23 C 23/2021-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 9. 3. 2021 doplněnou dne 28. 4. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2018. Vznesený požadavek odůvodnil tím, že žalovaný jakožto advokát jej zastupoval na základě udělené plné moci v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp.zn. [sp.zn.] [spisová značka]. V tomto řízení podal návrh na zastavení exekuce, který byl soudem zamítnut. Po poradě se žalovaným podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný jej následně nijak neinformoval o tom, že bylo u odvolacího soudu nařízeno jednání, ač projevil zájem se jej účastnit a nijak jej ani neinformoval o tom, jakým způsobem bylo o odvolání rozhodnuto. Jednáním žalovaného mu bylo znemožněno podat proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a případně jej napadnout i ústavní stížností. Jakmile se o této skutečnosti dozvěděl, vypověděl žalovanému dne 21. 3. 2018 plnou moc. Následně zjistil, že žalovaný nemá kompletní spis, který ztratil a žalovanému jej dosud nepředal. V důsledku zmeškání dovolání mu byly v exekuci prodány nemovitosti a exekuční řízení stále trvá. Jednáním žalovaného mu byla způsobena psychická újma, řadu let měl a stále má problémy se spaním, rovněž trpí depresí. Ztráta nemovitostí a stále probíhající exekuce je zdrojem psychického vypětí, došlo rovněž k narušení jeho rodinných vztahů v důsledku neustálých sporů s ostatními členy rodiny týkajících se stále vedené exekuce a jejích dopadů do majetkové sféry rodiny. 2. Žalovaný považuje podanou žalobu za nedůvodnou, neboť případná účast žalobce u odvolacího řízení by nemohla nijak změnit výsledek odvolacího řízení. V projednávané exekuci byla po žalobci vymáhána pohledávka z titulu nezaplacené ceny za postoupenou pohledávku. V průběhu řízení vyšlo najevo, že důkazy ze kterých žalobce dovozoval zánik vymáhané pohledávky, neprokazují zaplacení sjednané ceny za postoupení pohledávky, ale toliko zaplacení samotné postoupené pohledávky. Tvrzení žalobce o fiktivnosti smlouvy o postoupení pohledávky nebylo možné prokázat, trestní oznámení, která žalobce podával, byla opakovaně odkládána. Pro úspěšnost žalobce bylo klíčové prokázání úhrady sjednané ceny za postoupenou pohledávku, což se žalobci prokázat nepodařilo. Žalobce byl na tuto skutečnost opakovaně upozorňován, byl upozorněn na nízkou pravděpodobnost úspěchu podaného odvolání z důvodu nedostatku věcných argumentů, kterými by mohlo být rozhodnutí zpochybněno, přesto však na podání odvolání trval. Chybí zde vztah příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a výsledky exekučního řízení a údajné psychické újmy na straně žalobce. V rámci obrany žalovaný dále vznesl námitku promlčení uplatněného nároku, neboť jej žalobce začal uplatňovat již v průběhu roku 2017. 3. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného podáním ze dne 4. 7. 2018 k náhradě nemajetkové újmy spojené s psychickým vypětím a stresem spojeným se ztrátou nemovitostí ve výši 1 000 000 Kč Česká advokátní komora k dotazu soudu sdělila, že neeviduje stížnost žalobce na postup žalovaného. Exekuční spis sp.zn. [spisová značka] se stále nachází u odvolacího soudu, soud proto při rozhodování vyšel z rozhodnutí, která byla ve věci vydána a která jsou evidována v systému ISAS. Takto bylo zjištěno, že dne [datum] bylo [název soudu] vydáno rozhodnutí č.j. [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž byla na majetek žalobce nařízena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné [jméno] [příjmení] z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a jejím provedením byl pověřen [titul] [jméno] [příjmení], soudní exekutor [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova]. V nalézacím řízení se oprávněná domáhala zaplacení sjednané úplaty za postoupení pohledávky za [jméno] [příjmení] na žalobce. V rámci podaného odvolání se soud zabýval námitkou žalobce, že elektronický platební rozkaz mu nebyl doručen, neboť nebyl obsahem jemu zaslané zásilky a že podpis na doručence není jeho, neboť zásilku převzala jiná osoba a jemu byla předána až dodatečně. Pokud se týká druhé námitky, považoval jí odvolací soud provedeným dokazováním za vyvrácenou, ohledně prvé námitky neunesl žalobce důkazní břemeno. