38 C 87/2023-78 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 43 524 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 41 055 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a úhradu za pojištění ve výši 1 071 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 524 Kč za dobu od 28. 4. 2022 do zaplacení, dále částky ve výši 18 148,52 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění a úroku ve výši 53,1 % ročně z částky 36 367,37 Kč za dobu od 28. 4. 2022 do 21. 5. 2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 36 367,37 Kč za dobu od 22. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 110 246 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,16 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 909 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020. Žalovaná se dostala se splátkou splatnou dne 20. 2. 2022 do prodlení, proto došlo ke dni 26. 4. 2022 k zesplatnění úvěru. Do zesplatnění uhradila žalovaná částku ve výši 37 831 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 16. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl na účet uvedený ve smlouvě žalované poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč (smlouva o úvěru, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), na který žalovaná uhradila částku 37 831 Kč (karta klienta). 4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalované 247 bodů odpovídající kategorii I. (166 - 315), znamenající nízké body do interní Score Card a„ vyšší riziko“, kdy úvěr bývá výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy podepsala žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž mimo jiné uvedla, že si je vědoma sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání činil 21 037 Kč, přičemž z přehledu transakcí na účtu žalované předloženém žalobkyní vyplývá, že na účet žalované byla dne 11. 8. 2020 vyplacena částka 22 065 Kč, dne 11. 9. 2020 částka 17 679 Kč, dne 13. 10. 2020 částka 23 185 Kč a dne 11. 11. 2020 částka 22 249 Kč. Z výpisu z účtu žalované předloženého žalobkyní za leden 2020 vyplývá, že na účet byla dne 8. 1. 2020 připsána částka 6 985 Kč od ÚP [obec], dne 13. 1. 2020 připsána mzda ve výši 9 672 Kč, dne 13. 1. 2020 připsána částka ve výši 3 789 Kč od ČSSZ, dne 13. 1. 2020 částka ve výši 8 265 Kč od ÚP [obec] a dne 15. 1. 2020 byla na účet připsána částka ve výši 6 600 Kč od ÚP [obec]. Žalované byla dále na účet dne 17. 1. 2020 připsána částka 36 458 Kč od žalobkyně. Celkové příjmy žalované činily 75 856,88 Kč a výdaje 77 449,95 Kč. V kolonce výdaje žalované je v hodnotícím formuláři uvedena částka 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, u počtu dětí v domácnosti je uvedena rovněž nula, stejně jako u spoření, splátek a ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby, apod.). Žalovaná mezi svými výdaji uvedla pouze náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, což obvyklým výdajům samostatně žijící osoby za bydlení neodpovídá, proto měly být tyto výdaje zdůvodněny a doloženy. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalované však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. Z výpisu z účtu žalované vyžádaného soudem bylo zjištěno, že ke dni 27. 10. 2020 činil konečný zůstatek na účtu částku 1 571,72 Kč. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neb