12 Cmo 306/2020-1133 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení, v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 215 693 Kč žalobci, v bodě III. výroku uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 69 799,50 Kč a v bodě IV. výroku uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 124 088 Kč.2. V odůvodnění soud podrobně zrekapituloval průběh dosavadního řízení. V něm žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku, která mu vznikla tím, že žalovaný protiprávně odčerpal z podnikatelského účtu, který pro žalobce vedl, finanční prostředky ve výši 62 mil. Kč a po dobu následujících téměř čtyř let nedovolil žalobci s nimi nakládat. Z původně žalované částky ve výši 74.817.000 Kč s přísl. byla po soudem připuštěných změnách žaloby a vyloučení věci o části nároku k samostatnému řízení rozsudkem ze dne 14. 10. 2009, č. j. 24 Cm 460/1999-551 žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38 827 000 Kč s přísl. a ve zbývající části, tj. ohledně nároku ve výši 21 951 523,63 Kč byla žaloba zamítnuta. Tento prvostupňový rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010, č. j. 5 Cmo 12/2010-609. V rozsahu, jímž jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38 827 000 Kč s přísl. je řízení pravomocně skončeno. Ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, č. j. 29 Cdo 3405/2010-670, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2014, č. j. 29 Cdo 3405/2010-771. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2014, č. j. 5 Cmo 12/2010-779, byl poté v tomto rozsahu zrušen i rozsudek č. j. 24 Cm 460/1999- 1099 soudu prvního stupně. Předmětem řízení po pravomocném ukončení řízení o části nároku ve výši 38 827 000 Kč s přísl., zůstal nárok na náhradu ušlého zisku za období od 12. 5. 2001 do 31. 8. 2008, tj. částka ve výši 21 951 523,63 Kč.3. Žalobce podáním ze dne 10. 12. 2019 vzal žalobu zpět ohledně této zbývající části nároku na náhradu ušlého zisku. K důvodům zpětvzetí uvedl, že po nepřipuštění změny žaloby ve smyslu návrhu na její rozšíření na částku 96 631 250,20 Kč s přísl. soudem dne 12. 11. 2019 pro něj není další vedení řízení ekonomické s ohledem na paralelně vedení řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 10 C 80/2011, v němž se domáhá úhrady ušlého zisku za období od 1. 9. 2008. V intencích pokynů Nejvyššího soudu se soudy v obou řízeních budou zabývat posouzením existence předpokladů pro trvání příčinné souvislosti po datu 11. 5. 2001, kdy byly žalobci navráceny neoprávněně zadržované prostředky, a v návaznosti pak výší škody. Za tímto účelem hodlají nechat zpracovat znalecký posudek, což patrně povede k dalšímu mnohaletému postupu. Finanční situace žalobci neumožnuje nadále vést obě řízení, jejichž ukončení nelze v dohledné době předpokládat a která jsou spojená s vysokými náklady. Žalobce se rozhodl pokračovat pouze v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, , které je v mnohem pokročilejší fázi a byly v něm provedeny prakticky všechny navržené důkazy, včetně účastníky předložených znaleckých posudků. Byly také předloženy návrhy na zadání pro znalce ve vztahu k zamýšlenému znaleckému posudku. V řízení u Obvodního soudu pro , adresa, je sice uplatněna výrazně vyšší částka než v tomto řízení, lze však předpokládat, že časová a finanční náročnost obou sporů bude velmi podobná. Vedení tohoto sporu není pro žalobce nadále ekonomické. Navíc k uplatnění případných dalších nároků na náhradu ušlého zisku je věcně příslušný Obvodní soud pro , adresa, .4. Žalovaný se zpětvzetím žaloby vyjádřil nesouhlas, který odůvodnil tím, že svojí účinně rozvinutou, důkazně podloženou obranou významně napomohl k objasnění skutkového a právního stavu věci. Žalobce navzdory pokynům Nejvyššího soudu prezentoval stanovisko, že je potřeba vyčíslit výši ušlého zisku a nezabývat se ostatními předpoklady odpovědnosti za škodu. Na tvrzení žalovaného o realizovaných výběrech částek v celkové výši 316 894 000 Kč z podnikatelského účtu mezi lety 1997 až 2001 nereagoval. Dle názoru žalovaného důvodem účelového zpětvzetí žaloby byla obava žalobce, že budou prokázána tvrzení žalovaného vyvracející žalobcův údajný nárok. Žalobce vzal žalobu zpět v návaznosti na jednání soudu, při němž soud účastníkům sdělil, že případným vyčíslením ušlého zisku se bude možno zabývat až poté, co bude prokázána příčinná souvislost, kterou dosud za prokázanou nemá. Uvedl, že žalobce za tím účelem bude muset zpřístupnit znalci k přezkoumání veškeré účetní podklady od počátku svého podnikání. