7 Cmo 271/2019-176 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze, rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že podle § 165 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud jmenuje , Jméno advokáta C, , advokáta, sídlem , adresa, , opatrovníkem společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa advokáta B, (výrok I.), jmenovanému opatrovníku , Jméno advokáta C, soud v souladu s § 487 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ukládá, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu společnosti , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa advokáta B, (výrok II.), a že žádný z účastníků řízení nemá podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.). V poučení mimo jiné uvedl: Toto usnesení neobsahuje v souladu s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 169 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, odůvodnění, neboť návrhu podanému v této věci nikdo neodporoval. Dále dne 20. května 2019, rozhodl usnesením č. j. 79Cm 119/2017 – 99 tak, že podle § 164 o. s. ř. se z důvodu chyby v psaní opravuje ve výroku I v protokole z jednání ze dne 25. 4. 2019 a v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, č. j. 79 Cm 119/201793 nesprávně uvedený odst. § 164 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (odst. 1), namísto správného odst. 2. Toto usnesení rovněž neobsahovalo odůvodnění s odkazem na ust. § 169 odst. 2 o. s. ř.2. Navrhovatelé, jako akcionáři společnosti , Jméno advokáta B, ., sídlem , Adresa advokáta B, , identifikační číslo , IČO advokáta B, , se svým návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 7. 11. 2017 domáhali mimo vydání předběžného opatření, aby soud svým rozhodnutím jmenoval společnosti v souladu s ust. § 29 o. s. ř. a § 486 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, opatrovníka, když zde není osoby oprávněné za společnost jednat (chybí předseda představenstva). Svůj návrh odůvodnili tím, že Společnost má tři členy představenstva, přičemž představenstvo je nečinné, resp. nedokáže se shodnout na dalším postupu, a to podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 16 Co 148/2017 – 299 spolu s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti či právní moci. Dle navrhovatelů jsou zájmy dvou členů představenstva, a to , Jméno opatrovníka A, a , Jméno opatrovníka B, v rozporu se zájmy Společnosti (§ 165 o. z.).3. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolali , Jméno opatrovníka A, a , Jméno opatrovníka B, (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2019, č. j. 7 Cmo 252/2019-159). Odvolatelé namítali, že soud prvního stupně s nimi v řízení nejednal jako s účastníky, čímž zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Další vadou řízení je, že soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování, aby zjistil naplnění podmínek ust. § 165 odst. 2 o. z. K tvrzením uvedeným v návrhu konstatují, že v uvedené kauze již zástupce představenstva dovolání podal a o tomto dovolání již bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, a to příznivě pro Společnost. Dodávají, že údajný rozpor zájmů není možné dovozovat z obchodních vztahů účastníků ani z rozhodování o podávání opravných prostředků, neboť takové jednání Společnosti si nelze prostřednictvím institutu jmenování opatrovníka vynucovat. Dále uváděli tvrzení, pro která nejsou dány důvody pro ustanovení hmotněprávního opatrovníka Společnost, což dokládali listinami. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. K odvolání se vyjádřila Společnost, která uvedla, že soud prvního stupně rozhodl správně, když dospěl k závěru, že odvolatelé nejsou účastníky řízení. Soudem jmenovaný hmotněprávní opatrovník v témže podání uvedl, že důvody pro jeho jmenování nadále trvají. Společnost navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 211 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.6. Podle § 165 odst. 2 o. z., soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.7. Ze spisu plyne, že soud prvního stupně vyšel ze shodného tvrzení navrhovatelů a souhlasu procesního opatrovníka Společnosti s osobou navrhovateli za hmotněprávního opatrovníka navrženou, kterou je , Jméno advokáta C, , advokát; k důkazu provedl čestné prohlášení , Jméno advokáta C, , advokáta, který se svým jmenováním hmotněprávním opatrovníkem souhlasí.8. Odvolací soud, přes zjevnou nesprávnost výroku opravného usnesení, kde je chybně uvedeno, že se opravuje ve výroku I v protokolu z jednání a v napadeném usnesení „nesprávně uvedený odst. § 164 o. z. (odst. 1) namísto správného odst. 2“, ačkoliv správně mělo být, že se opravuje „odst. § 165 o. z.