Okresní soud ve Zlíně 19 C 102/2026-111 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 87 816 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dálkově prostřednictvím webových stránek , webové stránky žalobkyně, dne 13. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 54 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 61,13 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 030 Kč. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně neplnil, dne 16. 10. 2024 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni novou jistinu úvěru ve výši 60 416,70 Kč, smluvní pokutu před zesplatněním úvěru v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění úvěru v kapitalizované výši 26 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný uhradil před zesplatněním celkem 15 150 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 13. 2. 2024 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“). Ve Smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 61,14 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 030 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru ze dne 13. 2. 2024). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 2. 2024 na účet č. , č. účtu, částku 54 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru, výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 30. 1. 2024 do 29. 2. 2024).4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, tak žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila zejména na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, úplných výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Ve vztahu k lustraci v registrech žalobkyně doložila pouze lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI), ze kterého vyplývá, že žalovaný měl ke dni 13. 2. 2024 podaných 6 žádostí o úvěr u jiných finančních situací , že jeho částka expozice, tj. součet zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, činila 1 168 865 Kč, že součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet u žalovaného činil 45 000 Kč a že neměl žádný dluh po splatnosti(viz výpis z NRKI). Žalobkyně dále předložila výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 28. 9. 2023 do 31. 1. 2024. (viz zmíněné výpisy).5. Z výpisu z účtu žalovaného, který si vyžádal soud, jakožto i z výpisů, které předložila žalobkyně, vyplývá, že měl žalovaný v období čtyř měsíců před uzavřením Smlouvy vysoké výdaje, které byly v říjnu 2023, v listopadu 2023 a v lednu 2024 byly vždy vyšší než jeho příjmy. Žalovaný měl na účtu během tohoto období jen malý disponibilní zůstatek. Ke dni 31. 1. 2024 měl žalovaný na účtu zůstatek -20 209,06 Kč, přičemž měl k účtu sjednaný kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl u své banky sjednané dva úvěry, kdy ke dni 31. 1. 2024 u prvního z nich činil zůstatek nesplacené jistiny částku 92 049,42 Kč a zbývalo u něj uhradit 81 splátek a u druhého z nich činil zůstatek nesplacené jistiny částku 37 517,39 Kč a zbývalo u něj uhradit 66 splátek. Žalovaný čerpal dne 4. 10. 2023 úvěr od žalobkyně ve výši 100 000 Kč, dne 5. 10. 2023 nebankovní úvěr ve výši 10 000 Kč, dne 12. 10. 2023 nebankovní úvěr ve výši 30 000 Kč, dne 20. 10. 2023 nebankovní úvěr ve výši 7 500 Kč, dne 23. 10. 2023 nebankovní úvěr ve výši 3 000 Kč, téhož dne další nebankovní úvěr ve výši 3 000 Kč, dne 25. 10. 2023 nebankovní úvěr ve výši 3 000 Kč a dne 27. 10. 2023 nebankovní úvěr ve výši 3 500 Kč. Pravidelný příjem žalovaného představovala mzda, která za poslední čtyři měsíce před uzavřením Smlouvy činila průměrnou částku 46 660,50 Kč. Žalovaný poté, co uzavřel s žalobkyní Smlouvu a co mu byl vyplacen úvěr na základě této smlouvy, čerpal dne 16. 2. 2024 nebankovní úvěr ve výši 6 000 Kč, dne 17. 2. 2024 nebankovní úvěr ve výši 7 000 Kč, dne 20. 2. 2024 nebankovní úvěr ve výši 5 000 Kč a téhož dne nebankovní úvěr ve výši 2 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 28. 9. 2023 do 31. 1. 2024, výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 30. 1. 2024 do 29. 2. 2024).6. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 15 150 Kč (viz karta klienta). Z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek žalobkyně oznámením ze dne 16. 10. 2024 zesplatnila úvěr. Právní zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne 30. 3. 2026 předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu (viz oznámení žalobkyně ze dne 16. 10. 2024, předžalobní výzva ze dne 30. 3. 2026, podací arch).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně se sjednaným úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 54 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný následně na úvěr uhradil celkem částku 15 150 Kč.12. Předně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.13. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, úplných výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výpisů z účtu byl potvrzen pravidelný měsíční příjem a výdaje žalovaného. Žalobkyně v tomto ohledu doložila pouze, že provedla lustraci žalovaného v NRKI a že měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od října 2023 do ledna 2024. Žalobkyně dle svých tvrzení potvrdila pravidelný měsíční příjem žalovaného a výdaje žalovaného. To, jaké příjmy a výdaje žalovaný uvedl či s jakými částkami žalobkyně počítala, není zjevné, neboť žalobkyně nepředložila žádné prohlášení žalovaného o jeho majetkových poměrech či jiné důkazy, ze kterých by vyplývalo, z jakých částek vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisů z účtu, které předložila žalobkyně, pak vyplývá, že žalovaný měl v období čtyř měsíců před uzavřením Smlouvy vysoké výdaje, které v lednu 2024, tj. měsíc před uzavřením Smlouvy, převyšovaly jeho příjmy. Žalovaný měl navíc na účtu jen malý disponibilní zůstatek, přičemž ke dni 31. 1. 2024, tj. dva týdny před uzavřením Smlouvy, překročil žalovaný povolený limit kontokorentu, který měl sjednaný na účtu. Žalovaný navíc čerpal v říjnu 2023 několik nebankovních úvěrů a ke dni 31. 1. 2024 splácel dva úvěry u své banky. Ke skutečnosti, že žalovaný po určitou dobu splátky splácel, nelze dle názoru soudu přihlížet, neboť jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného za únor 2024, žalovaný jen pár dnů po poskytnutí úvěru začal čerpat další nebankovní úvěry, což silně naznačuje, že žalovaný hradil splátky úvěru pomocí dalších úvěrů a začínal se tak ocitat v tzv. dluhové spirále. Soud má tudíž za to, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.14. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 54 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 15 150 Kč.15. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou, jako jsou smluvní úroky, smluvní pokuty nebo náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 54 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaný plnil žalobkyni na úvěrovou smlouvu celkově částku 15 150 Kč; jelikož je Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Po započtení (54 000 Kč – 15 150 Kč) tak činí bezdůvodné obohacení částku 38 850 Kč, které je žalovaný povinen vydat žalobkyni. K tomu jej soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.17. Z výše uvedených důvodů zamítl soud žalobní nárok na zaplacení částky 48 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 814 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 058,24 Kč za období od 18. 10. 2024 do 10. 11. 2024 a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 52 455,39 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 10. 2024 dosáhne částky 174 528 Kč (výrok II.).18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 38 850 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 112 625,67 Kč (87 816 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 24 809,67 Kč). Žalobkyně měla úspěch ve výši 35 % a žalovaný měl úspěch ve výši 65 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 30 % (65 % – 35 %) nákladů řízení. Žalovaný ale žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné jeho náklady rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od jeho právní moci, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.