7 Cmo 49/2020-23 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že , Jméno navrhovatele C, , se odvolává z funkce likvidátorky společnosti , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, , se sídlem , Adresa navrhovatele B, (výrok I.), že likvidátorem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO navrhovatele B, , se sídlem , Adresa navrhovatele B, , se jmenuje , tituly před jménem, , Anonymizováno, , narozený , Anonymizováno, , insolvenční správce, sídlem , adresa, (výrok II.), že , Jméno navrhovatele C, , IČO , IČO navrhovatele C, , se , adresa, je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), a že , Jméno navrhovatele C, , se ukládá, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení předala nově jmenovanému likvidátorovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, veškeré doklady související s likvidací první účastnice a v téže lhůtě soudu sdělila, zda jí byla poskytnuta záloha na likvidaci a uvedla spisovou značku.2. Navrhovatel se jakožto správce daně domáhal odvolání , Jméno navrhovatele C, , z funkce likvidátorky společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO navrhovatele B, (dále jen „společnost“) pro její nečinnost. Společnost, která vstoupila do likvidace v roce 2012 za období od 1. 1. 2002 do současnosti, nepodala přiznání k dani z příjmů právnických osob, ačkoliv je k tomu povinna od vstupu do likvidace do 31. 12. 2013 dle ust. § 240 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů a od 1. 1. 2014 dle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a ačkoliv k tomu byla navrhovatelem opakovaně vyzývána. Doplnil, že ve sbírce listin nejsou založeny všechny zákonem uložené listiny, na výzvy likvidátorka nereagovala, a že z jeho poznatků nevyplývá, že by likvidátorka společnosti prováděla v rámci likvidace společnosti nějakou činnost. Svůj právní zájem dovozoval z jeho postavení správce daně a navrhl, aby novým likvidátorem společnosti byla jmenována osoba ze seznamu insolvenčních správců.3. Ve vyjádření k návrhu na zahájení řízení , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, uvedla, že není pravdou, že by funkci likvidátora první účastnice nevykonávala. Po jejím ustanovení likvidátorem dohledávala majetek a další aktiva první účastnice, nedisponovala však jejím účetnictvím. Nepodařilo se jí dohledat žádný majetek. O průběhu likvidace informovala soud prvního stupně podáním doručeným 3. 4. 2019.4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že z vlastní činnosti, z rejstříkového spisu C 55020/MSPH, je mu známo, že v roce 2012 byla první účastnice zrušena a že jí byla jmenována první účastnice likvidátorem. Dále soud prvního stupně uvedl, že druhá účastnice po dobu výkonu své funkce nepodávala daňová přiznání za první účastnici, že nereagovala na výzvy příslušného finančního úřadu a že likvidaci provádí již déle než sedm let, aniž by tu byla okolnost bránící jejímu dokončení. Soud prvního stupně dále uvedl, že druhá účastnice kromě dohledávání majetku netvrdí, že by podnikla další kroky směřující k dokončení likvidace, přičemž soud prvního stupně tvrdí, že u jiných likvidátorů je likvidace skončena do roka, popř. dvou let. Navíc druhá účastnice nikterak nereagovala na výzvy navrhovatele o dodání daňových přiznání. Soud prvního stupně na základě těchto skutečností, jakož i na základě nesporných tvrzení účastníků dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Vzhledem k tomu soud prvního stupně rozhodl současně podle § 191 odst. 1 věty první a odst. 3 a 4 o. z., a jmenoval likvidátora nového. K tomu soud prvního stupně dodal, že postupoval podle § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) a rozhodl bez nařízení jednání, protože nebylo v souladu s § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) potřeba provádět dokazování, když soud vycházel ze skutečností, které jsou mu obecně známy nebo známy z jeho vlastní činnosti. Soud uložil povinnost odvolané likvidátorce společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , zaplatit soudní poplatek dle § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.5. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala druhá účastnice, která namítala, že v řízení nebylo prokázáno, že by likvidátorka společnosti byla nečinná. Odvolatelka uvedla, že likvidaci provádí řádně, k čemuž označila a doložila řadu důkazů, přičemž uvedla důvody, pro které nelze likvidaci společnosti ukončit. Navíc je dle odvolatelky současnost taková, že veškeré úkony likvidátorky jsou skončeny a již se čeká jen na souhlas správce daně s výmazem společnosti z obchodního rejstříku, proto považuje změnu likvidátora v této situaci za velmi neekonomickou.6. K odvolání se vyjádřil navrhovatel tak, že dne 15. 1. 2020 byla podána daňová přiznání za roky 2016, 2017 a 2018. Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za období předcházející dni zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku, tj. k 31. 12. 2019 bylo také podáno dne 15. 1. 2020. Konečná zpráva ukončení likvidace společnosti byla podána správci daně dne 21. 1. 2020. Likvidátorka tak splnila úkony, které správce daně požadoval, a všechny úkony směřující k provedení likvidace společnosti.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.8. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby a je podle ust. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e/).9. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).10. Podle ust. § 191 odst. 2 zák. č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“ soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost likvidátorky společnosti, učinil z rejstříkového spisu vedeného Městským soudem v Praze pro společnost, oddíl C, vložka 55020.12. Odvolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. § 89 z. ř. s., neboť důkaz listinou se provádí jejím přečtením, případně předložením účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující, a za tím účelem je třeba jednání nařídit vždy (§ 122 odst. 1 a § 129 odst. 1 o. s. ř.). K provedeným důkazům mají účastníci řízení právo se vyjádřit (§ 123 o. s. ř.), případně navrhnout důkazy vyvracející skutečnosti z nich zjištěné. To však soud prvního stupně neučinil a účastníkům řízení neumožnil. Z ničeho ani neplyne, že by tvrzení navrhovatele, ze kterých soud vycházel, byla mezi všemi účastníky řízení nesporná, naopak druhá účastnice ve svém vyjádření k návrhu na zahájení řízení uvedla a listinami dokládala, že funkci likvidátora řádně vykonávala. Vzhledem k tomu, je také nepodložený názor soudu prvního stupně, že druhá účastnice netvrdila, že by podnikla další kroky směřující k dokončení likvidace. Navíc ve sdělení navrhovatele k odvolání správce daně uvedl, že likvidátorka doložila všechna daňová přiznání a splnila všechny úkony, které správce daně požadoval a které směřují k provedení likvidace společnosti. Tímto nesprávným postupem soudu prvního stupně byla nejenom druhé účastnici, ale i ostatním účastníkům řízení, odňata možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud první