7 Cmo 78/2020-32 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh na zrušení a nařízení likvidace obchodní společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO navrhovatelky B, , sídlem , Adresa navrhovatelky B, (dále jen „společnost“). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku a z rejstříkového spisu B 1028 zjistil, že navrhovatel je jediným akcionářem společnosti. Vzhledem k ust. § 421 odst. 2 písm. j) z. o. k. a skutečnosti, že navrhovatel je jediným akcionářem společnosti, došel soud prvního stupně k závěru, že o zrušení společnosti si může navrhovatel rozhodnout sám, a proto jeho návrh zamítl.2. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání doplněné podáním doručeným soudu prvního stupně dne 22. 1. 2020, ve kterém uvedla, že likvidátor navrhovatelky nemůže vědět, zda je navrhovatelka jediným akcionářem společnosti. Odvolatelka nesouhlasí s tvrzením soudu prvního stupně, že navrhovatelka může provést zrušení společnosti sama, jelikož ta jednak jako likvidovaná společnost nemá finance a jednak nemá důkaz o tom, že je jediným akcionářem společnosti, kdy oba tyto prvky jsou nezbytným podkladem pro to, aby mohla učinit právní úkon před notářem a provést likvidaci společnosti. Proto má odvolatelka za to, že je potřeba ingerence soudu. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.4. Ze spisu plyne, že navrhovatelka se podáním ze dne 2. 1. 2019 domáhá zrušení společnosti a provedení její likvidace. Návrh byl odůvodněn tak, že společnost nepodniká, po dobu delší než 4 roky je nečinná, což dle navrhovatelky dokládá i fakt, že společnost nezakládá příslušné dokumenty do obchodního rejstříku. Statutární orgány společnosti jsou nekontaktní a na výzvy k součinnosti nereagují, proto je dle navrhovatelky na místě postup podle ust. § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z.o.k.“). Dále odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvního stupně v řízení rozhodl bez nařízení jednání.5. Podle ust. § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.6. Dle výše uvedeného ustanovení soud zruší obchodní korporaci jen na návrh toho, kdo na tom má právní zájem. Osoba, která podává návrh, musí proto soudu prokázat svůj právní zájem na tom, aby soud obchodní korporaci z důvodů uvedených v § 93 z. o. k. zrušil; nestačí, pokud osoba svůj právní zájem toliko tvrdí. V této věci pak navrhovatelka ve svém návrhu ani netvrdila a ani nikterak svůj právní zájem na zrušení společnosti nedokládala. Stejně tak obecné tvrzení navrhovatelky, že společnost není schopna vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, což dle ní plyne z toho, že nezakládá listiny do obchodního rejstříku, neznamená splnění podmínek pro postup soudu podle ust. § 93 písm. b) z. o. k. Soud může rozhodnout o zrušení obchodní korporace dle ust. § 93 písm. b) z. o. k., budou-li (kumulativně) splněny následující podmínky, a to neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost, kdy neschopnost trvá po dobu delší než 1 rok a neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti. Neschopnost obchodní korporace vykonávat svou činnost není možné zaměňovat s její nečinností. Navrhovatelkou uvedený důvod o nezakládání listin do obchodního rejstříku společnosti pak není důvodem ke zrušení společnosti podle ust. § 93 písm. b) z. o. k., jelikož nesplňuje uvedené zákonné podmínky.7. Odvolací soud proto shledal, že navrhovatelka ve svém podání nevylíčila žádné skutečnosti ohledně jejího právního zájmu na zrušení společnosti a i důvody, pro které má být společnost zrušena uvedla zcela v obecné rovině s odkazem na ust. § 93 písm. b) z. o. k. Její návrh tak postrádá vylíčení individuálního skutkového děje na jehož základě uplatňuje svůj nárok, jakož i označení důkazů jichž se dovolává. Z uvedeného je tak zřejmé, že její návrh ze dne 2. 1. 2019 neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a je i neurčitý dle § 42 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 79 odst. 1 o. s. ř.8. Podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. v případě, že podání neobsahuje veškeré náležitosti, nebo je nesrozumitelné nebo neurčité, je povinností soudu k opravě nebo doplnění podání určit účastníkovi lhůtu a poučit jej, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. To však soud prvního stupně neučinil, a aniž by navrhovatelka jakýkoliv právní zájem na zrušení společnosti ve svém návrhu tvrdila, soud jej neshledal, a z tohoto důvodu pak také její návrh bez nařízení jednání zamítl.9. Vzhledem k tomu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně uvedeným postupem zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.10. Nadto je napadené usnesení odvolacím soudem nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ačkoliv navrhovatelka v této věcí žádný právní zájem na zrušení společnosti s likvidací dle § 93 z. o. k. netvrdila, soud prvního stupně za něj bez dalšího považoval to, že navrhovatelka je jediným akcionářem společnosti. Tuto skutečnost pak měl za prokázanou zápisem navrhovatelky, jako jediného akcionáře v obchodním rejstříku vedeným pro společnost, přičemž potud lze přisvědčit odvolatelce, že takový zápis je zápisem deklaratorním, tj. tuto skutečnost nezakládajícím. Uvedl-li soud v odůvodnění napadeného usnesení, že tuto skutečnost zjistil i z rejstříkového spisu vedeného pro společnost pod sp. zn. B 1028, tak z ničeho nelze seznat, jak k tomuto skutkovému zjištění dospěl, když v řízení rozhodl bez nařízení jednání, tedy bez toho, že by tedy k této skutečnosti nějaký důkaz z jím uvedeného rejstříkového spisu provedl (§122 odst. 1 o. s. ř.), a vzhledem k jeho postupu v řízení se nejedná ani o skutečnost, která by byla mezi účastníky nesporná (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).11. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V něm soud prvního stupně ve smyslu výše uvedeného vyzve navrhovatelku k odstranění vad jejího podání ze dne 2. 1. 2019 k čemuž jí určí lhůtu (§ 43 odst. 1 o. s. ř.), a to s řádným poučením o důsledcích nesplnění této výzvy (§ 43 odst. 2 o. s. ř.). Následně po uplynutí této lhůty zvolí další postup v řízení. Pokud bude soud prvního stupně v řízení provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.