36 C 188/2023-99 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 370 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 13,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 889 Kč splatných vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka přistoupila dne 28. 7. 2022 k zesplatnění dluhu. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 339 349,48 Kč představuje podle žaloby zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 334 645,48 Kč a dlužné poplatky ve výši 4 704 Kč Vedle jistiny a poplatků se žalobkyně domáhala zaplacení 13,99% p.a. smluvního úroku za dobu od 10. 2. 2020 do 25. 7. 2022 v kapitalizované výši 34 281,93 Kč a dále úroku ve výši 13,99 % p.a. z jistiny 334 645,48 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení za dobu od 30. 11. 2020 do 25. 7. 2022 v kapitalizované výši 4 090,91 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 334 645,48 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se z účasti u jednání telefonicky pro akutní problém se zuby omluvil a současně požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Jelikož uvedené sdělil pouze telefonicky, nejednalo se o uznání nároku dle § 153a odst. 1 o.s.ř. a nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání. 3. O odročení jednání žalovaný nežádal. S jeho souhlasem soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 370 000 Kč (žádost o poskytnutí úvěru [číslo] návrh smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] akceptace návrhu o [příjmení] půjčce ze dne [datum]), na který žalovaný ke dni 25. 7. 2022 uhradil částku 127 249,41 Kč (souhrnný výpis pohybů na účtě). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy vyzván prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 28. 7. 2022 (prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 28. 7. 2022 včetně přehledu podacích čísel). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2022 postoupila žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího čísla). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizováno] půjčce [číslo]. V tomto směru bylo v žalobkyní předloženém návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce vyplněno, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě a je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 46 000 Kč, což v zásadě odpovídá potvrzení o příjmu vystaveného dne 12. 11. 2019 zaměstnavatelem žalovaného, kdy čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 45 736 Kč. V kolonce limity KK a kontokorentů je uvedeno 50 000 Kč, u nezbytných měsíčních výdajů je uvedeno 7 500 Kč a u splátek úvěrů je uvedena nula. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík a databáze MVČR. Žalobkyně tvrdila, že banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se banka blíže zabývala výdaji a mírou jeho zadlužení žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To žalobkyně nesplnila. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájm