23 C 38/2026-36 – Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 18 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 750,14 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, neboť mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, a žalovanému byl poskytnut úvěr 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí 5 250,14 Kč a úrokem z úvěru 369,68 Kč do 2. 1. 2025. Žalovaný však na úvěr dosud nic neuhradil. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 412,59 Kč a spolu s úrokem z úvěru ve výši 369,86 Kč do , datum, s tím, že v případě prodlení se splacením dojde k navýšení poplatku za poskytnutí úvěru na částku 5 250,14 Kč. Z potvrzení o provedení transakce vzal soud za prokázané, že částka 12 500 Kč byla poukázána na účet sjednaný ve smlouvě dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla poustoupena na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne , datum, .4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.10. V projednávaném případě žalobce nepředložil žádné důkazy prokazující, že by jeho právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoliv zkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit. Na uzavřenou úvěrovou smlouvu je proto třeba hledět jako na neplatné právní jednání pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná je úvěrová smlouva jako celek, tedy včetně svých ujednáních o úroku z úvěru či sjednaných poplatcích. Plnil-li přesto původní věřitel na základě úvěrové smlouvy žalovanému částku 12 500 Kč, představuje takové plnění bezdůvodné obohacení, na jehož vydání má žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele nárok podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení.11. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky 12 500 Kč. Pokud se týká nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, byl tento žalobní nárok zamítnut, neboť prodlení žalovaného dosud nenastalo, a to s poukazem na znění ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/202112. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce ve sporu se rovná 69,98 % z uplatněného nároku, jeho neúspěch tak činí 31,02 %. Dle pravidel stanovených v § 142 odst. 2 o.s.ř. má tak žalobce právo na náhradu 37,96 % vzniklých nákladů řízení. Ty sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkem tedy 2 815 Kč. 37,96 % nákladů řízení tak odpovídá částce 1 068,60 Kč.13. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přistoupil soud proto, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u soudu podává opakovaně žaloby, ve kterých se domáhá zaplacení dlužných úvěrů eventuálně vydání bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti úvěrové smlouvy, kteréžto nároky na něj byly postoupeny od různých poskytovatelů úvěrů, přičemž jednotlivé žaloby obsahují shodná skutková tvrzení, liší se jen označením osoby žalované, výši uplatněného nároku a identifikačními údaji k úvěrové smlouvě, návrh je tak žalobcem podáván na ustáleném vzoru.