Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 367,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky i postupně a/nebo opakovaně do výše úvěrového rámce 75 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách, přičemž ke dni posledního čerpání byla tato splátka vypočtena na částku ve výši 750 Kč. Žalovaný načerpal celkem částku 15 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, důsledkem čehož žalobkyně po zaslání několika písemných upomínek úvěr dne 23. 3. 2026. Žalovaná částka sestává ze zesplatnění jistiny poskytnutého úvěru ve výši 14 862 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 505,31 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 3 750 Kč.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 18. 6. 2025 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to až do výše úvěrového rámce 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od posledního čerpání úvěru spolu s úrokem z poskytnuté jistiny ve výši 57,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny. Ve smlouvě je ujednáno, že bude částka 15 000 Kč vyplacena žalovanému na jeho účet do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy (viz citovaná smlouva). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 18. 6. 2025 na jeho účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč (viz detail pohybu – bezhotovostní platba, výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 10. 3. 2025 do 30. 6. 2025). Žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr celkem 3 750 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).4. V dokumentaci o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů a v registru SOLUS, kterou zjistila, že se žalovaný nenachází v insolvenci, že není proti němu vedena aktivní exekuce, že nemá odcizený ani ztracený občanský průkaz a že má měsíční závazky ve výši 12 343 Kč. Dále je v dokumentaci uvedeno, že žalovaný uvedl příjem ve výši 55 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 0 Kč, přičemž žalobkyně zjistila z jeho bankovního účtu příjem ve výši 80 571 Kč, náklady na bydlení ve výši 8 806 Kč a náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 0 Kč. Žalobkyně do svého výpočtu zahrnula příjem žalovaného ve výši 55 000 Kč, minimální částku nákladů na bydlení ve výši 8 000 Kč a minimální částku nákladů na potraviny a běžné zboží ve výši 6 000 Kč. Ohledně finančních závazků žalovaného je v dokumentaci uvedeno, že žalovaný uvedl finanční závazky ve výši 0 Kč, že byly z jeho bankovního účtu zjištěny finanční závazky ve výši 20 493 Kč a že byly ze SOLUS zjištěny finanční závazky ve výši 12 343 Kč, přičemž žalobkyně do výpočtu zahrnula finanční závazky ve výši 20 493 Kč. Náklady žalovaného na sázení a hazardní hry činily dle dokumentace částku 187 Kč. Žalobkyně po zohlednění výše uvedeného vypočetla finanční zůstatek žalovaného ve výši 18 320 Kč (viz příloha č. 1 - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, datový výstup z , služba, ). Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 22. 2. 2025 do 23. 5. 2025 (viz listina „Bankovní historie - smlouva č. , hodnota, “).5. Z výpisu z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od jeho banky, jakožto i z výpisu z účtu, který předložila žalobkyně, vyplývá, že měl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením velmi vysoké výdaje, které jsou výrazně vyšší než výdaje, které jsou uvedené v dokumentaci o posouzení úvěruschopnosti. Většina těchto výdajů je tvořena útratami za sázky a hazardní hry, což je patrné z toho, že žalovaný prostřednictvím , služba, či , služba, utrácel pravidelně za den několik tisíc i desítek tisíc korun, přičemž jsou tyto útraty následovány příchozími úhradami od sázkařských společností a provozovatelů hazardních her jako , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, či , právnická osoba, Žalovaný měl během výše uvedeného období vyčerpaný nebo téměř vyčerpaný povolený debet na účtu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal dne 6. 5. 2025 nebankovní úvěr ve výši 5 000 Kč a dne 12. 6. 2025 čerpal další nebankovní úvěr ve výši 5 000 Kč (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 10. 3. 2025 do 30. 6. 2025, listina „Bankovní historie - smlouva č. , hodnota, “).6. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 23. 3. 2026 dopis, ve kterém ho vyrozuměl o zesplatnění úvěru z důvodu porušení smlouvy nehrazením plateb úvěru a současně ho vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 22 527,10 Kč do 6. 4. 2026 (viz dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 3. 2026, podací lístek).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 75 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve sjednaných splátkách. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku 15 000 Kč a uhradil celkem 3 750 Kč.11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.12. V dané věci, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně sice doložila, že provedla lustraci žalovaného v databázích a že měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, soud má ale pochybnosti o tom, že by žalobkyně skutečně či aspoň řádně zjišťovala jeho finanční situaci dle tohoto výpisu. V dokumentaci o posouzení úvěruschopnosti jsou totiž uvedeny mnohem nižší výdaje, než které žalovaný dle výpisu z účtu ve skutečnosti měl. Dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaný utrácel velké částky za sázky a hazardní hry, a to v řádech několika tisíců až desetitisíců korun, přičemž dle dokumentace o posouzení úvěruschopnosti měl žalovaný náklady na sázky a hazardní hry pouze ve výši 187 Kč. Z výpisu z účtu pak taky vyplývá, že žalovaný v období před uzavřením smlouvy čerpal dva nebankovní úvěry a že měl vyčerpaný či téměř vyčerpaný povolený debet na účtu. Žalobkyně tak navzdory tomu, že mohla mít přehled o finanční situaci žalovaného skrze výpis z jeho účtu, jeho skutečné poměry nezkoumala. Kdyby je zkoumala, tak by zjistila, že žalovaný nebyl v situaci, kdy by byl schopen čerpat a následně řádně splácet další úvěry, neboť měl velmi vysoké výdaje, a to zejména z gamblingu, dlouhodobě dosahoval limitu svého povoleného debetu a čerpal nebankovní úvěry, patrně pro pokrytí svých ztrát z gamblingu. Jestliže žalobkyně přesto poskytla žalovanému úvěr, činila tak v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil celkem částku 3 750 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 11 250 Kč (15 000 Kč – 3 750 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 4 117,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 125,10 Kč za období od 16. 12. 2025 do 15. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 987,10 Kč od 7. 4. 2026 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč (výrok II.).16. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně byla úspěšná v částce 11 250 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 18 872,40 Kč (15 367,31 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 505,09 Kč). Žalobkyně tak měla v řízení úspěch ve výši 60 % a žalovaný měl úspěch ve výši 40 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 20 % nákladů řízení (60 % - 40 %). Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 500 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč jakožto 20 % z částky 2 500 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.)17. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že bylo předmětem řízení peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyně v dané věci podala žalobu na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.18. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.