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že na základě dřívějších (tehdy pravomocných) rozhodnutí v této věci zaplatil žalobci již v květnu 2010 částku ve výši 115 734 985,01 Kč. Žalobce zpětvzetím žaloby nesleduje ukončení sporů s žalovaným, neboť hodlá pokračovat v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, , jehož předmětem je ušlý zisk od 1. 9. 2008 do 30. 9. 2019. Toto řízení bylo prozatím nepravomocně přerušeno. Znaleckým posudkem a následným meritorním rozhodnutím v projednávané věci bude najisto postavena otázka oprávněnosti nároku a jeho rozsahu v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, . Dle názoru žalovaného žalobce doufá, že řízení v projednávané věci bude zastaveno a bude pokračováno v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, , v němž pokusy žalobce upřít žalovanému právo na spravedlivé projednání věci nebyly dosud soudem vykázány do patřičných mezí. S ohledem na uvedené skutečnosti a vzhledem k délce soudního řízení má žalovaný právo na meritorní rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby soud rozhodl, že zpětvzetí žaloby je neúčinné.5. Žalobce v reakci tvrzení žalovaného, že významně napomohl k objasnění skutkového stavu, označil za zavádějící, neboť znalecký posudek teprve bude zadán, a řízení není ve fázi, která by odůvodňovala nesouhlas žalovaného s jeho ukončením. Žalobce nemá ekonomický zájem na výsledku řízení, jehož ukončení lze očekávat nejdříve za pět až sedm let. Je irelevantní, že žalovaný považuje nároky žalobce za neopodstatněné, stejně jako skutečnost, že žalovaný uhradil žalobci pravomocně přiznanou částku. Délka řízení právo žalovaného na meritorní rozhodnutí věci nezakládá, je naopak jedním z důvodu, proč byla žaloba vzata zpět. V řízení nebude řešeno protiprávní jednání žalovaného, ale jeho důsledky. Tvrzení žalovaného o výběru částky 316 894 000 Kč žalobcem z jeho obchodního majetku, nebyla prokázána. Zastavením řízení v projednávané věci skončí spor na náhradu ušlého zisku za období od 11. 5. 2001 do 31. 8. 2008. Řízení u Obvodního soudu pro , adresa, , jehož předmětem je nárok žalobce na náhradu ušlého zisku za období následující, tj. od 1. 9. 2008, má odlišný skutkový základ.6. Soud odkázal na zákonnou úpravu v ust. § 96 odst. 1, 2 a 3 zák. č. 99/1963 Sb. a v něm upravenou dispoziční zásadu, podle níž zpětvzetí žaloby je výsadním právem žalobce, který řízení podáním žaloby zahájil. Může tak učinit v kterékoli fázi řízení až do jeho pravomocného ukončení, aniž by byl povinen uvádět důvody takového postupu. Pokud ke zpětvzetí dojde až po zahájení jednání, může žalovaný se zpětvzetím žaloby vyjádřit svůj nesouhlas a uvést vážné důvody, pro které se zpětvzetím nesouhlasí. Zákon neupravuje, jaké důvody lze považovat za oprávněné a jaké nikoli, soud proto vycházel judikatury a právní teorie. Odkázal na závěry, přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 73/2010, podle nichž: Vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím žaloby, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto. Vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby má žalovaný v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu nebo které mohlo být zahájeno i na jeho návrh (například v řízení o vypořádání společného jmění manželů), nebo zejména také tehdy, jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu a žalobce se zpětvzetím žaloby snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozhodnutí, vše za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků. Dovodil, že vážný důvod nesouhlasu se zpětvzetím žaloby je třeba vždy posuzovat podle okolností konkrétního případu. V této věci jej na straně žalovaného neshledal. Skutečnost, že žalovaný preferuje meritorní rozhodnutí ve věci, sama o sobě nemůže být důvodem pro rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí žaloby. 854/2000. Přisvědčil tvrzení žalovaného, že v rámci více než dvacet let probíhajícího řízení účinně rozvinul svou obranu a významně napomohl k objasnění skutkového a právního stavu věci, což je dle judikatury ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2011/2019) jeden z vážných důvodů pro nesouhlas se zpětvzetím žaloby. Situace, posuzovaná Nejvyšším soudem v této věci však byla odlišná v tom, že ke zpětvzetí