9 C 100/2016-215 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 25. 5. 2016 a připuštěním rozšíření žaloby usnesením ze dne 30. 6. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým soud žalované uloží zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím a dále náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 101 037 Kč. 2. V žalobě je uvedeno, že žalobkyně je nezletilá a v době podání žaloby byla žákyní [název školy] [anonymizována čtyři slova], [obec], okres [okres], s tím, že [datum] v rámci školního vyučování zajišťovaného žalovanou se konal projektový den a součástí tohoto dne byly aktivity žáků mimo vnitřní prostory školy. Na organizaci tohoto dne se podíleli i žáci vyšších ročníků žalované a v průběhu výkladu žalobkyně 9. třídy informovala skupinu mladších žáků, kde byla i žalobkyně, došlo k tomu, že žák 9. třídy nakopl míč směrem do skupinky stojících a výklad poslouchajících žáků, kteří netušili, co starší žák učinil. Letícím míčem byla společně s dvěma dalšími spolužačkami zasažena i žalobkyně a tato vlivem prudkého nárazu míče prudce uhodila hlavou o zábradlí, tímto si výrazným způsobem poranila dva přední zuby. Došlo k roztříštění dvou předních zubů, které byly poničeny až po kořeny zubu. V tomto okamžiku se v místě, kde probíhala část projektového dne, nenacházel žádný pedagogický dozor ani jiný zaměstnanec žalované. Byla proto žalobkyně společně se dvěma dalšími zasaženými dívkami odvedena žákyní 9. třídy za ředitelkou žalované, kde bylo sděleno, že došlo k úrazu. V té době jedenáctiletá žalobkyně s poraněním úst kontaktovala svoji matku, která pro dceru okamžitě přijela s tím, že matka nezletilé zjistila, že došlo k výraznému poranění předních, již druhých, zubů, dceru okamžitě odvezla ke stomatologickému specialistovi, který žalobkyni ošetřil. Žalobkyně podstoupila celou řadu stomatologických zákroků, jejichž smyslem bylo dosáhnout plné funkčnosti a estetičnosti chrupu. V podstatě k definitivní nápravě dosud nedošlo, vzhledem k tomu, že žalobkyně není zletilá. V průběhu celé doby dochází k různým úpravám, [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], je zde dlouhodobá péče s ohledem na věk žalobkyně, s ohledem na to, že se neustále vyvíjí, roste a také jí stomatologičtí lékaři nedoporučili vyhotovení zubních implantátů, dokud nebude ukončen růst žalobkyně zhruba do 18 let. 3. Z podnětu rodičů nezletilé žalobkyně žalovaná provedla šetření okolností, za nichž došlo k úrazu a výsledkem toho bylo, že skutečně v okamžiku, kdy došlo k úrazu, nebyl přítomen žádný pedagogický pracovník, který by vykonával dozor nad žáky, žalovaná tvrdila, že paní učitelka potřebovala hygienickou přestávku. Dne 10. 7. 2015 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala výzvu k úhradě nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaná sdělila, že všechno bude řešit pojišťovna. K žádnému vyřešení ze strany žalované, ani ze strany pojišťovny nedošlo, proto tedy žalobkyně prostřednictvím zákonných zástupců podává tuto žalobu. 4. Žalobkyně ve své žalobě odkazuje na ustanovení § 391 odst. 2 zákona č. 262/2000 Sb., zákoníku práce, s tím, že je zde uvedeno, že za škodu, která vzniká žákům základních škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy. Odpovědnost právnické osoby v těchto případech je odpovědností absolutně objektivní. Žalobkyně tedy uvádí, že dojde-li k porušení právních povinností nebo k úrazu žáka během vyučování či v souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost školy vždy. Je tedy v žalobě uvedeno, že je nesporné, že žalobkyně utrpěla v době školního vyučování zajišťovaného žalovanou úraz a důsledkem tohoto úrazu je dlouhodobé léčení. Je také podle žalobkyně nesporné, že v době, kdy se stal žalobkyni úraz, nebyl řádně vykonáván pedagogický dozor. Žalobkyně se domnívá, že je důvodné uplatnění výše nemajetkové újmy, protože žalobkyni vznikly [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována tři slova]. Je třeba vzít v potaz nízký věk žalobkyně a dopady psychické spojené s možnými estetickými a funkčně- [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována tři slova]. 5. Usnesením ze dne 19. 4. 