44 C 192/2025-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 933,96 Kč s příslušenstvím, představující dluh ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně“), dne 1. 12. 2008 a na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve sjednané výši ve splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 12. 2009. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dne 8. 12. 2009 se tak ocitl v prodlení a právní předchůdkyně měla možnost od tohoto dne požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně úroku z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena s účinností ke dni 9. 10. 2024 na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 1. 12. 2008 uzavřena Smlouva, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření Smlouvy. Podpisem Smlouvy žalovaný potvrdil, že od právní předchůdkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce (viz Smlouva). Dle čl. 5 Smluvních podmínek se budou jakékoliv splátky zaplacené žalovaným započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky (viz smluvní podmínky Smlouvy o půjčce). Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 5 200 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně, sdělení právní předchůdkyně ze dne 20. 8. 2025). Žalobkyně uzavřela dne 4. 10. 2024 se společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek, kde je v čl. 3.1 stanoveno, že jsou s účinností ke dni uhrazení kupní ceny postoupeny pohledávky, které jsou specifikované v příloze smlouvy. V příloze smlouvy je specifikována i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy. Kupní cena za pohledávky byla žalobkyní uhrazena dne 9. 10. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, příloha smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny).4. K dotazu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť byla Smlouva uzavřena dne 1. 12. 2008, tj. před účinností zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kterým byla do českého právního řádu zavedena povinnost poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele. Z uvedeného důvodu je tak dle žalobkyně v dané věci zcela irelevantní, zda byla jakýmkoli způsobem posuzována schopnost žalovaného splácet půjčku.5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.9. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.10. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.11. Podle § 456 věta prvá občanského zákoníku, předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.12. Podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.13. Podle § 2 odst. 1 písm. s) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele účinného do 3. 9. 2009 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) je odbornou péčí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.14. S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnuté půjčky musel soud při posouzení věci přihlédnout k zásadě ochrany spotřebitele (slabší smluvní strany) jako jedné z vůdčích zásad soukromého práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, popř. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09; srov. též § 262 odst. 4 obch. zák.). Názoru žalobkyně, že právní předchůdkyně nebyla povinna přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, nelze přisvědčit. Ústavní soud, jehož publikovaná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy), totiž ve svém nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů obecným soudům nebrání zohlednit mimo jiné i to, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka provedla prověření úvěruschopnosti stěžovatelů nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle. Z uvedeného je možno dovodit, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil. Ostatně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Poskytovatelé úvěrů, nota bene banky, tedy měli zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr bez ohledu na to, zda jim byla výslovně uložena zákonem. Pokud tak nečinili, musí to jít k jejich tíži, neboť svým liknavým a neopatrným přístupem mohli (spolu) způsobit strukturální a sociální problémy vysoké míry zadlužení, platební neschopnosti spotřebitelů, tzv. obchodu s chudobou, bezvýsledných exekucí a přílivu lidí zatížených řadou exekucí do šedé ekonomiky. Jednání