7 Cmo 171/2019-1184 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhy podanými k soudu prvního stupně dne 8. 10. 2008 se navrhovatelé vůči společnosti , právnická osoba, ., sídlem , Adresa advokáta B, , IČO , IČO advokáta B, (dále jen „Společnost“) domáhali vyslovení neplatnosti, případně nicotnosti usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě Společnosti konané dne 8. 10. 2007, jimiž bylo rozhodnuto o zvolení , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, a , tituly před jménem, za členy představenstva Společnosti, o zrušení Společnosti s likvidací a o jmenování , tituly před jménem, , adresa, , , tituly za jménem, , advokáta, jejím likvidátorem. Navrhovatelé tvrdili, že osoba, jejímiž hlasy byla napadená usnesení přijata, a to společnost , adresa, . , Anonymizováno, (dále jen „, adresa, “), nebyla v době konání valné hromady akcionářem Společnosti, 43 kusů akcií v listinné podobě série C pořadové číslo 000001 až 000043 emitované Společností o jmenovité hodnotě jedné akcie 100 000 000 Kč znějící na majitele nevlastnila a ani je neměla v oprávněné držbě. Oprávněným vlastníkem těchto akcií byla v době konání valné hromady navrhovatelka b), která tyto akcie před konáním valné hromady na žádnou třetí osobu nepřevedla a ani je nikomu za účelem hlasování na napadené valné hromadě nesvěřila.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. určil, že usnesení přijatá na mimořádné valné hromadě Společnosti konané dne 8. 10. 2007, a to usnesení o zvolení , adresa, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, za členy představenstva Společnosti, a usnesení o zrušení Společnosti s likvidací a o jmenování , adresa, , , tituly za jménem, , advokáta, jsou nicotná. Ve výroku II. uložil soud Společnosti zaplatit navrhovateli a) náklady řízení ve výši 74 067 Kč a navrhovateli b) náklady řízení ve výši 81 301 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Ve výroku III. uložil soud Společnosti povinnost uhradit České republice na účet Městského soudu v Praze náklady na tlumočné ve výši 37 480 Kč a náklady na svědečné ve výši 9 463 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že navrhovatelé jsou k podání návrhu aktivně legitimováni (§ 131 odst. 1 ve spojení s § 183 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - dále jen „obch. zák.“), neboť v době konání napadené valné hromady byli oba akcionáři Společnosti. Navrhovatel a) předložil originály akcií série B č. 25-34, jejichž emitentem je Společnost, je na nich vyznačena změna jmenovité hodnoty každé akcie z 1 000 000 Kč na 450 000 Kč a podepsány jsou předsedou a členem představenstva. Navrhovatelka b) byla ke dni konání předmětné valné hromady vlastníkem 43 kusů akcií vydaných Společností, každá na jmenovitou hodnotu 100 000 0000 Kč. Napadené valné hromady se zúčastnila pouze společnost , adresa, , která však nebyla akcionářkou Společnosti a nebyla ani některým z akcionářů pověřena jeho zastupováním na valné hromadě. Z toho soud dovodil, že napadená usnesení valné hromady jsou nicotná. Svůj závěr o nicotnosti napadených usnesení valné hromady odůvodnil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1060/2006 s tím, že nicotnost lze deklarovat bez časového omezení, když soud pouze zkoumá tu skutečnost, zda zde projev vůle byl či nikoliv. Soud dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2811/1999 s tím, že dle jeho názoru osoby, které nebyly akcionáři, nemohly tvořit valnou hromadu, tudíž ani přijmout nějaká usnesení. Nevznikla zde vůle valné hromady, tedy projev vůle valné hromady nemohl nikdy nastat. Otázka dobré víry z pohledu nicotnosti nehraje žádnou roli. V případě nicotnosti, pokud zde chybí subjekt vůli mít, se díky absenci subjektu o úkon nejedná. Nicotnost tak pouze budí zdání úkonu. Pokud jde o valnou hromadu konanou dne 8. 10. 2007, chyběl zde jednoznačně projev vůle akcionáře, neboť v dané věci se o akcionáře nejednalo. Vzhledem k tomu, že napadená usnesení valné hromady konané dne 8. 10. 