7 C 12/2023-34 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 2. 1. 2023 (ve znění doplňujícího podání ze dne 14. 6. 2023) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 152 696,10 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dvě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ([číslo] dne 12. 3. 2019, se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, dále [číslo] dne 17. 12. 2018, se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč), kdy nedílnou součástí smluv byly úvěrové podmínky. Žalovaný úvěry čerpal prostřednictvím kreditní karty a zároveň se zavázal poskytnuté úvěry splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 53 900 Kč a uhradil částku ve výši 46 170 Kč (u smlouvy ze dne 12. 3. 2019) a dále načerpal částku 172 500 Kč a uhradil částku ve výši 113 069 Kč (u smlouvy ze dne 17. 12. 2018). Jelikož předmětné úvěry přestal splácet, dostal se do prodlení, žalobkyně úvěry zesplatnila (oba ke dni 21. 9. 2022). Žalobkyně dále specifikovala složení dlužných částek včetně požadovaného příslušenství. Dále sdělovala, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného (odkazovala na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta, dále na lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, uváděla, že žalovaný hradil na smlouvy po dobu více než tří let, a proto byl schopen úvěry splácet). 2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, ani se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení nikterak spornými. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne 17. 12. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Úvěrová smlouva – Kreditní karta [příjmení] [jméno] [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru (do výše úvěrového rámce 32 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 % a RPSN 34,73 %, se splatností měsíční splátky vždy k 20. dni v měsíci). Listina obsahovala některé údaje žalovaného, a to ohledně bydlení (podnájem), rodinného stavu (svobodný), zdroje a výše příjmu (zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč) a počtu vyživovaných dětí (0). Dále dne 12. 3. 2019 byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena Úvěrová smlouva – Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru (do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 24,88 % a RPSN 27,92 %, se splatností měsíční splátky vždy k 20. dni v měsíci). Listina také obsahovala některé údaje žalovaného, a to ohledně bydlení (podnájem), rodinného stavu (druh/družka), zdroje a výše příjmu (zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč), příjmu ostatních členů domácnosti (15 000 Kč) a počtu vyživovaných dětí (1). Nedílnou součástí obou smluv byly úvěrové podmínky, které podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ke smlouvě o úvěru ze dne 17. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí v podnájmu, dosahuje příjmu 16 000 Kč, splácí dalším společnostem částku 2 400 Kč, v závěru listiny je seznam lustrovaných registrů. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ke smlouvě o úvěru ze dne 12. 3. 2019 je patrno, že žalovaný má družku, bydlí v podnájmu, má jedno dítě, dosahuje příjmu 18 000 Kč, partnerka dosahuje příjmu 15 000 Kč, splácí dalším společnostem částku 10 000 Kč. V závěru listiny je opět seznam lustrovaných registrů. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta, Metodika – výklad je vymezen obecný postup při posuzování (hodnocení) úvěruschopnosti klientů žalobkyně s odkazem na judikaturu. Z výpisů čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 17. 12. 2018 částku ve výši 16 448 Kč, že splácel předepsané částky k datu splatnosti i mimo řádný termín úhrady. Jsou evidovány další čerpání finančních prostředků, poslední úhrada žalovaného je k datu 29. 4. 2022. Dne 21. 9. 2022 byl úvěr zesplatněn. V závěru listiny je obsažena tabulka s rekapitulací úvěrového vztahu, kdy celková úhrada žalovaným činí částku 113 069 Kč. Z dalšího výpisu je patrno, že žalovaný načerpal dne 13. 3. 2019 částku 50 000 Kč, dále jsou evidována jednotlivá čerpání a splácení úvěru, ke dni 21. 9. 2022 byl úvěr zesplatněn. Dle rekapitulace úvěrového vztahu žalovaný uhradil celkem částku 46 170 Kč a načerpal celkem částku 53 900 Kč. Dopisy – Výzvami ke splacení celého úvěru ze dne 21. 9. 2022 byl žalovaný vyzván v důsledku prodlení s úhradou závazků ze smlouvy [číslo] [číslo] k zaplacení dlužné částky 111 168,37 Kč, resp. částky 59 268,47 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 13. 10. 2022 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky 173 225,41 Kč a zároveň byl upozorněn na možné soudní řízení v případě neuhrazení této částky. Z Úvěrových zpráv bylo zjištěno, že u žalovaného byl mj. evidován úvěr z kreditní karty (od 12. 11. 2018, zůstatek jistiny činil 29 128 Kč při úvěrovém rámci 30 000 Kč), dále kontokorentní úvěr (od 14. 11. 2018) a úvěr z kreditní karty (od 17. 12. 2018, zůstatek jistiny činil 13 689 Kč s úvěrovým rámcem 32 000 Kč). Z listin je patrno, že žalovaný nesplácel vždy řádně (jsou evidovány splátky po splatnosti, a to včetně již ukončených úvěrů). 4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 10. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 11. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu