26 C 168/2023-46 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum], úroku z prodlení kapitalizovaného na částku 743,28 Kč, úroku kapitalizovaného na částku 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 808,64 Kč, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], kterou žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj závazek nesplnil a na úvěru a úrocích zaplatil pouze částku 480 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, neúspěšně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a svou neúčast u jednání neomluvil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] května [číslo], [číslo] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla částku 9 500 Kč výplatou na jeho účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] dne [datum], navýšenou o částku 2 500 Kč, vyplacenou žalovanému na totožný účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] s 0% úrokovou sazbou. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti, podané prostřednictvím internetových stránek [právnická osoba]. Žalovaný do žádosti vyplnil své identifikační údaje přepsané do formuláře smlouvy, obsahující jeho jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu a kontaktní údaje v podobě adresy trvalého pobytu, e-mailové adresy a čísla mobilního telefonu. Žalovaný do formuláře smlouvy vyplnil údaj o svém čísle účtu a kódu banky, na který mu měly být požadované prostředky zaslány. Pro ověření, že se jedná o účet žalovaného, zaslal žalovaný z tohoto účtu, na účet [právnická osoba], z něhož byly úvěrové prostředky vyplaceny (číslo [bankovní účet]), dne [datum] částku 0,01 Kč s poznámkou„ identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru od [právnická osoba]“. [právnická osoba], [IČO] dne [datum] potvrdila, že účet číslo [bankovní účet] je běžným účtem vedeným na jméno žalovaného, na nějž bylo [právnická osoba] vyplaceno dne [datum] 9 500 Kč a dne [datum] 2 500 Kč (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [datum], výpis z účtu č. [bankovní účet], sdělení banky). 4. Smlouva o postoupení souboru pohledávek byla uzavřena dne [datum]. Jednotlivé postoupené pohledávky byly specifikovány v dílčích smlouvách, přičemž pohledávka za žalovaným byla evidována pod [číslo] specifikována číslem smlouvy a částkou 13 478 (smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva, potvrzení o provedení transakce). Společnost [anonymizováno] oznámila žalovanému v dopise ze dne [datum], že s účinností od [datum] již není vlastnicí pohledávky a tedy věřitelem žalovaného, protože došlo k jejímu postoupení na žalobkyni jako nového vlastníka. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na soudní vymáhání v případě, že k úhradě nedojde. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum]. Znovu byl žalovaný vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně v dopise ze dne [datum], jenž byl rovněž odeslán doporučeně dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k zaplacení, poštovní podací arch, předžalobní výzva, poštovní podací arch). 5. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. [právnická osoba] jako její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z důkazních prostředků předložených žalobkyní vyplynulo, že ze strany úvěrovaného nebyly poskytovány žádné informace, z nichž by bylo možné vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Poskytovatel úvěru proto ani nemohl splnit svou povinnost údaje sdělené žalovaným ohledně jeho majetkových poměrů ověřit. Žalobkyně ani po výzvě soudu nesdělila, na základě jakých informací [právnická osoba] před poskytnutím úvěru dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr ve výši 12 000 Kč splatit, ani zda provedla prověření žalovaného v dostupných informačních rejstřících (např. [příjmení], insolvenční rejstřík, CCB, NRKI, BRKI, [příjmení]). Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nevynaložila vlastní iniciativu směrem k prověření bonity žalovaného. Důvody, které ji k tomu vedly, nejsou zřejmé, avšak realita se záhy projevila tím, že žalovaný z poskytnuté částky vrátil pouze 480 Kč, tedy 4% poskytnuté jistiny úvěru. 6. Povinnost k posouzení bonity žadatele o úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by toto řádné prověření neučinila. Zároveň zákon předpokládá, že spotřebitelský úvěr bude poskytnut pouze v případě, že z provedeného posouzení bude dosažen výsledek, v němž nebudou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Zákon tímto cílil na posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá i s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr ani splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Soud shledal s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 11. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnice pohledávky za žalovaným, protože fakticky žalovanému poskytla (resp. její právní předchůdkyně) peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky vrátil na dluh žalobkyni 480 Kč, ponížil soud poskytnuté peněžní prostředky o tuto úhradu tak, že žalovaného zavázal k zaplacení částky představující rozdíl ve výši 11 520 Kč (výrok I.). 12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení smluvní pokuty bez smluvního ujednání a ani nárok na úroky z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. 13. Podle § 142 o