10 C 62/2023-59 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 11. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč (celkem tedy částku ve výši 27 888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 11. 12. 2021. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaná částka 15 657,97 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 11 989,26 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 668,71 Kč. Dále požadovala zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 916,93 Kč, zůstatek neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 768,67 Kč, zůstatek neuhrazených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 094,03 Kč a zůstatek neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 2 119,11 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. úroku z nesplacené jistiny 11 989,26 Kč od 12. 12. 2021 do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 1 507,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 854,36 Kč za dobu od 12. 12. 2021 do 14. 10. 2022, 8,5% p.a. úrok z prodlení z jistiny 11 989,26 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a zaplacení kupní ceny za pohledávky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací [právnická osoba] a žalovanou byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 15 000 Kč žalované v hotovosti předána (smlouva) a žalovaná pohledávka na žalobkyni postoupena (rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum], dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha [číslo] – seznam pohledávek, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaná je zaměstnaná a její měsíční příjem činí 14 330 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 8 810 Kč, a to 3 000 Kč na bydlení, energie, 4 000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a 1 810 Kč srážky ze mzdy, výživné. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a u počtu vyživovaných osob je uvedena nula. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, mezi které patří pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalovaná je od [datum] na dobu neurčitou zaměstnaná u [právnická osoba] [anonymizováno] jako pracovník úklidu. Dále byly soudu předloženy špatně čitelné výplatní pásky žalované zřejmě za měsíce červen, srpen a září 2020, ze kterých vyplývá, že žalovaná obdržela za měsíc červen mzdu ve výši 9 423 Kč, přičemž jí ze mzdy byly provedeny srážky na exekuce v celkové výši 2 757 Kč. Za měsíc srpen 2020 obdržela mzdu ve výši 12 834 Kč a ze mzdy byla provedena srážka na exekuce ve výši 2 530 Kč. Za měsíc září 2020 obdržela mzdu ve výši 14 532 Kč a byly provedeny srážky ze mzdy v celkové výši 913 Kč. Dále bylo soudu předloženo čestné prohlášení žalované ze dne [datum], ve kterém prohlásila, že bydlí na adrese [adresa žalované]. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 1