4 CO 45/2021-259 — Vrchní soud v Olomouci

<b>A. Vymezení věci</b> 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.027.497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2012 do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 284.772 Kč (výrok II.). 2. Soud prvního stupně považoval za důvodnou námitku promlčení nároku na náhradu škody vznesenou žalovaným, přičemž skutkově vycházel z toho, že subjektivní promlčecí doba je dvouletá a začala běžet dne [datum], kdy žalobkyně prostřednictvím [anonymizována tři slova] podala trestní oznámení na žalovaného, příp. dne [datum], kdy [anonymizována tři slova] obdržela informace od Policie České republiky. Po uplynutí 41 dnů (příp. 34 dnů, počítáno od [datum]) dne [datum] došlo ke stavení promlčecí doby připojením se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Běh promlčecí doby dle soudu prvního stupně pokračoval ode dne [datum], nejpozději ale od [datum], když trestní rozsudek dne [datum] nabyl ve vztahu k žalobkyni právní moci, a pokračoval až do [datum], neboť dne [datum] byla podána v této právní věci žaloba. Dále tedy promlčecí doba běžela buď 720 dnů ([datum] - - [datum]) nebo 712 dnů ([datum] - [datum]). V součtu s obdobím předcházejícím uplatnění nároků na náhradu škody v adhezním řízení jde o dobu maximálně 761 dnů (720+41) nebo minimálně 746 dnů (712+34), takže vždy„ byla překročena“ dvouletá promlčecí doba 730 dnů. Dle krajského soudu následné doplnění vyčíslení škody ze dne [datum] představuje ve vztahu k dříve uplatněné částce 11.811.182 Kč zanedbatelné zvýšení na výslednou částku 12.027.497 Kč. Jinými skutečnostmi se krajský soud již nezabýval. Právně věc posoudil dle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským (AZ) ve znění změn provedených zákonem č. 64/2014 Sb. a podle ust. § 100 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) a žalobu zamítl proto, že za důvodnou považoval námitku promlčení vznesenou žalovaným. <b>B. Odvolání a vyjádření k odvolání</b> <i>Odvolání žalobkyně</i> 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně vůči napadenému rozsudku namítá následující. 4. Krajský soud učinil nesprávná skutková zjištění ze spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 1 T 63/2012 ohledně právní moci rozsudku ze dne 17. 10. 2012 č. j. 1 T 63/2012-336 ve vztahu k žalobkyni. Tento rozsudek byl žalobkyni doručen [datum], poslední den osmidenní lhůty k odvolání připadl na sobotu [datum], proto v souladu s ust. § 60 odst. 3 trestního řádu byl posledním dnem pro podání odvolání nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí [datum] a rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobkyni až [datum] a nikoliv [datum], jak uvedl krajský soud. 5. Krajský soud nesprávně právně posoudil námitku promlčení. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že běh promlčecí doby začal [datum], kdy bylo podáno trestní oznámení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2168/2015 z 25. 5. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 19/74 z 27. 9. 1974 a komentářovou literaturu vychází z názoru, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se váže na kumulativní existenci těchto skutečností: a) je jednoznačně identifikován poškozený, b) poškozený zná identitu škůdce, c) poškozený má vědomost o druhu a rozsahu škody, d) informace a), b), c) jsou natolik určité, že konkrétní poškozený může svůj nárok uplatnit u soudu a e) je-li poškozeným právnická osoba, vědomost o identitě škůdce a o druhu a rozsahu škody je známa pracovníkovi, z jehož pracovní náplně či pracovní smlouvy vyplývá, že řídí práci příslušného útvaru, nebo že má za úkol předcházet škodám. Závěr soudu prvního stupně stran počátku běhu subjektivní promlčecí doby považuje za nesprávný, neboť trestní oznámení podala [anonymizována tři slova], jejímiž statutárními zástupci byla ředitelka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a předseda rady [jméno] [příjmení] Trestní oznámení ale podal v rámci své pracovní náplně pracovník [obec] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], který pracoval jako vyšetřovatel. Ten neměl za [anonymizována tři slova] oprávnění vyčíslovat škodu a zastupovat poškozené v trestním řízení. Přehled své práce reportoval nadřízené [anonymizováno] [příjmení] až e-mailem ze dne [datum]. Navíc indicie uvedené v trestním oznámení se zakládaly toliko na tvrzení uživatele e-mailové adresy, kterou pachatel uvedl u svého účtu na