Okresní soud ve Znojmě 23 C 33/2026-85 – Neplatnost právního jednání

Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 287 375 Kč spolu se shora uvedeným úrokem z úvěru a úrokem z prodlení, neboť žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná však zaplatila jen část dohodnutých splátek a z důvodu opakovaného prodlení žalované se splátkami přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru.2. Žalovaná se v řízení bránila tím, že žádnou smlouvu o úvěru uzavřít nechtěla, stala se obětí podvodu. Finanční prostředky poukázané na její účet byly obratem převedeny na pro ní neznámý účet, ke kterému nemá přístup. Bankou zaslané SMS kódy sdělila podvodnému finančnímu poradci, obrazovku u počítače měla začerněnou, nevěděla, k čemu se kódy vztahují.3. Ze smlouvy o poskytování služeb , právnická osoba, elektronické bankovnictví ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná se s žalobkyní dohodla na možnosti používání služeb , název, . Soudu bylo doloženo, že žalované byly zaslány předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, ty byly podepsány prostřednictvím služeb elektronického bankovnictví , právnická osoba, za užití SMS klíče , hodnota, dne , datum, v čase , hodnota, . Dle doloženého záznamu o podpisu klienta pak stejným způsobem byla podepsána i úvěrová smlouva, ta byla podepsána za užití SMS klíče , hodnota, dne , datum, v čase , hodnota, . Z obsahu úvěrové smlouvy ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že jím byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 300 000 Kč na vlastní bydlení klienta. Výše splátek a výše úrokové sazby pak byla rozlišena podle toho, zda klient doloží účel poskytnutí úvěru či nikoliv. Pro případ doložení účelu úvěru se žalovaná zavázala úvěr splácet formou 144 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 3 505 Kč s tím, že úroková sazba činí 9,6 % ročně. Pro případ nedoložení účelu úvěru se počínaje 13. splátkou navyšovaly splátky na 4 001 Kč a výše úrokové sazby na 12,6 % ročně. Mezi účastníky pan nebylo sporu v tom, že částka 300 000 Kč byla poukázána na běžný účet žalované. Z historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná počala splácet úvěr dohodnutými splátkami dne , datum, pravidelně každý měsíc až do , datum, , v měsíci , datum, pak byla provedena již jen částečná úhrada. Z doložených upomínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně upomínala žalovanou za prodlení se splátkou za měsíc , datum, , se splátkami splatnými za měsíc , datum, a , datum, a se splátkami splatnými za měsíc , datum, , , datum, a , datum, . Dopisem ze dne , datum, pak žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výpis ze systému CBCB a CRIF, výpisy z běžného účtu žalované, ze kterého zjišťovala její pravidelné příjmy a výdaje a vlastní hodnocení úvěruschopnosti žalované, ze kterého vyplývá, že žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalované ve výši 42 620 Kč a pravidelných měsíčních výdajů ve výši 33 254,14 Kč, z čehož dovodila, že žalovaná má platební kapacitu 9 365,86 Kč dostatečnou pro stanovenou splátku úvěru. Ze zprávy Policie ČR, Územního odboru , adresa, bylo zjištěno, že ve věci oznámení žalované byly dne , datum, zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu podvodu. Bylo zjištěno, že k internetovému bankovnictví žalované při žádosti o spotřebitelský úvěr u , právnická osoba, (dne , datum, a dne , datum, ) bylo přistupováno z téže IP adresy, podpis dokumentu proběhl přes SMS, dispoziční oprávnění k účtům měla jen žalovaná.4. Podle § 552 občanského zákoníku, o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.5. Podle § 585 občanského zákoníku, vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 31. 3. 2024), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě provedeného dokazování lze učinit závěr, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěrová smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetového bankovnictví), přičemž dispoziční oprávnění k účtům (a tedy i k internetovému bankovnictví) měla jen žalovaná. Žalované byl poskytnut jedinečný SMS kód k ověření identity jednající osoby a jejího podpisu, tento jedinečný kód byl při podpisu předsmluvních informací k úvěrové smlouvě i při podpisu úvěrové smlouvy zadán. Sama žalovaná připouští, že tento SMS kód ze strany žalobkyně obdržela, sdělila jej však třetí osobě.11. S ohledem na argumentaci žalované v soudním řízení by do úvahy přicházela možnost zdánlivého právního jednání z důvodu nedostatku vážné vůle žalované při uzavírání úvěrové smlouvy. Takové právní jednání by však žalovanou