Žalobou podanou dne 18. 5. 2026 ve znění jejího doplnění ze dne 15. 6. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 22 780 Kč od 3. 11. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2024 prostřednictvím internetu (internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz). Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal spolu s jistinou žalobkyni uhradit rovněž poplatek v celkové výši 9 000 Kč, vše ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 2. 11. 2024. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 11 200 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Žalovanou částku tak tvoří nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč a poplatek ve výši 7 780 Kč. Žalovaný byl povinen před i v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále provést ověřovací korunovou bezhotovostní platbu, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva byla uzavřena PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně si rovněž od žalovaného před uzavřením smlouvy vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Na základě tohoto prověření dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně žalovanému odeslala písemné výzvy dne 29. 9. 2024, 10. 10. 2024, 29. 10. 2024, 10. 11. 2024, 29. 11. 2024 a 8. 12. 2024.Závěr o skutkovém stavu2. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.3. Žalobkyně předložila listinu označenou jako „Smlouva o zápůjčce“ (dále jen „Smlouva“); tato listina není opatřena podpisem žalovaného, kdy namísto podpisu je uveden PIN kód „7126“ (viz Smlouva). Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalovaného (viz kopie občanského průkazu žalovaného).4. Žalobkyně se Smlouvou zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč a žalovaný se Smlouvou zavázal peněžní částku odpovídající výši zápůjčky žalobkyni vrátit společně s poplatkem, dle podmínek stanovených v této Smlouvě, a to bezhotovostním převodem na účet žalobkyně. Poplatek si strany podle čl. 1.3. ujednaly ve výši 9 000 Kč. Podle čl. 1.4. Smlouvy se žalovaný zavázal jistinu spolu s poplatkem žalobkyni uhradit ve třech pravidelných splátkách ve výši 8 000 Kč, přičemž první splátka je splatná 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka je splatná 62. den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka je splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky (viz Smlouva).5. Dne 26. 8. 2024 zaslala žalobkyně na účet č. , Anonymizováno, částku 15 000 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného (viz výpis z účtu č. , hodnota, za 8/2024).6. Majitelem účtu č. , Anonymizováno, je žalovaný (viz sdělení , právnická osoba, . ze dne 9. 6. 2026).7. Podle výpisu z účtu žalovaného žalovaný jen v rámci měsíce srpna 2024 měl na tomto účtu více transakcí s popisy, které označovaly názvy jiných společností poskytujících nebankovní spotřebitelské úvěry. Konkrétně se jedná například o příchozí úhradu ve výši 12 000 Kč ze dne 14. 8. 2024 s popisem , právnická osoba, , odchozí úhrada ve výši 2 812 Kč z téhož dne s popisem , právnická osoba, ., odchozí úhrada ve výši 12 804,47 Kč z téhož dne s popisem , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., příchozí úhrada ve výši 11 000 Kč ze dne 19. 8. 2024 s popisem , Anonymizováno, ´, právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .O., příchozí úhrada ve výši 7 000 Kč ze dne 21. 8. 2024 s popisem , Anonymizováno, apod. Výraznými a nepravidelnými příjmy na účtu žalovaného jsou příjmy s popisem , Anonymizováno, , přičemž společnost , Anonymizováno, je zahraniční společnost, která provozuje sázkovou kancelář a online kasino , Anonymizováno, .8. Žalobkyně vyhotovila upomínky žalovaného k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2024, 10. 10. 2024, 29. 10. 2024, 10. 11. 2024, 29. 11. 2024 a 8. 12. 2024 (viz upomínka ze dne 29. 9. 2024, 10. 10. 2024, 29. 10. 2024, 10. 11. 2024, 29. 11. 2024 a 8. 12. 2024). Dopisem ze dne 4. 8. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby žalobkyni uhradil částku 21 502 Kč spolu se vzniklými náklady právního zastoupení ve výši 1 121 Kč nejpozději do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 4. 8. 2025 vč. podacího lístku). Žalovaný však dosud žalobkyni na svůj dluh uhradil pouze 11 220 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).Právní posouzení věci9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.24. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč v třech pravidelných splátkách po 8 000 Kč. Projev vůle žalovaného vstoupit do smluvního vztahu s žalobkyní lze dovodit z toho, že žalovaný žalobkyni poskytl kopii svého občanského průkazu.25. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze Smlouvy splnila, když dne 26. 8. 2024 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy nedostál, neboť žalobkyni uhradil pouze 11 220 Kč.26. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.27. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného měla vyhodnotit tak, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalobkyně však prověření úvěruschopnosti nijak nedoložila a ani neuvedla konkrétní informace, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti vycházela.28. Z výpisu z účtu žalovaného navíc vyplynulo, že žalovaný zřejmě má více sjednaných spotřebitelských úvěrů u různých společností a velkou část jeho příjmů tvořily příjmy pravděpodobně z hazardních her nebo sázek.29. Za této situace nelze uzavřít, že žalobkyně měla k dispozici dostatečné a spolehlivé informace pro závěr, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Posouzení úvěruschopnosti proto soud hodnotí jako nedostatečné a žalobkyně tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.30. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.31. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).32. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.33. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).34. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).35. Poskytla-li žalobkyně na účet žalovaného bezhotovostním převodem celkem částku 15 000 Kč, je žalovaný, který doposud žalobkyni uhradil pouze 11 220 Kč, povinen žalobkyni vrátit rozdíl mezi těmito částkami čili 3 780 Kč. Protože svou povinnost dosud nesplnil, zavázal ho k jeho splnění svým rozhodnutím soud.36. Při určení doby přiměřené možnostem spotřebitele k plnění soud vycházel z § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je třeba přihlédnout k možnostem spotřebitele a k zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, zejména k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.37. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nejsou tedy osvědčeny jeho aktuální poměry, uložil soud žalovanému splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší (odst. I. výroku). Nicméně tato lhůta je zcela přiměřená výši částky, kterou má žalovaný žalobkyni zaplatit.38. Do prodlení s úhradou dlužné částky se pak žalovaný s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostal.39. Soud proto zavázal žalovaného pouze k zaplacení částky 3 780 Kč (odst. I. výroku) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (odst. II. výroku).Náklady řízení40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení.41. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 780 Kč od 3. 11. 2024, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 4 973,37 Kč. Celkem se tak domáhala zaplacení částky 27 753,37 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 3 780 Kč. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 13,6 % v poměru k neúspěchu 86,4 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalovaný má právo na náhradu 72,8 % nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.42. Žalovaný však byl v řízení zcela nečinný a podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).