19 C 211/2023-48 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 640 Kč od 22. 7. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 6. 2023. Dle uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne 21. 6. 2023 finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které mu zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 640 Kč žalobkyni vrátit do 21. 7. 2023, což však neučinil. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, neboť je dle jeho názoru neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když především poukázal na nepřiměřenou výši sjednaného poplatku, který ve skutečnosti představuje úrok. Dále uvedl, že od data podání žaloby zaplatil žalobkyni dvě splátky ve výši 730 Kč, tj. celkem 1 460 Kč, a požádal soud o možnost doplatit jistinu ve splátkách po 730 Kč. 3. Soud po provedeném dokazování učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla bankovním převodem finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se je zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 640 Kč, a to do 21. 7. 2023 (smlouva o zápůjčce). Částka 16 000 Kč byla žalovanému připsána na účet č. [bankovní účet] dne 21. 6. 2023 (výpis z účtu žalobkyně). Ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, kde si dle vlastní volby nastavil dostupné parametry (výše zápůjčky a její splatnost). Následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, do kterého zadal své osobní údaje. Tímto učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky připsáním PIN kódu, který mu byl zaslán žalobkyní na žalovaným uvedené telefonní číslo (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno]). 4. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 1 460 Kč, dne 22. 8. 2023 částku 730 Kč a dne 30. 9. 2023 rovněž částku 730 Kč, obě platby byly odeslány z účtu společnosti [právnická osoba] (potvrzení o platbě), s níž žalovaný uzavřel mandátní smlouvu, jejímž předmětem je splátková likvidace nevyplacených peněžních závazků vůči věřitelům žalovaného (mandátní smlouva). 5. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace ohledně jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto svých tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Na následnou výzvu soudu, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 1., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 12. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008 /48/, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008 /48/ se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 13. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008 /48/, stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když na výzvu soudu, aby sdělila, jakým konkrétním způsobem postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, neboť v rámci žaloby tato tvrzení absentovala, reagovala pouze sdělením, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. 14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. 15. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou dlužnou částku, jakož ani požadované příslušenství. 16. Při