14 C 212/2025-21 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 875 Kč s s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 15.10.2024 do zaplacení, zaplacení částky 3 127 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč., a to z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky dne , datum, ve výši 15 000 Kč (dále jen „jistina“). Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách a zaplatit navýšení ve formě poplatku. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovanému vznikla podle žalobkyně žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení a sjednanou smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh částku ve výši 3 127 Kč. Celková výše dluhu žalovaného tedy kde dni podání žaloby činila podle žalobkyně částku žalovanou (tj. jistina, poplatek, smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z prodlení).2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že smlouvu považuje za neplatnou proto, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný vyjádřil ochotu svůj dluh uhradit.3. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je třeba posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož uzavřená smlouva o zápůjčce ze dne , datum, je podle § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst.1 o. z. absolutně neplatná, neboť soud má za to, že žalobkyně řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Neplatností smlouvy se soud zabýval z úřední povinnosti podle § 588 o.z. Soud se zabýval posouzením povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno, neboť žalobkyně neprokázala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ji vůbec zkoumala. Žaloba obsahovala pouze obecná tvrzení o tom, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, ale neoznačila k tomu a nepředložila k těmto tvrzením žádné důkazy. Soud proto v průběhu řízení žalobkyni vyzval, aby soudu předložila podklady, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně na tuto výzvu soudu reagovala svým podáním ze dne , datum, tak, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a uvedla, nechť soud tedy případně alternativně posoudí žalovaný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení, když lze považovat uzavřenou smlouvu s ohledem na ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. v pl. znění, o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Soud má tedy za to, že žalobkyně svoji povinnost stanovenou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nesplnila a jednala při uzavření předmětné smlouvy s žalovaným v rozporu se zákonem. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč a žalovaný z této částky žalobkyni vrátil částku 3 127 Kč. Tyto skutečnosti žalovaný nerozporoval, soud je tedy měl na základě shodných tvrzení účastníků za nesporná a prokázaná. Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tedy odpovídá rozdílu poskytnuté částky 15 000 Kč a plnění poskytnutého žalovaným žalobkyni ve výši 3 127 Kč, což představuje částku 13 942 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost částku 13 942 Kč zaplatit, a to ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, když lhůtu k plnění soud určil podle své úvahy jako přiměřenou ve smyslu ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. v pl znění (výrok č. I). Zároveň soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť ztráta zisku žalobkyně v podobě smluvních úroků (poplatků) je faktickým důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy zapříčiněné nesplněním povinnosti hodnotit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalobkyně s žalovaným hodlala uzavřít. Obdobně žalobkyni nepřísluší nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť žalovaný v tuto chvíli není v prodlení ve smyslu § 1970 o. z. s vrácením poskytnuté jistiny, když splatnost nároku na vrácení dlužné jistiny určil soud výrokem I. tohoto rozsudku, v tomto směru soud odkazuje např. na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Žaloba byla zamítnuta i v části žalované smluvní pokuty, neboť platnost ujednání o smluvní pokutě je odvislá od platnosti hlavního závazku, který smluvní pokuta zajišťuje. Je-li neplatný hlavní závazek, tak je neplatné i ujednání o smluvní pokutě.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 236 Kč. Procesní úspěch žalobkyně činil 55 %, úspěch žalovaného činil 45 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného tedy činí 10 % a v tomto rozsahu podle procesního úspěchu ve věci náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 151 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst.1, písm. c), bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v pl. znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 502 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení a sepis a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč. Na náhradě nákladů řízení soud tedy žalobkyni přiznal po zaokrouhlení částku ve výši 236 Kč, která odpovídá procentuálnímu úspěchu žalobkyně ve věci (tj. 2 361 Kč x 0,10).