diskusním fóru [webová adresa] a na jiných sociálních sítích a nebylo postaveno najisto, zda jde o tutéž osobu. Též nebylo známo bydliště škůdce, když uživatel uváděl někdy bydliště [obec], jindy [obec]. Oznamovatel navíc neznal rozsah protiprávního jednání, tudíž ani přibližnou výši škody, podklady pro zjištění těchto skutečností byly [anonymizována tři slova] předloženy policejním orgánem až dne [datum], resp. [datum]. Za okamžik, kdy se poškozená dozvěděla o škodě, lze považovat až den [datum], kdy se [anonymizována tři slova] připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Dne [datum] [anonymizována tři slova] nevěděla, kdo je v dané věci poškozen a v jakém rozsahu a žalobkyni začala zastupovat až dne [datum]. Současně žalobkyně uvádí, že se dozvěděla o tom, kdo za škodu odpovídá, [datum] z vyrozumění o tom, že je trestní řízení vedeno proti určité osobě a údaje o škůdci potřebné k uplatnění nároků u soudu se dozvěděla až [datum] z vyrozumění o podání obžaloby. Subjektivní promlčecí doba začala běžet [datum] a byla stavena dne [datum], kdy žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení vedeném proti neznámé osobě. 6. Dále žalobkyně rozporovala závěr krajského soudu, že ji v této věci zastupovala [anonymizována tři slova] již k datu podání trestního oznámení ([datum]), když ze skutečnosti, že [anonymizována tři slova] disponovala od [datum] generální plnou mocí od [právnická osoba] [anonymizováno], právní předchůdkyně žalobkyně, a měla zastupování zájmů svých členů v případech porušení jejich práva před soudy včetně vymáhání dlužných částek za škody způsobené porušením jejich práv v oblasti duševního vlastnictví na základě plných mocí uveden jako jeden z předmětů činnosti ve stanovách a registraci, nelze presumovat, že již od počátku jednala jako její zmocněnec i v této konkrétní věci, když generální plné moci jsou používány z organizačních důvodů, ale zastupování v konkrétní věci má další aspekty (např. finanční apod.). [anonymizována tři slova] zastupovala žalobkyni v jiných trestních věcech, v trestní věci žalovaného ji však začala zastupovat až dne [datum], do té doby nevěděla, že byla porušena i práva právní předchůdkyně žalobkyně, takže logicky nemohla vystupovat jako její zmocněnec v dané věci. Do dne [datum] [anonymizována tři slova] nevěděla, který z několika desítek subjektů, které v té době na základě generálních plných mocí zastupovala, byl konkrétně jednáním neznámého pachatele, později identifikovaného jako žalovaný, poškozen, a v jakém rozsahu. Měla sice od [datum] podklady, z nichž tyto skutečnosti mohla zjistit, avšak k převzetí zastoupení konkrétního poškozeného v této věci mohlo dojít nejdříve v okamžiku, kdy [anonymizována tři slova] skutečně zjistila, že jí zastoupená společnost, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, byla poškozena, a k převzetí zastoupení pak fakticky došlo až tehdy, kdy [anonymizována tři slova] zastoupení právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci převzala a jejím jménem poprvé jednala. Okamžik, kdy podklady k zjištění poškozeného a škody obdržel jiný subjekt, byť pak později vstoupil do procesního postavení zmocněnce poškozené, tedy není okamžikem, kdy se poškozená dozvěděla o škodě, kdo za ni odpovídá a jakého druhu a rozsahu škoda je. 7. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně svým postupem znemožnil žalobkyni účastnit se jednání nařízeného na den [datum] od 11:30 hod., když nevyhověl žádosti žalobkyně o nařízení jednání po 12:00 hod., aby byl schopen zástupce žalobkyně dostavit se k soudu v době pandemické situace osobním vozidlem (nejméně 5 hodin cesty včetně nutné rezervy), když zástupce žalobkyně opakovaně v této věci i ve věci související vůči soudu vyslovoval prosbu, aby za situace, kdy je vyhlášen nouzový stav a opatření k zásadnímu omezení mobility všech fyzických osob a kontaktů mezi nimi, bylo jednání časově nařízeno na odpoledne, tedy na dobu po 12:00 hod., aby to umožnilo absolvovat cestu k jednání tamního soudu a zpět v jednom dni. Na cestě automobilem k jednání [datum] na trase [obec] – [obec] – [obec] – [obec] – [obec] se vyskytly dopravní potíže a zástupce žalobkyně proto sdělil prostřednictvím třetí osoby soudu jak telefonicky, tak i e-mailem, že bude mít při příjezdu do [obec] zpoždění, přičemž záznam o telefonickém hovoru je založen ve spise, stejně jako e-mailová omluva. Krajský soud navzdory omluvě nevyčkal ani jednu minutu a jednání