12 Cmo 49/2021-58 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nařídil soud prvního stupně v bodě I. výroku předběžné opatření, jímž žalované zakázal zcizit nebo zatížit nemovitosti dále ve výroku specifikované, v bodě II. výroku uložil žalobci podat ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení návrh na vydání směnečného platebního rozkazu a v bodě III. výroku povinnost zaplatit České republice - Krajskému soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.2. V odůvodnění uvedl, že podle návrhu je žalobce majitelem již splatné vlastní směnky, vystavené společností , právnická osoba, na řad žalobce, na směnečný peníz 850 000 Kč, avalované žalovanou. Jediný nemovitý majetek (bytová jednotka č. , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu na souvisejících pozemcích a spoluvlastnický podíl o velikosti id , Anonymizováno, k jednotce , Anonymizováno, , představující společnou garáž a dále související pozemek parc. č. , Anonymizováno, ), který by v budoucnu mohl sloužit k uspokojení směnečné pohledávky žalobce, žalovaná převedla na , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Katastrální úřad , Anonymizováno, již pod sp. zn. , Anonymizováno, zahájil řízení o povolení vkladu vlastnického práva k uvedeným nemovitostem. V případě povolení vkladu by reálná možnost upokojení navrhovatelovy směnečné pohledávky byla zcela zmařena, neboť jiný majetek žalovaná nevlastní. Převodu vlastnictví nebrání ani poznámka o zákazu zcizení nemovitostí, zapsaná ve prospěch zástavního věřitele , právnická osoba, ., neboť v takovém případě je převod závislý na souhlasu zástavního věřitele, který byl pravděpodobně udělen. Případným převodem by práva banky jako zástavního věřitele nebyla dotčena.3. Předpoklady pro nařízení předběžného opatření shledal soud splněny. Zákonem požadovaná jistina byla žalobcem složena a jím podaný návrh splňuje náležitosti dle ust. § 75 odst. 2 o. s. ř. Kopií směnky, obsahující zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. je osvědčen i směnečný nárok žalobce vůči žalované, která je jako avalista přímým směnečným dlužníkem. Obavu z možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí osvědčují výpisy z katastru, podle nichž nemovitý majetek žalované je převáděn na třetí osoby. Soud dále konstatoval, že usnesení, vydané v řízení, vedeném pod sp. zn. 37 Cm 78/2020, jímž byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření, týkající se totožných účastníků, nezakládá litispendenci v případě, že předmět řízení je odlišný.4. Soud prvního stupně z uvedených důvodů návrhu vyhověl. Žalobci však uložil povinnost podat ve stanovené lhůtě návrh ve věci samé a povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu.5. Žalovaná napadla usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhla napadené usnesení změnit a návrh na nařízení předběžného opatření zamítnout. S usnesením, které není dostatečně odůvodněno, nesouhlasí. Žalovaná žalobci nic nedluží. V řízení prokáže, že směnku nepodepsala. Prodej nemovitosti byl zcela standardní, byl dlouhodobě plánován. V případě prodeje by disponovala pohledávkou na úhradu kupní ceny, tudíž výkon rozhodnutí by nemohl být ohrožen. Důkaz o zahájení vkladového řízení u katastru nebyl předložen. Popírá jakoukoliv souvislost své osoby s kupujícími. Soudu vytkla, že se vůbec nezabýval posouzením otázky přiměřenosti předběžného opatření, zejména důsledky, které by pro ni měl nerealizovaný prodej. S vrácením hypotečního úvěru, jehož prostřednictvím kupující získali prostředky na zaplacení kupní ceny, by nutně byly spojeny další náklady, jejichž náhradu by kupující vůči ní uplatnili. Žalobce si přitom mohl svůj údajný nárok zajistit jinak, např. na pohledávce žalované na zaplacení kupní ceny za prodej nemovitosti. Soud rovněž nepřihlédl ke skutečnosti, že při zatížení nemovitosti již dříve zřízeným zástavním právem banky je možnost uspokojení navrhovatelovy pohledávky z výtěžku nemovitosti zcela spekulativní. O ohrožení výkonu rozhodnutí lze uvažovat jen v případě existence rozhodnutí (exekučního titulu). V této věci však dosud žádné vydáno nebylo.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (ust. § 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).7. Odvolací soud vyšel ze zákonné úpravy předběžných opatření. Předběžné opatření, ať již nařízené před zahájením řízení (ust. § 74 o. s. ř.) nebo v jeho průběhu (ust. § 102 o. s. ř.), představuje ve svém důsledku vždy zásah do práv účastníků, o nichž bude teprve v řízení ve věci rozhodováno, přičemž výsledek řízení nelze nijak předjímat. Má-li k takovému zásahu dojít, musí žalobce dostatečně osvědčit zákonem stanovené předpoklady takového postupu. Domáhá-li se nařízení předběžného opatření z důvodu obavy z možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, musí osvědčit existenci důvodnosti takové obavy, zejména jednání účastníka, spočívající v dispozici s jeho majetkem, která by s takovým důsledkem mohla být spojena. Zcela zásadním předpokladem, byť výslovně v zákoně neupraveným, ale logicky nezbytným, je osvědčení existence nároku, od něhož se návrh odvozuje. V tomto případě se jedná o směnečný nárok, tedy nárok z cenného papíru, v němž je právo na jeho zaplacení inkorporováno. Takový nárok lze považovat za osvědčený, je-li majitelem směnky soudu předložen prvopis platné směnky. V projednávané věci byla žalobcem v době vydání předběžného opatření soudu předložena pouze fotokopie směnečné listiny, a to pouze její lícové strany. Ta však tvrzený směnečný nárok nijak neosvědčuje. Navrhovateli nic nebránilo současně s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření předložit soudu prvopis směnky, který by byl uložen v úschově soudu. Není-li dostatečně osvědčena pohledávka, nelze o nařízení předběžného opatření uvažovat, zejména je-li návrh na nařízení předběžného opatření podán před zahájením řízení. Skutečnost, že podle obsahu spisu byl žalobcem již návrh na zahájení řízení o zaplacení sporné směnky podán a v návrhu je uvedeno, že prvopis směnky je v příloze návrhu, je bez významu, neboť pro předběžné opatření je podle ust. § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně.8. V intencích soudní judikatury je soud při rozhodování o předběžném opatření směřujícím k uložení zákazu nakládat s určitými věcmi nebo právy nebo zákazu něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, povinen zvažovat rovněž přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla žalovanému. Újma žalovaného nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, komentář, 2003, str. 230, usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 537/03). Tento předpoklad, tedy přiměřenost předběžného opatření musí žalobce v návrhu tvrdit a osvědčit. Mezi hodnotou (výší) pohledávky žalobce a hodnotou nemovitostí, jichž by se předběžné opatření týkalo, nesmí být zjevný nepoměr. Tuto přiměřenost žalobce v návrhu na nařízení předběžného opatření ani netvrdil, přičemž hodnota nemovitostí, jejichž dispozice měla být předběžným opatřením žalované zakázána, bude zřejmě při standardních cenách bytů nepoměrně vyšší než žalobcova směnečná pohledávka.9. Z uvedených důvodů odvolací soud předpoklady pro nařízení předběžného opatření splněny neshledal a napadené usnesení podle ust. § 220 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. v bodě I. výroku změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně podle ust. § 145 o. s. ř. v konečném rozhodnutí ve věci samé.