44 C 254/2023-41 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 529 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum]. Dle uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] finanční prostředky ve výši 7 500 Kč, které mu zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 2 000 Kč žalobkyni vrátit do [datum]. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh uhradil pouze částku 926 Kč. 2. Žalovaný se jednání nezúčastnil, aniž by svou účast omluvil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, která byla následně upravena dodatkem ze dne [datum], na základě které mu poskytla bankovním převodem finanční prostředky v celkové výši 7 500 Kč. Žalovaný se tyto zavázal splatit, společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, do [datum] (smlouva o zápůjčce ze dne [datum], dodatek ke smlouvě o zápůjčce ze dne [datum]). [příjmení] 7 500 Kč byla žalovanému připsána na účet č. [bankovní účet] dne [datum] ve výši 5 000 Kč a dne [datum] ve výši 2 500 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], výpis z účtu). Ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, kde si dle vlastní volby nastavil dostupné parametry (výše zápůjčky a její splatnost). Následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, do kterého zadal své osobní údaje. Tímto učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky připsáním [příjmení] kódu, který mu byl zaslán žalobkyní na žalovaným uvedené telefonní číslo. Současně byla totožnost žalovaného ověřena pomocí žalovaným učiněné notifikační platby ve výši 1 Kč zaslané dne [datum] z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně., výpis z účtu). Z důvodu neuhrazení řádné splátky zápůjčky byl žalovaný žalobkyní vyzván dne [datum] k úhradě dlužné částky 9 440 Kč s okamžitou splatností (upomínka ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného upomínala taktéž dne [datum] na částku 10 146 Kč, dne [datum] na částku 10 852 Kč, dne [datum] na částku 11 593 Kč a dne [datum] na částku 12 224 Kč (upomínky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 14 676 Kč, a to do tří dnů na uvedený bankovní účet (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 926 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). 4. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace ohledně jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto svých tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Na následnou výzvu soudu, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 1., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 10. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz. důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 11. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008 [číslo], kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008 [číslo] se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 12. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008 [číslo], stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když na výzvu soudu, aby sdělila, jakým konkrétním způsobem postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, neboť v rámci žaloby tato tvrzení absentovala, reagovala pouze sdělením, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. 13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k n