Okresní soud ve Znojmě 23 C 59/2026-24 – Bezdůvodné obohacení

Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 29 130 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20. 1. 2026 do zaplacení, neboť dne , datum, uzavřel se žalovaný smlouvu o úvěru č. , hodnota, a poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s dohodnutými poplatky a úrokem v souhrnné výši 16 360 Kč formou dohodnutých týdenních splátek. Žalovaný však na úvěr splatil jen částku 7 230 Kč, ke dni dohodnuté splatnosti úvěru tak žalobci dluží žalovanou částku.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že by bylo v jeho možnostech dluh splácet měsíčními splátkami po 2 300 Kč.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný podpisem ve smlouvě potvrdil, že úvěr v dohodnuté výši mu byl poskytnut při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč formou týdenních splátek po 606 Kč. Z platební historie úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný na úvěr zaplatil 1 x 2 630 Kč a 2 x 2 300 Kč. Žalobce předložil soudu katru klienta, ve které je uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem 29 885 Kč, výdaje na bydlení činily 5 000 Kč, životní minimum 13 620 Kč, žalovaný uváděl, že žije s dalšími čtyřmi lidmi, z nichž tři jsou nezaopatřené děti. Způsob ověření těchto údajů nebyl soudu doložen.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.10. V projednávaném případě žalobce k důkazu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil toliko kartu klienta, nebyly však doloženy žádné doklady, ze kterých by vyplývalo, že žalobce údaje zde uvedené řádně prověřoval. Nebylo doloženo, zda a jakým způsobem žalobce zkoumal případné další platební závazky žalovaného a jak se případná zjištění o těchto závazcích promítla na hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splatit. Z evidenčních pomůcek soudu přitom vyplývá, že proti žalovanému bylo v době uzavírání úvěrové smlouvy vedeno několik exekučních řízení, což je skutečnost, kterou by žalobce při vynaložení přiměřené starostlivosti mohl snadno zjistit z veřejně dostupných evidencí. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti, z karty klienta však již nevyplývá, zda a pokud ano tak jakým způsobem žalobce zohlednil tuto skutečnost při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z karty klienta navíc vyplývá, že žalovaný má další, blíže nespecifikované nebankovní závazky ve výši 4 933 Kč měsíčně. Z uváděného příjmu ve výši 29 885 Kč měsíčně by tak měl hradit své běžné životní náklady, výdaje na bydlení (nijak nedoložené), životní náklady svých nezletilých dětí a tyto blíže nespecifikované splátky. Závěr žalobce o tom, že žalovaný disponuje dostatečným příjmem pro splácení úvěru je již z tohoto důvodu minimálně problematický. Nebylo tak doloženo, že by žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného s vynaložením potřebné odborné péče. Na uzavřenou úvěrovou smlouvu je proto třeba hledět jako na neplatné právní jednání pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná je úvěrová smlouva jako celek, tedy včetně svých ujednáních o úroku z úvěru či sjednaných poplatcích. Plnil-li přesto žalobce na základě úvěrové smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč, představuje takové plnění bezdůvodné obohacení, na jehož vydání má žalobce nárok podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, a to po odečtení splátek, které žalovaný žalobci již zaplatil, tedy částky 7 230 Kč.11. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky 12 770 Kč. Pokud se týká nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, byl tento žalobní nárok zamítnut, neboť prodlení žalovaného dosud nenastalo, a to s poukazem na znění ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že není v jeho možnostech dluh splatit naráz, navrhl splátkový kalendář, proto soud s ohledem na znění poslední věty § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému dluh splatit formou pravidelných měsíčních splátek pod ztrátou jejich výhody.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce ve sporu činí jen 43,84 % z uplatněného nároku, jeho úspěch je tak menší, než jeho neúspěch. Za této situace by to byl žalobce, kdo by dle pravidel uvedených v § 142 odst. 2 o.s.ř. měl žalovanému hradit vzniklé náklady řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly.