Okresní soud ve Zlíně 19 C 114/2026-37 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 458 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr v celkové výši 19 000 Kč, který mu byl vyplacen na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, dne 24. 1. 2025 tak původní věřitelka informovala žalovaného o zesplatnění celého úvěru. Původní věřitelka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, (dále též „Společnost“), která pak se žalobkyní uzavřela téhož dne smlouvou o postoupení pohledávek, kterou tuto pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 2 400 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny ve výši 19 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 7 600 Kč a ze smluvní pokuty v kapitalizované výši 4 858 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 22. 10. 2024 smlouvu o úvěru , hodnota, (dále též „Smlouva“), kterou původní věřitelka poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr opakovaně až do limitu 13 000 Kč a žalovaný se zavázal za to žalobkyni splácet úrok ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách, s tím, že jistinu je povinen zaplatit ke dni ukončení smlouvy (viz citovaná smlouva, fotografie občanského průkazu žalovaného). Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 22. 10. 2024 částku 13 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , dne 24. 10. 2024 mu pak poskytla na účet dalších 6 000 Kč (viz dvě potvrzení o provedené platbě , služba, , výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 2. 7. 2024 do 31. 10. 2024). Z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek původní věřitelka zesplatnila úvěr ze Smlouvy ke dni 24. 1. 2025 (viz oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 24. 1. 2025).4. Dne 23. 1. 2026 uzavřela původní věřitelka coby postupitel se Společností coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly postoupení pohledávek uvedených v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. V čl. II bodu 3. této smlouvy je ujednáno, že v případě, že Společnost nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu dle čl. III. této smlouvy, tj. do 14 pracovních dnů ode dne uzavření postupní smlouvy, tak k postoupení nedojde (postoupení není účinné), nedohodnou-li se smluvní strany v konkrétním případě písemnou formou jinak. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 je uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, příloha č. 1 – seznam pohledávek).5. Dne 23. 1. 2026 uzavřela Společnost coby postupitel se žalobkyní coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly postoupení pohledávek uvedených v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. V čl. II bodu 3. této smlouvy je ujednáno, že v případě, že žalobkyně nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu dle čl. III. této smlouvy, tj. do 14 pracovních dnů ode dne uzavření postupní smlouvy, tak k postoupení nedojde (postoupení není účinné), nedohodnou-li se smluvní strany v konkrétním případě písemnou formou jinak. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 je uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, příloha č. 1 – seznam pohledávek).6. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 2. 2026 blíže neurčený dopis (viz potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.10. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému možnost čerpat úvěr až do limitu 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet tak, že bude úrok ve výši 40 % měsíčně splácet ve sjednaných měsíčních splátkách, přičemž jistinu je povinen zaplatit ke dni ukončení smlouvy. Po uzavření smlouvy patrně došlo k navýšení limitu úvěru, neboť původní věřitelka po poskytnutí původních 13 000 Kč následně poskytla žalovanému dalších 6 000 Kč.11. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že původní věřitelka uzavřela se Společností dne 23. 1. 2026 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou měly být Společnosti postoupeny pohledávky uvedené v seznamu pohledávek tvořící přílohu č. 1 této smlouvy, přičemž mezi pohledávkami byla uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy. Ve postupní smlouvě bylo dále ujednáno, že postoupení není účinné, pokud nebude úplata za pohledávky uhrazena do 14 pracovních dnů ode dne uzavření postupní smlouvy. Žalobkyně nedoložila (např. potvrzením o úhradě), že by Společnost uhradila původní věřitelce úplatu za pohledávky. Z předložených důkazů nevyplývá, že by se smluvní strany, co se týče účinnosti postoupení, dohodly v daném případě jinak. Uvedený nedostatek by mohl být zhojen platným notifikačním úkonem postupitele, tj. původní věřitelky. Žalobkyně ale soudu nepředložila žádné oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky za žalovaným Společnosti. Žalobkyně tak neprokázala, že by byla Společnosti účinně postoupena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy, neboť postoupení nemohlo v souladu s čl. II bodem 3. postupní smlouvy nabýt účinnosti, pokud nebyla úplata za pohledávky ve stanoveném termínu uhrazena.12. Nadto soud uvádí, že i kdyby žalobkyně doložila, že byla pohledávka za žalovaným účinně postoupena Společnosti, tak by pořád nebylo prokázáno, že došlo k účinnému postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně totiž sice doložila, že uzavřela se Společností dne 23. 1. 2026 smlouvu o postoupení pohledávek a že byla mezi postupovanými pohledávkami i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy, opět ale nedoložila, že by byla uhrazena úplata za pohledávky, přestože je v postupní smlouvě ujednáno, že postoupení není účinné, jestliže nebude úplata za pohledávky uhrazena do 14 pracovních dnů od uzavření postupní smlouvy. Ani v tomto případě pak nedoložila, že by se ve vztahu k účinnosti postoupení shodla se Společností na něčem jiném, ani že by Společnost oznámila žalovanému postoupení pohledávky za ním žalobkyni.13. V daném případě nebylo prokázáno účinné postoupení pohledávky jak Společnosti, tak i žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne 2. 6. 2026 nezúčastnila, se tak tímto vzdala možnosti být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, ke kterým tvrzením je třeba doplnit důkazy k jejich prokázání. Soud navíc žalobkyni již usnesením ze dne 7. 5. 2026, č. j. 19 C 114/2026-22, vyzval k doplnění tvrzení a důkazů (mimo jiné) ohledně toho, kdy a jak došlo k postoupení předmětné pohledávky a kdo, kdy a jak informoval žalovaného o postoupení pohledávky. Za dané situace tedy nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci k uplatnění žalobou uplatněných nároků, a proto soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).14. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšným, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný ale žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné náklady řízení žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).