19 C 366/2022-66 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 994,75 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 974,94 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 803,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 569,69 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že s žalovanou dne 16. 9. 2020 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] dle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z čerpaného úvěrového rámce. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 28. 2. 2022. Načerpaná neuhrazená jistina úvěru činí 19 594,75 Kč. Žalobkyně dále požaduje tři poplatky ve výši 600 Kč za odeslání upomínek, dva poplatky ve výši 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce a shora specifikované příslušenství. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 16. 9. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků průběžně splácet, a to ve výši minimální splátky, která se stanoví jako 2 % z výše čerpaného úvěru, vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise (smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vč. dispozic ke smlouvě). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, pracuje jako dělník/řemeslník u společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], [obec], pracovní smlouvu má na dobu neurčitou, průměrný čistý příjem činí 19 642 Kč, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 10. 9. 2020). Z potvrzení o výši příjmu vyplývá, že žalovaná je zaměstnána jako dojička s čistým měsíčním výdělkem 19 642 Kč (potvrzení o výši příjmu). Žalovaná v době uzavření smlouvy splácí částku 7 945,22 Kč jakožto interní splátku a částku 1 929 jakožto externí splátku (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně příloh). Žalovaná v období od 6. 1. 2021 do 20. 9. 2021 načerpala úvěr v celkové výši 23 044,49 Kč, úvěr čerpala bezhotovostně převodem na bankovní účet a prostřednictvím prováděných plateb kreditní kartou a výběry z bankomatu (platební historie). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 31. 8. 2022 k úhradě dlužné jistiny ve výši 19 594,75 Kč, smluvního obchodního úroku ve výši 974,94 Kč, nákladů upomínání ve výši 1 200 Kč, poplatků za pozdní platbu ve výši 1 200 Kč, poplatku za upomínku ve výši 600 Kč, poplatků za přečerpání úvěrového rámce ve výši 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 021,44 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 31. 8. 2022 (výzva k úhradě dluhu včetně poštovního podacího archu). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 10. 9. 2020. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené žádosti o úvěr vyplněno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu, je zaměstnaná na dobu neurčitou a její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 19 642 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. U počtu zdrojů příjmu bylo uvedeno 1. U ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena nula, stejně jako u srážek ze mzdy, jiných měsíčních splátek a u počtu vyživovaných osob. Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalované v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další, porovnávala příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobkyni měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 945,22 Kč a z externích zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 929 Kč. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 10. 9. 2020 vyplývá, že výše čistého příjmu žalované za posledních 12 měsíců činila 226 059 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se jimi žalobkyně blíže zabývala, ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti to