6 Cmo 181/2020-603 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně zastavil řízení o opakovaném návrhu žalovaného č. 1 na osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu nedostatku podmínek řízení. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že dne 10. července 2018 vyzval žalovaného č. 1, aby do 15 dnů od doručení usnesení 37 Cm 172/2006-527 zaplatil soudní poplatek ve výši 68 761 Kč ze svého odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 21. března 2013, č. j. 37 Cm 172/2006-261, jimž bylo žalobě vyhověno. Soudní poplatek však žalovaný č. 1 nezaplatil.2. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že před tím žalovaný č. 1 opakovaně žádal o osvobození od soudního poplatku. O žádosti žalovaného č. 1 v minulosti soud I. stupně rozhodoval, naposledy usnesením ze dne 29. června 2016, č. j. 37 Cm 172/2006-494 tak, že řízení zastavil, když neshledal žádnou změnu okolností, jež by odůvodňovaly zkoumání majetkových poměrů žalovaného č. 1.3. I v projednávaném případě soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že i v případě nyní projednávané opakované žádosti žalovaného č. 1 o osvobození od soudních poplatků soudu nezbývá, než řízení zastavit, neboť se podle shora uvedeného rozhodnutí poměry žalovaného č. 1 ani nyní od posledního posuzování jeho majetkových poměrů soudem nezměnily, byť soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že žalovaný č. 1 je zaměstnán.4. Z uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2016, č. j. 37 Cm 172/2006-494 je zřejmé, že soudu I. stupně věc posuzoval podle § 6 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.), podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., podle § 138 o. s. ř., podle § 159a odst. 4 o. s. ř. a podle § 167 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně z důvodu, že o rozsahu osvobození žalovaného č. 1 již bylo pravomocně rozhodnuto, a to i v dovolacím řízení Nejvyšším soudem, postupoval podle shora uvedených ustanovení a rozhodl podle § 104 odst. 1 o. s. ř., 159a odst. 4 o. s. ř. a podle 167 odst. 2 o. s. ř. tak, že se řízení o opětovném návrhu žalovaného č. 1 zastavuje pro překážku věci rozhodnuté.5. Proti tomuto usnesení se v plném rozsahu odvolal žalovaný č. 1 (dále též odvolatel) a domáhal se dalšího osvobození od soudních poplatků, a to v plné výši. Zopakoval, že požádal o osvobození od soudních poplatků, když u něho došlo ke změně poměrů, neboť mu byl přiznán starobní důchod, jeho pracovní poměr byl ukončen a jiný majetek, než starobní důchod, nemá. Poukazoval na skutečnost, že po ukončení pracovního poměru je v obdobné pozici sociální i majetkové, jako žalovaný , Anonymizováno, , jenž byl plně osvobozen.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, aniž nařizoval jednání, vzhledem k ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, avšak odvolání důvodným neshledal.7. Předně odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně nebyl důsledný, jestliže poukazoval ve svém rozhodnutí na pracovní poměr žalovaného č. 1, ačkoliv uvedený žalovaný ukončení pracovního poměru uváděl jako důvod pro své osvobození od soudních poplatků již v podání ze 14. 7. 2016 (č.l. 497) a odvolací soud tuto skutečnost již hodnotil (č.l. 510). Jestliže však soud I. stupně konstatoval, že se poměry žalovaného č. 1 od posledního rozhodování soudu nezměnily, lze se s tímto konstatováním ztotožnit, a to s ohledem na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu (č.l. 508), jenž posuzoval skutečnost, že žalovaný č. 1 nepodniká a nemá příjem z pracovního poměru, případně z poměru obdobného.8. Z uvedených důvodů odvolací soud odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí soudu I. stupně, jenž vedl ke správnému závěru o nutnosti zastavení řízení o opakovaném návrhu žalovaného č. 1 na osvobození od soudních poplatků, přičemž odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně v usnesení ze dne 3. dubna 2015, č. j. 37 Cm 172/2006-393 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 131/2015-415 ze dne 27. července 2015 a dále v usnesení Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 172/2006-494 ze dne 29. června 2016 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 185/2016-508 ze dne 31. března 2016 posuzoval majetkové poměry žalovaného č. 1. V uvedených rozhodnutích přitom soudy nevyhověly návrhu žalovaného č. 1 na osvobození od soudních poplatků v rozsahu částky 68 761 Kč. Uvedená usnesení soudu I. stupně i odvolacího jsou pravomocná.9. Nezbývá než zopakovat, že žalovaný č. 1 byl v minulosti z uvedených soudních rozhodnutí srozuměn s tím, že, i po zohlednění veškerých konkrétních okolností týkajících se jeho poplatkové povinnosti, včetně toho, že nemá příjem z výdělečné činnosti a musí uhradit soudní poplatek ve výši 68 761 Kč. Navíc žalovaný č. 1 evidentně i po svém odchodu do důchodu v březnu 2016 disponoval peněžními prostředky, byť licitoval, že je ochoten uhradit soudní poplatek toliko 15 000 Kč (č.l. 498). Mohl tak podle právního názoru odvolacího soudu splnit pravomocně stanovenou (zcela zásadním způsobem sníženou o 65% - č.l. 393) poplatkovou povinnost a bylo jeho povinností tak učinit. Jestliže tak neučinil, jednal v rozporu se zákonem č. 549/1991 Sb. a v rozporu s uvedeným rozhodnutím soudu. Veškeré žalovaným č. 1 neustále opakované argumenty nemohou být proto vyhodnoceny v jeho prospěch a ve prospěch navrhované revize jeho poplatkové povinnosti. Je tomu tak proto, že soudní poplatek ve výši 68 761 Kč měl být žalovaným č. 1 uhrazen již v roce 2005, nehledě na skutečnost, že i při výši příjmů představovaných starobním důchodem a při výši žalovaným č. 1 deklarovaných výdajích by v možnostech žalovaného č. 1 bylo uhradit uvedený soudní poplatek i z nynějších příjmů.10. Z hlediska právního posouzení dané situace je při řešení opakovaného rozhodování o témže návrhu podstatné ustanovení zákona o právní moci rozhodnutí a o jeho účincích. Odvolací soud proto vychází z ustanovení zákona, jež upravují otázky účinků pravomocného usnesení, a to zejména z ustanovení § 159, § 159a odst. 1 odst. 5 a z § 167 odst. 2 o. s. ř. Z těchto ustanovení je zřejmé, shodně jako v případě rozsudku, že doručené usnesení, jež nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Z uvedené právní úpravy je zřejmé i to, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného usnesení závazný pro účastníky, přičemž jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení pro účastníky věc projednána znovu. Uvedené se vztahuje i na případy, kdy bylo v průběhu řízení rozhodnuto soudem nikoliv ve věci samé.11. Ze shora uvedené právní úpravy vyplývá, že v případě, že by byl v téže právní věci učiněn návrh na osvobození účastníka od soudních poplatků, jenž by byl obsahově shodný, jako návrh na osvobození účastníka od soudních poplatků, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, je výrok původního pravomocného usnesení o návrhu na osvobození od soudních poplatků závazný jak pro soud, tak i pro účastníka, jenž návrh na osvobození od soudních poplatků učinil. O následném obsahově shodném návrhu na osvobození účastníka od soudních poplatků proto nelze vést další řízení z důvodu překážky věci rozhodnuté a je na místě postup podle § 104 odst. 1 o. s. ř.12. S ohledem na uvedené soud I. stupně řízení o opakovaném návrhu na osvobození od soudních poplatků správně zastavil a odvolací soud proto jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když novému rozhodování o poplatkové povinnosti žalovaného č. 1 brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci překážky věci rozhodnuté.13. Odvolací osud se neztotožnil ani s další argumentací odvolatele poukazujícího na osvobození jiného žalovaného důchodce od soudních poplatků, když argumentace žalovaného č. 1 postrádá zohlednění skutečnosti, že jeho případ není totožný s případy jiných účastníků z hlediska data jeho odchodu do důchodu, jakož i z hlediska všech ostatních skutečností významných pro rozhodnutí o výši poplatkové povinnosti.14. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž soud řízení ve věci skončí.