2007 byla přijata výlučně hlasy osoby, která nebyla akcionářem, a této skutečnosti, jak soud popsal výše, si musela být vědoma, soud rozhodl, že napadená usnesení valné hromady jsou nicotná. O nicotnosti soud rozhodl podle § 200e odst. 5 o. s. ř., který připouští, aby soud v řízení o neplatnosti valné hromady rozhodl, že dotčené usnesení je nicotné, a to i bez návrhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1060/2006). Nicotnost lze žalovat, respektive soudním rozhodnutím deklarovat, bez časového omezení, tedy i po uplynutí příslušné prekluzivní lhůty stanovené v § 131 odst. 1 a 2 obch. zák. Výrok II. je odůvodněn tím, že navrhovatelé měli v řízení plný úspěch a výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.3. Do tohoto usnesení podala Společnost včasné odvolání s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) až g) o. s. ř. Obšírně brojila proti závěrům soudu prvního stupně o tom, že v době konání napadené valné hromady byla navrhovatelka b) akcionářkou Společnosti. Dále namítla, že na vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady musí mít navrhovatelé naléhavý právní zájem, který v řízení nebyl tvrzen ani prokázán (§ 80 o. s. ř.). Soud prvního stupně měl proto již z tohoto důvodu návrh na určení nicotnosti napadených usnesení valné hromady zamítnout. Dále Společnost namítla, že nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady může být důvodem neplatnosti takto přijatých usnesení, nikoliv důvodem jejich nicotnosti. V dané věci se nejedná o případ, že by Společnost měla pouze jednoho akcionáře. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4221/2011, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud není valná hromada usnášeníschopná a rozhodne v určité věci, je takové usnesení možné přezkoumat pouze v řízení o neplatnosti, nelze ho však považovat za zdánlivé. Stejný závěr přitom dle Nejvyššího soudu platí v případě, že nerozhodne potřebný počet společníků. Dle Nejvyššího soudu tak patrně nedostatek potřebného kvóra, resp. počtu hlasů společníků (valná hromada usnášeníschopná je, pro usnesení však nehlasoval dostatečný počet společníků) nelze považovat za natolik zásadní vadu usnesení valné hromady, aby vedla ke zdánlivosti. Pokud navrhovatelé ve svých podáních argumentují rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1639/2006, sp. zn. 29 Cdo 2811/99, sp. zn. 29 Odo 1168/2005 a sp. zn. 29 Odo 757/2005, závěry učiněné Nejvyšším soudem v těchto rozhodnutích jsou na skutkový základ v této věci zcela neaplikovatelné. V rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1639/2005 byla řešena otázka účinku rozhodnutí jediného akcionáře společnosti v působnosti valné hromady, tedy zcela v odlišné situaci, než je posouzení předmětných usnesení řádně a včasně svolané valné hromady Společnosti. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1168/2005 a sp. zn. 29 Cdo 2811/99, ta řeší otázky týkající se valné hromady společnosti s ručením omezeným, tedy zcela jiné situace, než je otázka hlasování valné hromady u akciové společnosti s akciemi na majitele. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Navrhovatelé ve vyjádření k odvolání vyvraceli odvolací námitky Společnosti a podrobně k tomu argumentovali. K námitce zpochybňující důvod nicotnosti usnesení valné hromady uvedli, že hlasování neoprávněného akcionáře má závažné právní následky, kdy takto těžkou a závažnou vadu nelze srovnávat se situací, kdy valná hromada přijme rozhodnutí, aniž by byla usnášeníschopná, avšak na ní hlasovali oprávnění akcionáři Společnosti, kteří mají titul k výkonu akcionářských práv. Pokud jde o tvrzený důvod nicotnosti, ten obstojí i ve světle nových ustanovení NOZ, konkrétně § 551 NOZ, když za situace, kdy na valné hromadě hlasoval neoprávněný akcionář, zcela jednoznačně absentovala vůle. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné a uložil Společnosti uhradit navrhovatelům náklady odvolacího řízení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání Společnosti je důvodné.6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro odvolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II., bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl o. s. ř. od 1. 1. 2014 novelizován. Vzhledem k datu konání napadené valné hromady (8. 10. 2007) je nutno na posuzovanou věc vzhledem ke znění ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. (zákon o obchodních korporacích) aplikovat příslušná ustanovení hmotněprávní úpravy platné do 31. 12. 2013.7. Podle § 131 odst. 1 obch. zák. každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady se může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, nebyla-li řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady