10 C 46/2024-56 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 902 Kč za dobu od 5. 7. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , kterou žalovaný dne 1. 5. 2023 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy vyčerpal částku 20 000 Kč, která byla splatná dne 4. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný uzavření smlouvy o úvěru nerozporoval. Dovolával se však její neplatnosti, neboť nebyla řádně posouzena jeho úvěruschopnost. Nárok žalobkyně by měl být posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, tzn. přiznat částku, kterou obdržel (20 000 Kč) a od této částky odečíst částku, kterou uhradil v období od 10/2023 do 02/2024 ve výši 4 250 Kč. S poukazem na svou tíživou finanční situaci žalovaný žádal o povolení splátek ve výši 850 Kč měsíčně. Současně požadoval, aby soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.3. Podáním ze dne 4. 6. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky ve výši 1 700 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 1 700 Kč za dobu od 5. 7. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že tuto částku žalovaný uhradil původnímu věřiteli před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.4. Žalobkyně i žalovaný se z účasti u jednání omluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 1. 5. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ve znění jejích dodatků č. , hodnota, - 4 (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalovaný načerpal úvěr ve výši 20 000 Kč. Dne 1. 5. 2023 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka ve výši 3 000 Kč, dne 2. 5. 2023 částka ve výši 3 000 Kč, dne 4. 5. 2023 částka ve výši 5 000 Kč, dne 4. 5. 2023 částka ve výši 5 000 Kč a dne 4. 5. 2023 částka ve výši 4 000 Kč [smlouva o úvěru ze dne 1. 5. 2023, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, výpisy z účtu žalovaného]. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně ani na výzvu soudu neuvedla, jak původní věřitel postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Současně soudu nepředložila žádný důkaz prokazující, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného ověřoval. Žalovaný dne 30. 10. 2023 uhradil částku 850 Kč, dne 30. 11. 2023 částku ve výši 850 Kč, dne 2. 1. 2024 částku ve výši 850 Kč, dne 30. 1. 2024 částku ve výši 850 Kč a dne 29. 2. 2024 částku ve výši 850 Kč [sdělení , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2024, historie pohybů na běžném účtu žalovaného za období od 13. 3. 2023 až 17. 3. 2024]. Společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023 postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným žalovanému dne 17. 11. 2023 na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, [výzva k úhradě ze dne 17. 11. 2023 včetně podacího lístku, smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ].6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Úvěrující je povinen řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.12. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlédne i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Nadto námitku neplatnosti uplatnil i samotný žalovaný.13. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně prověřila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho příjmy a výdaje a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům i výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.14. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť netvrdila a neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 4 250 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 750 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 15 750 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvě