38 C 178/2022-134 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 14. 4. 2021 uzavřena smlouva o kontokorentu [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl kontokorentní úvěr do limitu 10 000 Kč s úrokovou sazbou 19,90 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Žalovaný nezajistil na běžném účtu sjednaný kreditní obrat, banka proto úvěr ke dni 3. 11. 2021 zesplatnila. Žalovaná částka 14 443,53 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 11 676,26 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 767,27 Kč Vedle jistiny a smluvní pokuty se žalobkyně domáhala zaplacení 19,90% p.a. smluvního úroku z jistiny 11 676,26 Kč za dobu od 4. 11. 2021 do zaplacení a 8,5% p.a. úroku z prodlení z jistiny 11 676,26 Kč za dobu od 4. 11. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. b) pod druhou odrážkou nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle místa, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty ([obec]). 3. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že namítl nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť nebylo prokázáno, že pohledávka postupitele za žalovaným byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek a dále namítl, že právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval posouzením schopnosti žalovaného úvěr splácet a smlouva je tedy neplatná. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uvedenou smlouvu uzavřela a žalovaný podle ní vyčerpal celkem částku ve výši 56 411,96 Kč a uhradil 47 877,76 Kč (návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], výpisy z účtu žalovaného za období duben 2021 – prosinec 2021). [právnická osoba], jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba] (výpis z veřejného rejstříku). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, banka provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a jeho měsíční příjem činí 25 000 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny částkou 4 500 Kč, a to 4 000 Kč na živobytí a 500 Kč další výdaje (blíže nespecifikované). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, vlastní dům/byt a nevyživuje žádné děti. U měsíčních splátek úvěrů je uvedena nula. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z deklarovaného příjmu 25 000 Kč, který ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti výdaje oproti výdajům uvedeným v žádosti navýšila na částku 8 050 Kč (výdaje na bydlení 4 000 Kč + výdaje na živobytí 3 550 Kč + splátky dalších úvěrů 0 Kč + ostatní výdaje 500 Kč) a dospěla k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky ve výši 16 950 Kč a je úvěrovatelný. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o kontokorentním úvěru postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně oznámením o postoupení ze dne [datum] prokázala, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že na žalobkyni úvěrovou pohledávku postoupila. Žalobkyně tak byla dle ust. § 1882 o. z. oprávněna požadovat po žalovaném její zaplacení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15.