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zamítl zdejší soud návrh žalobce na odklad a zastavení exekuce. Důvody pro zastavení exekuce shledával žalobce ve skutečnosti, že mu nebyl doručen elektronický platební rozkaz, že smlouva o postoupení pohledávky byla jen fiktivním úkonem, je tak vymáhána neexistující pohledávka, že jednání oprávněné vykazuje znaky obcházení zákona, je v rozporu s dobrými mravy a naplňuje i znaky trestného činu, že postoupená pohledávka ze smlouvy o půjčce již zanikla, neboť tento dluh byl [jméno] [příjmení] uhrazen přímo oprávněné, která obdržené plnění nevydala žalobci, že oprávněná vymáhanou pohledávku za žalobcem neuvedla v podaném návrhu na povolení oddlužení a že vzhledem k všem těmto skutečnostem je vedení exekuce výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Dne 17. 6. 2015 podal žalobce prostřednictvím žalovaného proti tomuto usnesení odvolání. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] [název soudu] odvoláním napadené usnesení potvrdil. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že námitku žalobce o nedoručení exekučního titulu neshledal soud důvodnou, neboť žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti a důkazy zpochybňující řádné doručení a je tak třeba vycházet z usnesení sp.zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce podaného z týchž důvodů. Námitka žalobce o fiktivnosti uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky směřuje proti věcné správnosti exekučního titulu, kterou však exekuční soudu není oprávněn v exekučním řízení přezkoumávat. Ohledně tvrzené trestné činnosti oprávněné nebylo doloženo žádné rozhodnutí vydané v trestním řízení, které by tuto skutečnost potvrzovalo. S ohledem na ustálenou judikaturu neshledal odvolací soud důvodnou ani námitku vedení exekuce v rozporu s dobrými mravy. Ohledně tvrzeného zániku pohledávky bylo zjištěno, že dlužník z postoupené pohledávky plnil oprávněné až poté, co mu žalobce oznámil postoupení pohledávky, nelze tak aplikovat ust. § 527 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., stanovující odpovědnost postupitele postupníkovi, jestliže dlužník splní postupiteli dluh dříve, než byl povinen plnit postupníkovi. Plněním osobě, která již nebyla věřitelem, došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně původního věřitele – oprávněné, ochuzeným však nebyl žalobce, ale dlužník, který plnil nesprávné osobě. Neuvedení pohledávky v insolvečním návrhu nepovažoval odvolací soud bez dalšího za důkaz prokazující neexistenci pohledávky. Z obsahu exekučního spisu dále vyplývá, že povinný podal další návrh na zastavení exekuce, který zamítl zdejší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Krajským soudem v Brně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Toto rozhodnutí již bylo napadeno dovoláním a bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení proto, že odvolací soud se nezabýval námitkou povinného, že po postoupení pohledávky uhradil dlužník dluh přímo k rukám oprávněné, aniž by tato obdržené plnění následně převedla žalobci jako novému věřiteli. V rámci odůvodnění se Nejvyšší soud mimo jiné zabýval i námitkou žalobce, že exekuce je vedena v rozporu s dobrými mravy, poctivostí a že ze strany oprávněné představuje zneužití práva a neshledal jí jako důvod pro zastavení exekuce. O návrhu povinného na zastavení exekuce bylo [název soudu] znovu rozhodnuto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnutí soudu prvého stupně opět potvrzeno jako věcně správné. 4. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. 5. Podle § 2894 odst. 2 občanského zákoníku nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. 6. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. 7. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížen