemůže ničeho vypovědět. Zatřetí žalobkyně zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumala situaci dluhy či splátky žalovaného, a to ani v centrální evidenci exekuci (kontroly měly proběhnout ve dnech 25. 1. 2021, 25. 2. 2021, 7. 7. 2021 a 29. 10. 2021, přičemž Smlouva byla uzavřena dne 20. 4. 2021), na čemž ničeho nemění skutečnost, že při pozdějším zkoumání žalovaného v centrální evidenci exekucí na něj exekuce vedena nebyla. Skutečná majetková situace žalovaného zůstala žalobkyni zcela skryta, kdy neprovedla jeho zkoumání například v systémech BRKI, NRKI či SOLUS, či od něj nepožadovala výpisy z účtu. Při nahlédnutí do těchto výpisů by jí přitom muselo být více než jasné, že žalovaný jeví zjevné známky gamblerství a činí v této souvislosti značně neopatrné majetkové přesuny, které významně přesahují jím deklarovaný příjem ze zaměstnání. 8. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části