Okresní soud ve Znojmě 26 C 86/2026-31 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 73 611,82 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty v kapitalizované výši 896,14 Kč z titulu nedoplatku ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, název, “ č. , hodnota, , informací o zprostředkovateli, obecných principů posuzování a filozofie Společnosti, informací pro spotřebitele, údajů o poskytovateli úvěru, VOP, předpisu denních splátek, má soud za prokázáno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout distančním způsobem spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kreditního rámce až do výše 37 400 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se úvěr zavázal vrátit v souladu se smlouvou v pravidelných denních splátkách ve výši určené čl. 5 VOP, splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky, konec platnosti kreditního rámce byl ujednán k 21. 3. 2030, RPSN 1301,95 %, úroková sazba 0,883 % denně, datum splatnosti první denní splátky , datum, , výše poplatku za vyplacení tranše 1,99 % z čerpané částky. Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení do zaplacení, účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním činí 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc, poplatek za upomínku činí 105 Kč. E-mailem zaslaným žalovanému žalobkyní dne 20. 8. 2025, byl úvěr zesplatněn. Dle výzvy k úhradě před podáním žaloby z 19. 4. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.5. Dle listiny žalobkyně označené jako identifikované příjmy činí ověřený čistý měsíční příjem žalovaného, doložený prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, 40 222 Kč. Dle listiny žalobkyně označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti činil počet členů ve společně hospodařící domácnosti 4 osoby, a to i s příjmem 2 osoby, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 40 222 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 50 000 Kč, měsíční výdaj na bydlení 10 000 Kč, měsíční výdaj na půjčky 2 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, další zbytné výdaje 2 000 Kč, vypočítané výdaje 30 289,50 Kč, rezerva 910 Kč, disponibilní příjem 9 932,50 Kč. Dle výpisu BankID byla totožnost žalovaného ověřena.6. Dle přehledu bankovních a karetních transakcí byla žalovanému vyplacena dne , datum, částka 37 400 Kč; žalovaným byla uhrazena dne , datum, částka 668,80 Kč, dne , datum, částka 500 Kč, dne , datum, částka 2 500 Kč a dne , datum, částka 2 000 Kč, tj. celkem 5 668,80 Kč.7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.8. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:9. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), který je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně na základě provedených důkazů neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a že řádně provedla ověření solventnosti žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, avšak již nedoložila, zkoumání žalovaného v registru BRKI/NRKI, centrální evidenci exekucí, nedoložila zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, kdy tvrdila, že příjmy žalovaného činí částku 25 000 Kč, zároveň tvrdila ověřenou výši příjmů žalovaného 40 222 Kč, sám žalovaný tvrdil měsíční výši příjmů ve výši 50 000 Kč, ke zjištění příjmů nepožadovala od žalovaného pracovní smlouvu, výplatnice či jinak doložený pravidelný měsíční příjem (ať ze závislé činnosti či z podnikání), příjmy a výdaje vykázala pouze součtem z výpisu z bankovního účtu poskytnutého žalovaným, uvedené však nelze mít za objektivně zjištěný souhrn příjmů a výdajů žalovaného, nebyly řádně zohledněny náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč a další výdaje (životní minimum), nežádala doložení nájemní smlouvy a vyúčtování služeb, rovněž nedoložila, jakým způsobem naložila se zjištěním týkajícím se dosavadní úvěrové historie žalovaného, kdy žalovaný již splácel úvěry ve výši 2 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně přezkoumala příjmy i výdaje žalovaného, a tedy že by řádně provedla ověření solventnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěru je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 19. 8. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.11. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 37 400 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 5 668,80 Kč. Částka ve výši 31 731,20 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kterou soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému k zaplacení žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.12. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalovaného podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze zčásti, žalovaný byl úspěšný co do zbývající části uplatněného nároku. Procesní úspěch žalovaného byl vyšší než procesní úspěch žalobkyně, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.