2017 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum] pak zdejší soud schválil za nezletilou žalobkyni úkon učiněný zákonnými zástupci, a to podáním žaloby o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím. 6. Žalobkyně ve svých následných vyjádřeních uvedla, že v daném případě se nabízí jak odpovědnost školy k náhradě újmy dle zákoníku práce, tak subsidiárně na základě odpovědnosti za zásah do osobnostních práv, v tomto případě tělesné integrity dle občanského zákoníku. Žalobkyně poukazuje na to, že ustanovením § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nelze vykládat restriktivně a to tak, že povinnost k náhradě nemajetkové újmy musí stanovit výhradně občanský zákoník, naopak je nutné použít extenzivního výkladu, kdy zákonem se myslí jakýkoliv právní předpis právní silou zákona. Má-li občanský zákoník na mysli pouze ustanovení občanského zákoníku, tak pak striktně používá slovních spojení tento zákon. Žalobkyně také poukazuje na to, že v zákoníku práce v ustanoveních § 248 až 275 zákoníku práce je ustanovení o náhradě majetkové a nemajetkové újmy a dále poukazuje na ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce, kde se uvádí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním. Má tedy za to, že zákoník práce upravuje i v případě odpovědnosti školy jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu v jednom právním předpisu, a to zákoníku práce, a to ve stejném rozsahu jako odpovědnost zaměstnavatele. Proto je nutné vykládat ustanovení § 391 zákoníku práce v širším významu a to tak, že zahrnuje jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu. Z tohoto důvodu se žalobkyně domnívá, že v dané věci byl založený nárok na náhradu nemajetkové újmy již z odpovědnosti školy do zákoníku práce, neboť odčinění nemajetkové újmy postihuje škůdce tehdy, stanovuje-li to zvlášť zákon a zákon, který to v daném případě postihuje, stanovuje, je zákoník práce, dle kterého je zároveň odpovědnost školy odpovědností absolutně objektivní. 7. Žalobkyně dále uvádí, dospěje-li soud k závěru, že ustanovení § 391 zákoníku práce je nutné vykládat v užším slova smyslu, tedy pouze jako majetkovou újmu, pak má za to, že by uplatněný nárok žalobkyně byl důvodný, neboť náhrada nemajetkové újmy by se řídila občanským zákoníkem a to § 2956 občanského zákoníku, kdy vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na přirozeném právu chráněném ustanovením první částí tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Žalobkyně následně uvedla, že pokud nevyplývá nárok na náhradu majetkové újmy za vytrpěné [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] přímo ze zákoníku práce, což tvrdí pojišťovna, vyplývá to zcela jistě z ustanovení občanského zákoníku. Odkazuje na ustanovení § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána a postihuje škůdce jen, stanoví-li to zvláštní zákon. Dle § 2956 občanského zákoníku platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první částí zákona občanského, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tímto způsobil a jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dále žalobkyně poukazuje na ustanovení § 81 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdy ochrany požívá především život a důstojnost člověka, jeho zdraví. Žalobkyně poukazuje, že došlo v dané věci k zásahu do tělesné integrity její osoby a to zásahu, který je trvalého charakteru, má trvale poraněny druhé přední zuby, když tedy bude po zbytek života odkázána na pravidelnou [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], buď v podobě pravidelných kontrol či výměně keramických korunek. Došlo tedy k zásahu do přirozených práv žalobkyně. Žalobkyně uvádí, že náhradou nemajetkové újmy se rozumí odčinění duševních útrap žalobkyně, které jí nastaly. Žalobkyně uvedla, že se u ní po úrazu začal projevovat strach z reakce ostatních vrstevníků, že bude vystavena posměchu negativní reakcí na nedokonalost svých předních zubů, strach a útrapy žalobkyně se prohlubují stejně tak jako dotazy ostatních vrstevníků, spolužáků na stav zubů. Dotazy bývají často nemístné, posměšné, což žalobkyně těžce nese a nesla. Negativně se na žalobkyni projevilo i to, když učitelé základní se před spolužáky zmínili a zdůraznili, že žalobkyně na školu podala žalobu. Útrapy žalobkyně jsou prohlubovány ještě také tím, že si je vědoma nutnosti celoživotního řešení situace, pravidelných zubních kontrol, podstupování pravidelné výměny, dostavby zubů a následně i keramických korunek. Žalobkyně uvedla, že při urč