Návrhem doručeným soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 128 443,82 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 49 000 Kč, splatná spolu s navýšením v 21měsíčních splátkách po 5 141 Kč s poslední splátkou do 16. 2. 2025. Je žádáno o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to celkové dlužné částky ve výši 128 443,82 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkem částku ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 49 000Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatky a úrokem ve výši 47241 Kč v 21měsíčních splátkách, a to ve výši 5 141 Kč s poslední splátkou ve zbývající výši 5 123 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 86 % ročně.4. Z tabulky umoření z č. l. 12 bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným dne 16. 5. 2023 ve výši 49 000 Kč, na který bylo hrazeno celkem 1 000 Kč.5. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že žije u rodičů, je rozvedený, má 1 vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 36 087 Kč, další čistý příjem domácnosti ve výši 20 550 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje měly činit 4 000 Kč měsíčně. Toto vše bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 a podacího lístku, jež se odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků. Nebyly doloženy žádné doklady (pracovní smlouva, výplatní pásky) ze kterých by byl ověřen příjem žalovaného, stejně tak nebyly ověřeny tvrzené výdaje žalovaného. Žalovaný se přitom zadlužit opakovaně za značně nevýhodných podmínek s úrokem ve výši 86 % ročně. Za této situace nebyla prohlášení žalovaného bez dalšího spolehlivá, nebylo tak možno vycházet převážně z nich a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalovaného, včetně zejm. jeho výdajů, což se nestalo.17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Pokud žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. 5 Co 231/2020, tento se týká skutkově zcela odlišné situace, kdy nebyla pochybnost o pravdivosti prohlášení klienta, jehož příjmy i výdaje byly dostatečně doloženy.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Soud však vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 49 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno 1 000 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v rozsahu 48 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.20. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení bez dalších úroků a poplatků.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.