10 C 22/2022-168 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] (dále jen„ banka) a žalovaným dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej žalobkyně ke dni 30. 9. 2021 zesplatnila. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 402 938,93 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 402 688,93 Kč a poplatky za odeslání upomínek ve výši 250 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z poskytnutého úvěru dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 8 265,86 Kč, smluvního úroku ve výši 5,9 % ročně z dlužné jistiny ode dne 1. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 402 938,93 Kč ode dne 1. 10. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím sítě elektronických komunikací uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 409 400 Kč (žádost o zřízení účtu ze dne [datum], smlouva o vedení účtu u [anonymizováno] ze dne [datum], potvrzení přijetí žádosti o půjčku ze dne [datum], elektronická akceptace smlouvy ze dne [datum], smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet], logy z interního systému žalobkyně, transakční historie účtu, historie úvěru), na který žalovaný do dnešního dne uhradil 11 619,29 (historie úvěru, transakční historie účtu). Společnost [anonymizována dvě slova] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na účtu žalovaného vedeného u [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši splátkového zatížení žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem 24 000 Kč a osobní měsíční náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Je svobodný a vyživuje 1 dítě (žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova]). Banka stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 5 970 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že banka prověřila insolvenční rejstřík, vlastní systémy a informace z CCB/CBCB. V tomto směru předložila pouze výpis z registru CBCB, ze kterého vyplynulo, že CBCB skóre žalovaného činilo 509 bodů (informace z CBCB). Banka zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěr se splátkovým zatížením ve výši 4 564 Kč. Po zohlednění všech výše uvedených okolností banka vyhodnotila, že splácení úvěru ve výši 409 400 Kč při pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 360,19 Kč je zcela v možnostech žalovaného, neboť příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí nového splátkové zatížení ve výši 9 924 Kč (4 564 Kč + 5 360 Kč) i životních nákladů žalovaného. 5. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od 10. 2. 2017 do 22. 3. 2022, z něhož vyplývá, že žalovanému byla na účet připisována mzda v průměrné výši za poslední čtyři měsíce před poskytnutím úvěru 16 055 Kč. Z účtu žalovaného byl každý měsíc hrazen trvalým příkazem nájem ve výši 11 331 Kč a splátka úvěru ve výši 4 414,33 Kč. Výdaje měl žalovaný v období listopad 2020 až únor 2021 nejnižší v únoru 2021, kdy činily 17 811,63 Kč. V ostatních měsících zkoumaného období byly vždy ještě vyšší. Průměrně činily za posuzované období 38 237 Kč. Žalovaný neměl podle výpisu z účtu disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při