12 Cmo 186/2021-64 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 103 954 Kč (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Uvedl, že podáním ze dne 13. 8. 2019 vzala žalobkyně žalobu zcela zpět z důvodu zaplacení žalobou uplatněného nároku. Žalovaný byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od placení dalších pohledávek. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014. Osvobození od placení pohledávek se vztahuje i na pohledávku na náhradu nákladů řízení, neboť vznikla s pohledávky, která byla uplatněna nebo mohla být uplatněna před podáním návrhu na oddlužení u žalovaného.2. Žalobkyně napadla usnesení, konkrétně bod II. výroku, včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznává. Uvedla, že soudem prvního stupně odkazované usnesení na danou věc nedopadá. V projednávaném případě žalovaná dobrovolně a zcela zaplatil žalobou uplatněnou pohledávku, a to před vydáním usnesení, kterým byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Od placení pohledávky vymáhané v tomto řízení osvobozen nebyl, neboť tato pohledávka v době vydání usnesení neexistovala. Důvodem zpětvzetí žaloby byla úplná úhrada žalobou uplatněné pohledávky dne 1. 7. 2019. Usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek se na předmětnou pohledávku nevztahuje. Přiznání náhrady nákladů řízení po splnění oddlužení žalovaným je možné a soudy k tomu přistupují; viz usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 55 Cm 164/2010-277. Nepřiznání náhrady nákladů řízení je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný navzdory insolvenčnímu řízení celou žalobou uplatněnou pohledávku zaplatil. Ve skutečnosti tak v úpadku nebyl. Pokud by odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, žalovaný by zneužitím institutu oddlužení fakticky dosáhl toho, že by se zbavil povinnosti uhradit náklady řízení, které svou opožděnou úhradou zavinil.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a shledal odvolání žalobkyně důvodným.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 12. 2017 domáhal na , Anonymizováno, a žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 103 954 Kč s 6 % úrokem ode dne 12. 7. 2016 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 346,51 Kč. Řízení bylo vůči žalovanému přerušeno v důsledku zjištění úpadku dlužníka a povolení jeho řešení oddlužením. Předmětnou pohledávku žalobce v insolvenčním řízení přihlásil. Podáním doručeným soudu dne 13. 8. 2019 vzal žalobce žalobu zcela zpět z důvodu úhrady směnečného peníze, úroku i směnečné odměny. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. 8. 2019, č. j. KSOL 20 INS 13342/2018-B21 vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.5. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na tom, že jde o pohledávku, na níž se vztahuje osvobození od placení pohledávek, o němž bylo rozhodnuto insolvenčním soudem. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil. Z usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. 5. 2020 vyplývá, že žalovaný byl po splnění oddlužení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Pohledávku žalobkyně uplatněnou v tomto řízení nelze považovat ani za jednu z pohledávek, na něž se vztahovalo osvobození. Předmětná pohledávka byla žalobkyní přihlášena do insolvenčního řízení, byla zcela uspokojena a nelze ji považovat ani za pohledávku, k níž by se v insolvenčním řízení nepřihlíželo (§ 414 odst. 2 insolvenčního zákona). Není-li předmětná pohledávka pohledávkou, od jejíhož placení byl žalovaný jako dlužník osvobozen, nemůže se osvobození vztahovat ani na příslušenství takové pohledávky.6. S ohledem na přijatý závěr vycházel odvolací soud z § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Důvodem zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně bylo splnění uplatněného nároku po zahájení řízení. Z procesního hlediska tak žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a proto je namístě přiznat žalobkyni náklady řízení, které účelně vynaložila a které jí vznikly v souvislosti s právním zastoupením, Náklady řízení představují odměnu za pět úkonů právní služby v celkové výši 26 500 Kč (5 úkonů x 5 300 Kč/úkon - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis zpětvzetí žaloby a sepis vyjádření ze dne 12. 8. 2019) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) citované vyhlášky, náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 500 Kč (5 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupkyně žalobkyně, ve výši 5 880 Kč. Náklady řízení vynaložené žalobkyní činí celkem 33 880 Kč. Výše odměny byla vypočtena ze součtu směnečného peníze a směnečné odměny, tj. z částky 104 300,51 Kč.8. Odvolací soud proto napadený bod II. výroku usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve shora uvedené výši přiznal.9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž byla náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 3 569,50 Kč přiznána v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 2 650 Kč (sepis odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 619,50 Kč. Náklady řízení vynaložené žalobkyní činí celkem 33 880 Kč. Výše odměny byla vypočtena ze součtu směnečného peníze a směnečné odměny, tj. z částky 104 300,51 Kč.