8 C 113/2022-40 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 589,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 180 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 589,18 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu půjčky společně s úrokem ve výši 2 730 Kč, poplatkem ve výši 6 000 Kč a službou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 000 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 1 110 Kč. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 8 140,82 Kč. Žalovaná částka z uvedené smlouvy ve výši 39 589,18 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 21 859,18 Kč, administrativního poplatku ve výši 6 000 Kč, úroku ve výši 2 730 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 9 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 180 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 589,18 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 3. Soud z jemu dostupných listin zjistil: 4. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 2 730 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 47 730 Kč v 43 týdenních splátkách po 1 110 Kč, s první splátkou do 7 dnů po uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz Smlouva). Společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v rámci osobního pohovoru, které ověřila nahlédnutím do databází a dále si Společnost nahlédnutím do insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně nicméně uvedla, že nedisponuje kartou zákazníka, do které byly uvedené údaje zaznamenávány. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 8 140,82 Kč (7 550 Kč + 590,82 Kč) (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 5. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny). Dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení a podací arch). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně z [datum] odeslanou týž den, ve které byl vyzván k úhradě do 7 dnů od odeslání (viz předžalobní upomínka, podací list a nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 6. Soud věc posoudil následovně: 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum], čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Pokud jde o předmětnou smlouvu, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., kdy z § 1 téhož zákona vyplývá, že v případě Smlouvy šlo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly stanoveny na základě informací získaných od žalovaného, které si ověřila nahlédnutím do příslušných databází. Dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují, tedy nebyly předloženy. Současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud se však s tímto jako s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, aniž by tyto ověřovala například prostřednictvím pracovní smlouvy či výplatních pásek, nájemní smlouvou, výpisy z bankovního účtu, atd., kdy tak nemohly být údaje žalovaného nijak ověřeny. Úvěruschopnost tak nebyla řádně ověřena. 9. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 10. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 11. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 12. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 9 z. č. 145/2010 Sb.) je nutno posoudit tak, že způsobuje absolutní neplatnost smlouvy dle § 39 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, který se vzhledem k datu uzavření Smlouvy a ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění aplikuje na posouzení uzavření Smlouvy a jeho následky), protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k tomu přihlíží z úřední povinnosti. 13. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení). 14. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 451 odst. 1 obč. zák. 15. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě částku 30 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 8 140,82 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak činí 21 859,18 Kč. 16. Při promítnutí uvedenýc