“, konstatuje, že z napadeného usnesení a jeho opravného usnesení, jež neobsahují odůvodnění, je zcela zřejmé, že soud hmotněprávního opatrovníka Společnosti jmenoval dle § 165 odst. 2 o. z., protože zájmy dvou členů představenstva, a to , Jméno opatrovníka A, a , Jméno opatrovníka B, jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.9. Odvolací soud nemá v této věci důvod se odchýlit od svého závěru přijatého v této věci, a to v usnesení ze dne 8. listopadu 2019, č. j. 7 Cmo 252/2019-159, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2019 a to, že „V řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka obchodní korporaci dle § 165 odst. 2 o. z., musí být vedle jiných skutečností prokázáno i porušení informační povinnosti jejího statutárního orgánu dotčeného konfliktem zájmů dle ust. § 54 odst. 1 a 2 zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), a důsledkem rozhodnutí soudu je pak v takovém řízení omezení jednání tohoto statutárního orgánu za obchodní korporaci. Z hmotného práva tak vyplývá, že v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka obchodní korporaci dle ust. § 165 odst. 2 o. z., se jedná i o právech a povinnostech jejího statutárního orgánu, jež je ve střetu zájmů s jejími zájmy, a ten je proto dle ust. § 6 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, také účastníkem tohoto řízení.“10. Odvolací soud se vzhledem k uvedenému zcela ztotožnil s námitkami odvolatelů. Z obsahu spisu a i z napadeného usnesení, ve znění jeho opravného usnesení, je zcela nepochybné, že soud prvního stupně v řízení s odvolateli nejednal, ačkoliv se v řízení jedná i o jejich právech a povinnostech, neboť jsou osobami, o kterých navrhovatelé tvrdí, že jejich zájmy jsou v rozporu se zájmy Společnosti ve smyslu ust § 165 odst. 2 o. z. Důsledkem toho pak není úplný, a proto ani správný závěr soudu prvního stupně, že se jedná o návrh, kterému nikdo neodporoval a jeho postup dle ust. § 169 odst. 2 o. s. ř. tak nebyl správný.11. Odvolací soud připomíná, že jmenování hmotněprávního opatrovníka dle ust. § 165 odst. 2 o. z., představuje závažný zásah veřejné moci do vnitřních poměrů právnické osoby, který je krajním řešením (ultima ratio) a tento institut neslouží k řešení sporů mezi společníky, nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, veřejnosti dostupně na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu by proto měl soud důkladně svůj postup v takovém řízení zvažovat, jakož i znění výroků svého rozhodnutí tak, aby jím byly zájmy dotčené společnosti skutečně náležitě chráněny. V tomto případě se ale soud prvního stupně v řízení nijak nezabýval skutečnostmi sdělenými členy představenstva k tvrzením navrhovatelů, pro která má být hmotněprávní opatrovník Společnosti jmenován a bez dalšího vyšel z toho, že Společnost, jež byla zastoupena procesním opatrovníkem, návrhu neodporovala, přičemž následně uložil zcela obecně dle § 487 odst. 2 o. z., koliznímu opatrovníkovi, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu společnosti. Odvolací soud shledal, aniž by přezkoumával napadené usnesení věcně, že výrok II. napadeného usnesení zformulovaný soudem prvního stupně neodpovídá účelu ust. § 165 odst. 2 o. z., neboť žádným způsobem neurčuje konkrétní právní jednání, ze kterého jsou členové statutárního orgánu za Společnost pro svůj konflikt zájmů se zájmy Společnosti vyloučeni, a jež má proto jmenovaný kolizní opatrovník vykonat, případně časové období pro které je kolizní opatrovník Společnosti z těchto důvodů soudem jmenován. Z tohoto pohledu je výrok II. napadeného usnesení ve vztahu k jeho výroku I. nesrozumitelný.12. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že svým nesprávným postupem soud prvního stupně odňal odvolatelům, jako účastníkům řízení možnost jednat před soudem, čímž zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§