Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, jednající prostřednictvím odštěpného závodu, IČO , Anonymizováno, (dále jen „Společnost“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec ve výši , částka, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet společně s úrokem v pravidelných splátkách. Žalovaný čerpal celkem částku , částka, , nicméně nesplácel řádně a včas, když uhradil jen , částka, . Pohledávku za žalovaným postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně pak od Smlouvy odstoupila , datum, . Žalovaný na předžalobní upomínku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že se dostal v důsledku podnikatelských a osobních problémů do tíživé situace, kdy má mnoho dluhů, které odhadl na , částka, , kdy největší z nich je splácení škody z dopravní nehody před 20 lety a poté úvěr u , Anonymizováno, . Dále uvedl, že momentálně 4-5 měsíců dělá v zahraničí, kde montuje regály, u toho si přijde na 30 – , částka, měsíčně čistého. Chce si zařídit insolvenci, tak by chtěl splácení posunout.3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:4. Dne , datum, , resp. , datum, Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu, na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,68 % (viz žádost/Smlouva, akceptace žádosti). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá vyživované děti. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že jeho příjem činí , částka, a na bydlení hradí náklady ve výši , částka, . U dalších položek příjmů a výdajů uvedl „, částka, “ (viz žádost/smlouva).5. Žalovaný čerpal úvěr průběžně od , datum, do , datum, , kdy za uvedené období čerpal celkem , částka, a uhradil Společnosti celkem , částka, (viz přehled čerpání a úhrad). V období od , datum, – , datum, uhradil dalších , částka, (viz podklady pre súdné konanie a zoznam splátek úveru).6. Dne , datum, uzavřela Společnost a žalobkyně smlouvu o postoupení smluv, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni Smlouvy, nebo alespoň pohledávky uvedené v seznamu postoupených smluv včetně všech práv s nimi spojených, kde byla uvedena také pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz notářský zápis, příloha č. , hodnota, , smlouva o převodu portfolia).7. Žalovaný po , datum, ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, , v rámci které byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky , částka, do , datum, , již nic neuhradil (viz nerozporované tvrzení žalobkyně).8. Na žalovaného je v současné době vedeno 5 exekucí pro plnění ve výši cca , částka, , kdy aktuální výše dluhů nyní činí cca , částka, (viz výpis z centrální evidence exekucí).9. Soud věc posoudil následovně:10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi Společností, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo notářským zápisem a seznamem pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.17. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry (i zápůjčky), se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným). Společnost však nijak neověřovala žalovaným tvrzený příjem ve výši , částka, a nijak se nezabývala ani tím, jaké konkrétní výdaje žalovaný má a spokojila se pouze se sdělením žalovaného, aniž by uvedené informace ověřila například oproti pracovní smlouvě, výplatním páskám či výpisu z běžného účtu. Nadto Společnost žádným způsobem neověřovala ani to, zda žalovaný prochází registry dlužníků (NRKI, registr SOLUS apod.) a jaká je jeho platební morálka. Společnost tak neměla žádnou představu o tom, jaká je skutečná majetková situace žalovaného. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným, kdy toto nemůže zhojit ani případné řádné splácení žalovaným prvních 5 let (jak uváděla žalobkyně), neboť to, že bylo spláceno, neznamená, že úvěruschopnost byla řádně dle zákona prověřena.18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném v době uzavření Smlouvy naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.19. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný obdržel od Společnosti , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti a žalobkyni celkem částku , částka, (, částka, + , částka, ), která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí , částka, .20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný uváděl, že má mnoho dluhů v důsledku podnikatelských a osobních problémů, kdy tyto dluhy odhadl na , částka, , kdy největší z nich je splácení škody z dopravní nehody před 20 lety a poté úvěr u , Anonymizováno, . Dále uvedl, že momentálně 4-5 měsíců dělá v zahraničí, kde montuje regály, u toho si přijde na 30 – , částka, měsíčně čistého. Z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že poměry žalovaného nejsou co do finanční stránky dobré, kdy je na něj aktuálně vedeno 5 exekucí a aktuální výše dluhů jen u těchto 5 exekucí nyní činí cca , částka, . Protože tak bylo zjištěno, že žalovaný má značné dluhy, soud má za to, že lhůta přiměřená možnostem dlužníka nemůže být stanovena zpětně s úroky z prodlení, ale až od určité doby od právní moci rozsudku, kdy vzhledem k uvedeným dluhům tuto lhůtu soud určil na 30 dnů od právní moci rozsudku, kdy proto nemohl přiznat ani úroky z prodlení.21. Soud vzhledem k výše uvedenému a v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, v uvedené lhůtě 30 dní od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně dohromady požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí částku , částka, (, částka, + , částka, jako úrok 12,75 % ročně z , částka, od , datum, do , datum, a , částka, jako úrok z prodlení 12,75 % ročně z , částka, od , datum, do , datum, ). Úspěšná však byla jen v části , částka, , tj. její úspěch byl 11 % a neúspěch 89 %, u žalovaného tak naopak. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 78 % (89-11 %). Jelikož žalovaný náklady řízení nevyčíslil, vycházel soud dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2013, z částky 1 x , částka, za jednu účast na soudním jednání, tj. , částka, , kdy 78 % z této částky činí , částka, . Proto uložil žalobkyni nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to ve stejné lhůtě, v jaké ji má zaplatit žalovaný (výrok III).