nezavazovalo jen v případě, že by z projevu vůle muselo být objektivně poznatelné, že její vůle není vážná, nebo pokud by bylo zjištěno, že adresát právního jednání skutečnou (z projevu jinak nevyplývající) vůli jednajícího znal, nebo vzhledem ke všem okolnostem znát musel. Jestliže však v projednávaném případě účastníci jednali toliko pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žalobkyně na základě dohodnutého postupu zaslala žalované jedinečný kód k ověření, že žalovaná chce skutečně právně jednat a jestliže byl tento jedinečný kód do systému internetového bankovnictví zadán, a to navíc v situaci, kdy dispoziční oprávnění k účtu měla jen žalovaná, neměla žalobkyně v okamžiku právního jednání k dispozici žádné indicie, ze kterých by mohla objektivně dovodit, že se žalovaná nechce právně zavazovat formou úvěrové smlouvy. Že by zde byly v okamžiku právního jednání dány takové okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že žalobkyně skutečnou vůli žalované v době právního jednání znala nebo musela znát, žalovaná netvrdí a nevyšlo to v řízení ani jinak najevo. V takovém případě je třeba v zájmu ochrany právní jistoty občanskoprávního styku, a zejména ochrany dobré víry druhé osoby, považovat právní úkon za platný a pochybnosti o nevážnosti připsat k tíži toho, kdo je vyvolal. (pro srovnání viz kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1621/2007, sp. zn. 30 Cdo 448/2005, či sp. zn. 23 Cdo 346/2008).12. Vyloučit lze i možnost neplatnosti právního jednání z důvodu omylu žalované o tom, k čemu by měly zaslané SMS kódy sloužit, neboť pokud omyl žalované v této otázce vyvolala třetí osoba – podvodný finanční poradce a nikoliv sama žalobkyně, bylo by právní jednání z důvodu omylu žalované neplatné jen v případě, že se žalobkyně na činu třetí osoby nějak podílela, nebo o něm alespoň věděla či musela vědět. Nic takového však žalovaná v řízení netvrdí a nevyšlo to najevo ani jinak.13. Po provedeném dokazování pak shledal soud úvěrovou smlouvu platnou i ve vztahu k naplnění požadavku plynoucího z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně doložila, že prováděla lustraci žalované v registrech, zjišťovala zda má žalovaná další nesplacené závazky z úvěrů (či obdobných smluv), zda nemá nějaké nesplacené dluhy, z výpisu z účtu žalované pak žalobkyně ověřovala i pravidelné příjmy a výdaje. Z výpisů z účtu vyplývá i platba nákladů za bydlení žalované (platby SIPO, platby energetickým společnostem), žalobkyně tak ověřovala i tento údaj. Lze souhlasit se závěrem žalobkyně že pokud žalovaná po zohlednění všech pravidelně se opakujících výdajů (včetně splátek dalšího úvěru) měsíčně disponovala volným příjem ve výši cca 9 300 Kč, měla dostatečnou rezervu k tomu, aby byla schopna splácet dohodnuté splátky 3 505 Kč měsíčně.14. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za platné právní jednání, vyvolávající následky předjímané v ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, včetně povinnosti úvěr splatit spolu dohodnutým úrokem a jelikož žalovaná neuvedla žádné námitky proti výši žalobou uplatněného dluhu, soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť nezaplatila-li žalovaná v plné výši splátku splatnou v měsíci , datum, , ocitla se dnem následujícím po dohodnutém dni splatnosti každé jednotlivé splátky v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně tak má dle § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.15. Soud podotýká, že nijak nerozporuje, že se žalovaná stala obětí podvodu, ale pokud se na tomto podvodu žalobkyně nijak nepodílela ani o něm nevěděla, nemůže jít pochybení žalované k tíži žalobkyně. Soud si je vědom toho, že žalované byla způsobena škoda, kterou lze s ohledem na zjištěné příjmy žalované považovat za škodu značnou, její náhrady se však žalovaná musí domáhat po pachateli trestné činnosti (byť pravděpodobnost, že se domůže alespoň částečné náhrady je bohužel velice malá), nikoliv tím, že by nebylo žalobkyně přiznáno právo na dohodnuté plnění.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v této věci sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za pět úkonů právní služby ( převzetí právního zastoupení a první porada s klientem, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu žalované a účast na soudním jednání dne 13. 8. 2026) po 9 460 Kč za úkon (počítáno ze základu 287 375 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za těchto pět úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 11 496 Kč a z 21 % DPH ve výši 10 405,50 Kč. Celkem se tak náklady řízení rovnají částce 71 451,50 Kč.