46 C 198/2023-37 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ Společnost“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč (celkem tedy částku ve výši 25 440 Kč) v 53 týdenních splátkách. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil částku ve výši 3 000 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaná částka 15 000 Kč představuje neuhrazenou jistinu a žalovaná částka 7 440 Kč představuje neuhrazený souhrnný poplatek. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] ke dni [datum] smluvně postoupena [právnická osoba] S. à.r.L. a ta ji následně postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Mezi žalovaným a Společností byla dne [datum] uzavřena Smlouva, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč (celkem tedy částku 25 440 Kč) splatit v 53 týdenních splátkách ve výši 480 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky (viz Smlouva). Dle čl. 5 Smluvních podmínek se budou jakékoliv splátky zaplacené žalovaným započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 3 000 Kč, a to dne [datum] (viz sdělení Společnosti na č. l. 30, splátková historie na č. l. 31). Společnost pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] S. à.r.L., reg. č. B108305, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum] (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 17 vč. přílohy 1 a potvrzení o zaplacení úhrady za postoupení, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 21 vč. podacího archu). Společnost [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 23 vč. podacího archu). 4. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v červenci 2008 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 13,58 % ročně (viz statistická data na č. l. 34). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 6. S ohledem na uvedené ustanovení se právní vztahy mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovaným řídí dosavadními právními předpisy, zejm. zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Podle dosavadních právních předpisů je rovněž nezbytné posoudit postoupení pohledávky na žalobkyni (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015 (uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)). <i>7. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).</i> <i>8. Podle § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], reg. č. [anonymizováno], což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Společnost [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo doloženo notifikačním úkonem této společnosti a dokladem o jeho odeslání žalovanému. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004, soud nezkoumá, zda je smlouva o postoupení platná, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>11. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>12. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (odst. 1 věty první). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odst. 2).</i> 13. Mezi Společností jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky Společnosti vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 480 Kč; celkově tak měl žalovaný zaplatit částku 25 440 Kč. Žalovaný dosud zaplatil 3 000 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Na souhrnném poplatku tak dle tvrzení žalobkyně zbývá uhradit částku 7 440 Kč a na jistinu částku 15 000 Kč. 14. Sjednané právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. [příjmení] 10 440 Kč na dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,29 % ročně (10 440/53 52/15 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V projednávané věci dohodnutá výše úroků téměř pětinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,58 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 15. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. Částkou 3 000 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 12 000 Kč (15 000 – 3 000), přičemž k zaplacení této částky soud