12 Cmo 309/2020-43 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 40 000 Kč (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 32 860,71 Kč s příslušenstvím a odměnou (výrok II.), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 461,50 Kč (výrok III.) a konečně rozhodl o vrácení částky 1 000 Kč z pokladny Městského soudu v Praze (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala proti žalované a původně též proti , Anonymizováno, , narozené , Anonymizováno, , zaplacení směnečné sumy ve výši 72 860,71 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní vystavené uvedenou společností v Brně na částku 72 860,71 Kč splatnou dne 30. 10. 2018. Soud návrhu vyhověl směnečným platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit společnosti , Jméno žalované, , proto jej soud zrušil. , Anonymizováno, vznesla námitky. Usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 37 Cm 66/2019-93 soud vyloučil nárok žalobkyně vůči společnosti , Jméno žalované, ., k samostatnému řízení, vedenému pod shora uvedenou spisovou značkou. Řízení vedené pod spisovou značkou 37 Cm 66/2019, v němž žalobkyně uplatňovala svůj nárok vůči , Anonymizováno, , bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 37 Cm 66/2019-103 zastaveno. Podáním ze dne 1. 9. 2020 vzala žalobkyně svou žalobu ohledně částky 40 000 Kč zpět; v uvedeném rozsahu bylo proto řízení podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 32 860,71 Kč s příslušenstvím a odměnou shledal soud důvodným s tím, že uplatněná směnka má všechny náležitosti uvedené v ust. čl. I § 75 ZSŠ. V tomto rozsahu proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení odpovídající nevrácené části soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 565 Kč a 2,5 úkonům právní služby (převzetí, žaloba, výzva k úhradě) včetně paušální náhrady a DPH ve výši 13 461,50 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy částka 14 461 Kč. Podle ust. § 10 odst. 3 vyhl. č. 549/1991 Sb. dále soud rozhodl o vrácení částky 1 000 Kč žalobkyni.2. Žalobkyně podala proti výrokům III. a IV. rozsudku včasné odvolání a navrhla jejich změnu tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 473,80 Kč a aby jí byla vrácena část poplatku ve výši 2 000 Kč. Zrekapitulovala průběh řízení před soudem prvního stupně a uvedla, že v průběhu řízení uzavřela s žalovanou , Anonymizováno, dohodu o úhradě dlužné částky a částečném prominutí dluhu. Na základě této dohody žalovaná 2) dne 24. 8. 2020 uhradila částku 40 000 Kč. V návaznosti na tuto dohodu žalobkyně navrhla, aby řízení bylo proti žalované 2) zcela zastaveno a žádné ze stran nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Dále navrhla, aby vůči žalované 1) bylo řízení zastaveno co do částky 40 000 Kč a aby jí byla vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku. Ve vztahu k žalované 2) bylo návrhu žalobkyně vyhověno usnesením ze dne 9. 9. 2020, č. j. 37 Cm 66/2019-103. Pokud jde o výrok IV. napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, namítla odvolatelka jeho nesprávnost spočívající v tom, že soud sice správně aplikoval ustanovení § 10 odst. 3 ZSOP, nesprávně je však vyložil. Zmínila důvody novelizace tohoto ustanovení, provedené zákonem č. 218/2011 Sb. a uzavřela, že jestliže byl v projednávané věci zaplacen soudní poplatek ve výši 3 565 Kč, z něhož 20 % představuje částku 731,20 Kč, nebyl soud oprávněn vrátit na zaplaceném soudním poplatku více než 2 565 Kč. Protože však byla žaloba v částce 40 000 Kč vzata zpět před prvním jednáním ve věci, přičemž na uvedenou částku připadá poplatek ve výši 2 000 Kč, má žalobkyně za to, že jí měla být na soudním poplatku vrácena částka 2 000 Kč a soudu náleží poplatek ve výši 1 565 Kč. Ohledně výroku o náhradě nákladů řízení žalobkyně namítla, že jí byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek pouze ve výši 1 000 Kč, ačkoliv zaplacený a nevrácený poplatek odpovídal částce 2 565 Kč. Upozornila, že z poplatku ve výši 3 565 Kč jí bylo 1 000 Kč vráceno a 1 000 Kč přiznáno na náhradě vůči žalované, čímž byla zkrácena o částku ve výši 1 565 Kč, kterou nemůže po žádném subjektu nárokovat. Dále soudu vytkla, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za částečné zpětvzetí žaloby ve výši 40 000 Kč, přestože šlo o účelný úkon učiněný pro chování druhé žalované. Nesouhlasí rovněž s posouzením výzvy k plnění jako úkonu, za něž náleží pouze polovina odměny ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci. S ohledem na uvedené se žalobkyně domnívá, že jí mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba a částečné zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, přičemž za každý z nich náleží odměna ve výši 4 020 Kč dle § 7 a § 8 odst. 1 AT v celkové výši 16 080 Kč, čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 3 628,80 Kč a zaplacený a nevrácený soudní poplatek ve výši 1 565 Kč, celkem tedy 22 473,80 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Z obsahu spisu zjistil, že v řízení, které bylo Městským soudem v Praze vedeno pod spisovou značkou 37 Cm 66/2019, se žalobkyně domáhala po žalované společnosti , Jméno žalované, . (původně žalovaná č. 1) a po , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem , adresa, (původně žalovaná č. 2) zaplacení částky 72 860,71 Kč se 6 % úrokem od 31. 10. 2018 do zaplacení, útratami protestu ve výši 2 734,60 Kč a směnečnou odměnou ve výši 242,87 Kč. Usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 37 Cm 66/2019-93 bylo rozhodnuto o vyloučení věci ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) k samostatnému řízení, které bylo nadále vedeno pod spisovou značkou 37 Cm 96/2020. Podáním ze dne 1. 9. 2020 vzala žalobkyně svou žalobu v rozsahu částky 40 000 Kč zpět s odůvodněním, že tato částka byla dne 24. 8. 2020 uhrazena žalovanou 2), což doložila potvrzením o provedené úhradě. Jak bylo dále zjištěno ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 Cm 66/2019, žalobkyně uhradila k výzvě soudu prvního stupně soudní poplatek za žalobu ve výši 3 565 Kč.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o. s. ř., má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.6. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOSP“), soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.7. Předně se odvolací soud zabýval výhradami žalobkyně vztahujícími se k výši soudního poplatku, o jehož vrácení bylo rozhodnuto výrokem IV. rozsudku. Jak vyplývá z obsahu spisu, předmětem řízení ve shora označené věci poté, co byla žaloba zčásti vzata zpět, zůstal nárok žalobkyně na zaplacení směnečné sumy ve výši 32 860,71 Kč se 6 % úrokem z částky 72 860,71 Kč od 31. 10. 2018 do 24. 8. 2020 a z částky 32 860,71 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, dále nárok na zaplacení směnečné odměny ve výši 242,87 Kč a útrat protestu ve výši 2 734,60 Kč. Soudní poplatek za řízení, stanovený ze základu ve výši 35 838,16 Kč (§ 6 odst. 1 ZOSP), tj. ze součtu částek 32 860,71 Kč, 242,87 Kč a 2 734,60 Kč (směnečná odměna ani útraty protestu nejsou příslušenstvím směnečné pohledávky, nýbrž postižními právy se samostatným skutkovým základem, jak plyne z ust. čl. I § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb.) tedy činí dle položky 1 bodu 1 Sazebníku poplatků 1 792 Kč. S ohledem na to, že v dané věci b