39 C 69/2025-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 955,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 955,55 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím internetu dne 29. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 11 955,55 Kč nejpozději dne 29. 11. 2024, avšak žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou upomínku ze dne 18. 1. 2025. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, příslušnou dokumentací však nedisponuje a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný uvedl, že mu byl Společností poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč dne 29. 5. 2024, na který uhradil tři splátky, a to ve výši 5 688 Kč dne 19. 6. 2024, 5 800 Kč dne 29. 7. 2024 a 2 000 Kč dne 12. 11. 2024, které však žalobkyně nezapočetla.3. Podáním ze dne 22. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 6 068,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 085,85 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že uvedená částka byla žalovaným uhrazena před podáním žaloby. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I).4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.5. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 29. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 112,35 % ročně do 12 měsíců od poskytnutí úvěru (viz Smlouva, shodná tvrzení stran, potvrzení o příchozí úhradě).6. Dne 12. 12. 2024 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. , hodnota, uvedena pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 18. 1. 2025 oznámila postoupení pohledávky žalovanému žalobkyně, která jej současně vyzvala k zaplacení částky 55 780,29 Kč do tří dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek). Žalovaný uhradil dne 19. 6. 2024 částku 5 688,50 Kč, dne 29. 7. 2024 částku 5 800 Kč a dne 12. 11. 2024 částku 2 000 Kč; tj. celkem 13 488,50 Kč (viz shodná tvrzení stran, potvrzení o odchozí úhradě).7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 12. 12. 2024 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 18. 1. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne 29. 5. 2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky vrátit Společnosti spolu s úrokem. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost však v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalovaného, nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jeho výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. Společnost tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a nevyžádala si ani potřebné dokumenty, ze kterých by zjistila příjmy a výdaje žalovaného, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či výpis z běžného účtu žalovaného.13. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.14. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s náhradou účelně vynaložených nákladů, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).15. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.16. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka 40 000 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný uhradil Společnosti celkem 13 488,50 Kč, která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 26 511,50 Kč.17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. r