36 C 220/2023-66 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 396 323,03 Kč s úrokem za dobu od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 v kapitalizované výši 11 571,40 Kč a dále úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 396 323,03 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení za dobu od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 v kapitalizované výši 4 954,04 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 396 323,03 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení a poplatky v celkové výši 4 700 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 26. 9. 2019 smlouvu o úvěru ze stavebního spoření [číslo] (dále jen„ úvěrová smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému v listopadu 2021 částku ve výši 417 578,42 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami vždy k 25. dni v měsíci Poslední řádně uhrazená splátka byla splatná dne [datum]. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaným, žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovaný k datu [datum] dlužil žalobkyni jistinu ve výši 396 323,03 Kč, úroky ve výši 11 571,40 Kč, úroky z prodlení ve výši 4 954,04 Kč a poplatky ve výši 4 700 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 26. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dodatek ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr (cílová částka stavebního spoření) ve výši 450 000 Kč. Dne [datum] žalovaný požádal o čerpání úvěru do výše aktuálního minima. Žalovanému byla vyplacena z účtu stavebního spoření částka 32 421,58 Kč a z úvěrového účtu částka 417 578,42 Kč a uhradil celkem částku 43 934,75 Kč (smlouva o úvěru [číslo] dodatek ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] žádost o čerpání úvěru, oznámení o čerpání úvěru na bydlení, výpis z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2021, výpis z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2022, aktuální stav úvěru k [číslo]). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl v žádosti o úvěr. Žalobkyně předložila žádost o úvěr fyzické osoby a návrh parametrů smlouvy o stavebním spoření ze dne [datum], ve které je uvedeno, že žalovaný je svobodný, u počtu osob v domácnosti bylo uvedeno 1, u způsobu bydlení je uvedeno ostatní (blíže neurčeno), žalovaný byl zaměstnán jako řemeslník/kvalifikovaný dělník v soukromém sektoru s měsíčním příjmem ze závislé činnosti ve výši 27 000 Kč. Dle údajů uvedených v žádosti o úvěr u žalovaného nebyla zahájena exekuce, žalovaný nebyl společníkem v právnické osobě, nepodával přiznání k dani z příjmů fyzických osob. U výdajů bylo uvedeno pouze nájemné a poplatky za služby ve výši 500 Kč měsíčně. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalobkyně uvedla, že při posuzování příjmu vycházela z tvrzení žalovaného o výši příjmu 27 000 Kč, přičemž příjem byl doložen potvrzením o příjmu. Potvrzení o příjmu ovšem nedoložila. Pokud jde o výdaje žalovaného, zohledněné výdaje byly ve výši 3 922,25 Kč a při započítání měsíční splátky úvěru ve výši 3 572,25 Kč a existenčního minima ve výši 6 400 Kč a celkové rezervy ve výši 2 700 Kč bylo vyhodnoceno, že zbylé volné prostředky jsou ve výši 13 977,75 Kč a žalovaný byl vyhodnocen jako bonitní. Žalobkyně uvedla, že v postavení banky ověřuje příjmy a výdaje prostřednictvím interního ekonomického modelu pracující se statistickými údaji a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně dále zjišťovala pozitivní i negativní záznamy o žalovaném z bankovního registru klientských informací (BRKI), nebankovního registru klientských informací NRKI), zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), BINF - systému pro poskytování zákonné součinnosti a Blacklistu. Do všech uvedených registrů byl dle žalobkyně učiněn dotaz ke dni [datum], přičemž z informací z registrů nevyplývaly informace, které by byly důvodem pro zamítnutí úvěrové žádosti. V tomto směru žalobkyně předložila pouze interní záznam o hodnocení registrů. Žalobkyně dále uvedla, že z interních dat za celou skupinu [právnická osoba] nebyly zjištěny žádné skutečnosti zpochybňující úvěrovatelnost žalovaného. Dle žalobkyně byly před poskytnutím úvěru posuzovány: insolvenční rejstřík - bez záznamu, interní evidence dotazů exekučních orgánů - bez negativních záznamů, neplatné doklady - bez negativního záznamu a evidence adres obecních/městských úřadů - dlužník neměl adresu trvalého pobytu na obecním úřadě. K těmto tvrzením nebyly předloženy žádné důkazy (žádost o úvěr fyzické osoby a návrh parametrů smlouvy o stavebním spoření ze dne [datum], hodnocení bonity, interní záznam o hodnocení registry). <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) s