Okresní soud ve Znojmě 14 C 132/2026-82 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 2. 4. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 33 958 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě, které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná načerpala částku 30 000 Kč a celkem uhradila částku 12 722 Kč, avšak úvěr nehradila řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr ke dni 1. 4. 2026 zesplatnila. Žalovaná pohledávka ve výši 33 958 Kč sestává z neuhrazené jistiny 23 708 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, poplatku za prosloužení splatnosti ve výši 1 970 Kč, úroků ve výši 5 880 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. V písemném podání ze dne 15. 5. 2026 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.3. Podáním ze dne 27. 5. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 1 000 Kč, s tím, že tato částka byla ze strany žalované dne 10. 4. 2026 uhrazena.4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne 9. 6. 2026. Žalovaná nerozporuje, že k uzavření smlouvy došlo, namítá však, že značná část žalobou uplatněné pohledávky je tvořena ujednáním, které jsou v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru a s ochranou spotřebitele, a je proto neplatná. Vyjádřila se k jednotlivým nárokům a k nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Nakonec žalovaná uvedla, že má další závazky, které aktivně řeší a navrhla, aby jí bylo možné žalovanou částku hradit ve splátkách.5. Účastníci se z nařízeného jednání soudu omluvili.6. Z předložené úvěrové smlouvy soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, která měla být splacena formou 24 splátek, celková částka ke splacení byla stanovena ve výši 41 280 Kč, RPSN bylo 49,1 %.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 12) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 2500041426 je u žalované evidováno poskytnutí jistiny ve výši 30 000 Kč a úhrada dluhu ze strany žalované celkem ve výši 12 722 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.8. Z karty klienta (č. l. 16) se podává, že žalovaná při sjednávání úvěrů uvedla, že bydlí ve vlastním, má 1 vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání ve výši 29 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedla ve výši 50 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uváděla ve výši 13 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalované v registrech NRKI, ISIR a CRIBIS.9. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 56-60), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalované a dále informace o kontraktech žalované. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaná měla 4 existující splátkové závazky, 14 byly odmítnuty, 1 a 8 ukončeny, dále 3 ukončené závazky z kreditní karty 6 jich bylo odmítnuto a 1 existující.10. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 16 326,09 Kč, celkem přišlo 29 178,07 Kč a celkem odešlo 41 823,59 Kč.11. Z potvrzení o provedené platbě č. l. 19 bylo prokázáno, že žalované přišla dne 11. 8. 2025 na její účet částka ve výši 27 670 Kč od společnosti , právnická osoba, .12. Výzvou žalobkyně ze dne 2. 3. 2026 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .13. Předžalobní výzvou ze dne 2. 4. 2026 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.14. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.17. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.19. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.20. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované částku 30 000 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalované úvěr splatit. Nebyly předloženy žádné relevantní listiny, ze kterých by byl ověřen, resp. prokázán příjem žalobkyně, vyjma jednoho dokladu znějící na částku 27 670 Kč, i když tvrzeně žalovaná uváděla příjem 29 000 Kč, žádným způsobem neprokázala existenci, natož výši 50 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalované v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalované tvrzeně ve výši 13 000 Kč, není zřejmé, jaké výdaje jsou v této částce zahrnuty a zda se skutečně jedná o veškeré výdaje žalované čili zda jsou v této částce zohledněny běžné náklady na stravu, ošacení, náklady na bydlení, energie, inkaso, dopravu do zaměstnání, splátky dalších úvěrových produktů apod. Z šetření rovněž vyplynulo, že žádosti žalované o úvěrové produkty byly velmi často odmítnuty (14x) a také, že má další 4 již existující závazky. Přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla. Dle názoru soudu nepostupovala s náležitou odbornou péčí. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatné.23. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Je nesporné, že žalované byla v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, na kterou splatila 12 722 Kč, resp. 13 722 Kč, kdy dne , datum, uhradila částku ve výši 1 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 16 278 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 16 278 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Soud umožnil žalované uhradit dlužnou částku ve splátkách tak, jak bylo z její strany žádáno s ohledem na její aktuální špatnou finanční situaci, kdy soudu doložila další závazky, které musí být z její strany hrazeny.25. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.26. Ohledně zaplacení zbývající částky, bylo řízení co do částky ve výši 1 000 Kč s ohledem na částečně zpětvzetí ze strany žalobkyně zastaveno v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (výrok I.) a dále byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku III. uvedené částky nárok nevznikl.27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.