14 Cmo 293/2020-36 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele na zrušení výmazu společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku, jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.), současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- společníky společnosti byli navrhovatel a , Anonymizováno, , každý s podílem o velikosti 50% na základním kapitálu,- rozhodnutím valné hromady ze dne 16. října 2015 bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací, likvidátorkou byla jmenována , Anonymizováno, ,- společnost byla majitelkou dvou pozemků („parc. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, “), jež likvidátorka v průběhu likvidace zpeněžila prodejem za kupní cenu stanovenou posudkem znalce , Anonymizováno, ,- na valné hromadě konané dne 5. srpna 2016 oba společníci 100 % svých hlasů schválili závěrečnou zprávu likvidátora ze dne 4. srpna 2016, mimo jiné obsahující údaj o zpeněžení předmětných pozemků, schválen (100 % hlasů) byl i návrh na použití likvidačního zůstatku,- dne 16. března 2017 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku.3. Na takto ustaveném základě uzavřel, že:- navrhovatel, jakožto jeden ze dvou společníků společnosti hlasoval na valné hromadě konané dne 5. srpna 2016 pro přijetí usnesení o schválení závěrečné zprávy obsahující (mimo jiné) údaj o prodeji předmětných pozemků, rovněž hlasoval pro přijetí usnesení o schválení návrhu na použití likvidačního zůstatku, čímž dal najevo, že postup likvidátorky schvaluje (včetně realizace prodeje předmětných pozemků); nelze tak v daném případě uvažovat o tom, že by prodejem pozemků (za cenu nižší než tržní, jak navrhovatel tvrdí) vznikla společnosti škoda,- i pokud by škoda vznikla, pak by vznikla společníkům (v podobě nižší výplaty vypořádacího podílu), nikoli společnosti, potřeba obnovy společnosti za účelem vymáhání případně vzniklé škody, není dána,- dodal, že věc rozhodl dle § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) bez nařízení jednání, vycházel z (jen) z nesporných tvrzení účastníků a skutečností, jež jsou mu známy z úřední činnosti (z úplného výpisu z obchodního rejstříku ve spojení s dokumenty založenými ve sbírce listin obchodního rejstříku).4. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy procesně úspěšné společnosti žádné náklady nevznikly.5. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu vyhověl.6. Odvolatel má za to, že jako bývalý společník společnosti má na zrušení výmazu společnosti z obchodního rejstříku právní zájem. Majetkem ve smyslu § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je v daném případě pohledávka společnosti na náhradu škody způsobené likvidátorkou společnosti (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1303/2009). Tvrdí, že si v okamžiku hlasování o návrhu na schválení konečné zprávy likvidátora nebyl vědom skutečné hodnoty předmětných pozemků (cca 8,2 mil. Kč), jež byla několikanásobně vyšší než cena, za jakou je likvidátorka společnosti zpeněžila (částka cca 1,1 mil. Kč); o této skutečnost se dozvěděl (až) následně po výmazu společnosti z obchodního rejstříku (tj. poté, co si nechal sám provést ocenění pozemků). Jedná se tak o „neznámý majetek“. Uvedené skutečnosti jej nemohou zbavit právní ochrany, jež mu citované ustanovení přiznává. Tím, že likvidátorka porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, vznikla společnosti (nikoli společníkům) újma; zánikem společnosti zanikla účast společníků ve společnosti, navrhovatel tak nemůže využít institut společnické žaloby dle § 157 zákona č. 90/2012, zákona o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“). Z jím předkládaných listin se podává, že likvidátorka se při zpeněžování předmětných pozemků ani nepokusila předmětné pozemky nabídnout třetím subjektům, přičemž pozemky prodala společnosti P-V rekultivace s.r.o., jejímž jediným společníkem byl Martin Voráček (druhý společník společnosti), k prodeji pozemků navíc došlo v rozporu s dohodou společníků společnosti (jejíž existence byla likvidátorce známa).7. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila.8. Odvolací soud po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvoláním napadené usnesení nemůže obstát, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.9. Již na začátek považuje odvolací soud za nutné uvést, že řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je stejně jako řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.10. K otázce účastníků řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, uveřejněném pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dostupném na www.nsoud.cz). V něm Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účastníkem řízení je (též) vymazaná společnost, přičemž osobami oprávněnými v řízení jednat za vymazanou společnost jsou ti, kdo k tomu byli oprávněni ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku, zde původní likvidátor společnosti (ke shodnému závěru dospěla i komentářová literatura, viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 271 s.). Protože jménem společnosti byla v daném případě jako její orgán oprávněna ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku oprávněna jednat její likvidátorka, je takovou osobou právě ona (srov. mutatis mutandis závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014). Odvolací soud má za to, že tyto závěry se uplatní i v řízení o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014.11. Odvolací soud má dále za to, že účastníky řízení jsou dle § 6 z. ř. s. současně osoby v postavení posledních společníků společnosti. Pokud by totiž soud návrhu vyhověl, rozhodne v souladu s dikcí citovaného § 209 odst. 1 o. z. též o likvidaci společnosti a jmenování likvidátora. Ve výsledku jde o stejnou situaci, jako když soud rozhodne o zrušení existující společnosti a nařídí její likvidaci - účastníky takového řízení jsou pravidelně společníci společnosti s ručením omezeným [viz závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, na nichž Ústavní soud setrval např. i v pozdějším nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04 (nálezy jsou dostupné na www.usoud.cz)]; ke shodnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 21. listopadu 2019, sp. zn. 14 Cmo 250/2019.12. V poměrech projednávané věci se z předloženého spisu, resp. z postupu soudu prvního stupně, podává, že si soud prvního stupně nikoli správně (v souladu s citovanými judikaturními závěry) vyřešil otázku, kdo je oprávněn za společnost v předmětném řízení jednat. Uvedené je zřejmé nejen z jeho postupu při doručování soudních písemností (viz doručování návrhu společnosti k vyjádření na adresu „, Anonymizováno, , k rukám jednatele , Anonymizováno, “, doručenka zaslána na adresu bývalého jednatele), ale rovněž tak z průběhu řízení, kdy soud prvního stupně vyšel z „nesporných tvrzení účastníků“ (viz odst. 5 odvoláním napadeného usnesení), přehlédl ovšem, že za společnost vyjádření učinil bývalý jednatel (viz vyjádření ze dne 15. července 2019 na čl. 9 a násl.) nikoli likvidátorka, jejíž stanovisko (ač je v návrhu namítáno právě její pochybení, jehož se měla dle tvrzení navrhovatele v průběhu likvidace dopustit) soud prvního stupně k dispozici neměl.13. Navíc soud prvního stupně jako s účastníkem řízení nejednal v průběhu celého řízení s , Anonymizováno, (bývalým společníkem společnosti), do řízení jej postupem dle § 7 odst. 1 z. ř. s. nepřibral, neuvedl jej v záhlaví svého rozhodnutí a nedoručoval mu ani vydané rozhodnutí ve věci samé.14. Meritornímu rozhodnutí o podaném návrhu tak mělo předcházet řádné projednání věci, včetně účasti výše uvedených osob na řízení (či osob oprávněných za účastníka jednat), což se nestalo.15. Řečeným soud prvního stupně zatížil řízení zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl odvolací soud povinen bez dalšího přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu