26 C 40/2023-50 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení s tím, že právní nárok vyplývá z bezdůvodného obohacení, k němuž došlo na straně žalovaného výplatou částky 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [číslo] jež představuje číslo smlouvy o úvěru, jež měla být mezi účastníky původně uzavřena. Peněžní prostředky byly poskytnuty společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný byl vyzván k vrácení vyplacené částky v předžalobní upomínce, jež mu byla odeslána [datum]. Žalovaný na upomínku nereagoval, čímž se dostal do prodlení dnem [datum] a vznikla mu nová povinnost úhrady úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Jednání se nezúčastnila ani žalobkyně, jež svou neúčast omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] dne [datum] z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. K výplatě mělo dojít na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež měla být uzavřena [datum] ohledně úvěru ve výši 20 000 Kč bez předchozího prověření úvěruschopnosti žalovaného. Nárok na vrácení poskytnuté a vyplacené částky převedla původní právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, přičemž pohledávka za žalovaným byla dle článku I. smlouvy specifikována v seznamu pohledávek pod [číslo] ve výši 20 000 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne [datum], kterým byl zároveň vyzván k vrácení částky ve výši 48 559,05 Kč do 3 dnů. Další výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení částky 60 755,05 Kč do 3 dnů a zároveň žalovanému oznámil, že na žalobkyni došlo k postoupení pohledávky. Žalovanému byla výzva zaslána na adresu trvalého pobytu dne [datum] (smlouva o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Výplata částky 20 000 Kč na účet vedený na jméno žalovaného společností [právnická osoba] byla potvrzena sdělením banky ze dne [datum], z nějž vyplynulo, že účet byl založen [datum] a zrušen [datum], přičemž v mezidobí dne [datum] na tento účet byla připsána uvedená částka s variabilním symbolem [číslo] ze dne [datum] (sdělení banky). 4. Soud právně věc podřadil pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). <i>5. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1887 o.z., postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti spotřebitele vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tedy o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Tuto novelizaci přitom lze vztáhnout na spotřebitelské úvěry uzavřené před účinností této novely, protože aplikační praxe, jež vedla k této novelizaci, vycházela ze stejného pojetí neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i v době před účinností novely. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tedy nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a tudíž je akceptovatelná. 11. Žalobkyně prokázala, že je vlastnicí pohledávky za žalovaným, protože fakticky její právní předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho účet, jak bylo potvrzeno sdělením banky. S ohledem na skutečnost, jež nebyla sporná, když žalobkyně v žalobě operuje s variantou bezdůvodného obohacení, smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného byla od počátku neplatná a žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, tak vznikl pouze nárok na vydání částky, kterou žalovanému bez právního důvodu zaplatila. Soud tedy právně nárok posoudil jako nárok bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, a pokud to smyslu a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>16. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky poskytnuté na jeho účet právní předchůdkyní žalobkyně dosud žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, nic nevrátil, zavázal soud žalovaného k zaplacení celé poskytnuté částky 20 000 Kč žalobkyni ve výroku I. 18. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo možné žalobkyni přiznat jakýkoliv další nárok na plnění, jež by z této absolutně neplatné smlouvy případně odvozovala. Z tohoto důvodu soud nepřiznat žalobkyni ani nárok na úrok z prodlení, jelikož zaslaná výzva žalovanému obsažená v oznámení o postoupení pohledávky i v předžalobní upomínce odkazovala na uzavřenou smlouvu o úvěru a nikoliv smlouvu o úvěru, tudíž tyto výzvy nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je také proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, který jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud proto žalobu v části požadovaného příslušenství výrokem II. zamítl jako nedůvodnou. 19. Podle § 142 odst. 2 rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch, a před podáním žaloby v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslala výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 80 % uplatněných důvodných nákladů žalobkyně, když žalobkyně byla úspěšná co do 90 % uplatněného nároku a neúspěšná v rozsahu 10 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměně za právn