14 Cmo 212/2020-699 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že , Anonymizováno, , nar. 4, Anonymizováno, , bytem , adresa, (dále též jen „právní předchůdkyně“ či „matka navrhovatelů“) byla ke dni svého úmrtí 20. července 2009 členkou účastníka 2) Stavebního bytového družstva , adresa, (dále též jen „družstvo“) se členskými právy a povinnostmi z tohoto členství vyplývajícími, zejména s právem užívat bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v domě čp. , Anonymizováno, , který je ve vlastnictví družstva a nachází se na adrese , adresa, (výrok I.). Účastníkům 1), 2) a 3) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelům a) a b) na nákladech řízení částku 186 918 Kč (výrok II.) Účastníkům 1), 2) a 3) zároveň uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu na účet tamního soudu částku 479 Kč (výrok III.).2. Předně odvolací soud již na tomto místě opakuje, že nadepsané řízení je řízením podle § 200e odst. 1, 3 věty druhé a § 9 odst. 3 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř..“), jež má povahu nesporného řízení; a tomu má odpovídat i terminologie při označení účastníků. Účastníci řízení se neoznačují jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako „navrhovatel“ a „účastník“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. družstvo); ve věci samé se nerozhoduje rozsudkem, ale usnesením. Odvolací soud proto dále používá správnou terminologii.3. V daném řízení se jedná o třetí rozhodnutí ve věci, kdy se původní navrhovatelka , Anonymizováno, domáhala určení, že je členkou uvedeného družstva, neboť smlouva, jíž dne 18. července 2005 převedla členská práva a povinnosti na účastníka 1), je neplatná pro duševní poruchu převodkyně. Po smrti , Anonymizováno, pokračují v řízení jako její právní nástupci dědicové a požadují určení, že jejich matka byla ke dni smrti členkou družstva. Účastník 1) následně převedl smlouvou ze dne 15. května 2007 předmětná členská práva a povinnosti na , Anonymizováno, a ten je dne 27. června 2007 převedl na účastníka 3).4. Soud prvního stupně prvním rozhodnutím – rozsudek ze dne 12. června 2012, č. j. 38 Cm 57/2008-295, podanému návrhu vyhověl, když uzavřel, že smlouva o převodu členských práv a povinností uzavřená dne 18. července 2005 mezi , Anonymizováno, jako převodkyní a , Anonymizováno, jako nabyvatelem (dále jen „smlouva“) je podle § 38 odst. 2 zákona č. 64/1961 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“) absolutně neplatná pro duševní poruchu převodkyně; a že účastník 3) , Anonymizováno, jako poslední v řadě nabyvatelů předmětných členských práv a povinností členský podíl v družstvu nevydržel.5. Odvolací soud v rozsudku ze dne 24. března 2014, č. j. 14 Cmo 405/2012-348, závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy podle § 38 odst. 2 obč. zák. přisvědčil. K otázce vydržení členství účastníkem 3) odvolací soud uvedl, že členský podíl v družstvu lze vydržet a že vydržecí doba činí 3 roky. Závěru soudu prvního stupně ohledně posuzování běhu vydržecí doby však odvolací soud nepřisvědčil, a proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby učinil zjištění nezbytná pro posouzení běhu vydržecí doby z hlediska ustanovení § 130 odst. 1 a § 134 odst. 3 obč. zák.6. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 7. července 2015, č. j. 38 Cm 57/2008-474, podaný návrh zamítl, když dospěl k závěru, podmínky pro vydržení byly splněny, neboť účastník 1) se o namítané duševní poruše , Anonymizováno, dozvěděl až dne 22. května 2008 z doručené žaloby, když z provedených důkazů nevyplynulo, že by před převodem členských práv a povinností na manžele Hykelovy měl o duševní poruše , Anonymizováno, nějakou konkrétní povědomost. Totéž soud prvního stupně dovodil u Hykelových, kteří následně členská práva a povinnosti převedli na účastníka 3). Podle názoru soudu prvního stupně se účastník 3) o tom, že je napadena smlouva o převodu členských práv a povinností pro duševní poruchu , Anonymizováno, dozvěděl až převzetím žaloby dne 23. prosince 2011.7. K odvolání navrhovatelů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně usnesením ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 14 Cmo 404/2015-527, jako věcně správný potvrdil.8. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. března 2018, č. j. 27 Cdo 4883/2017-607, dovolání navrhovatelů odmítl.9. K ústavní stížnosti navrhovatelky a) Ústavní soud nálezem ze dne 2. dubna 2019, sp. zn. IV. ÚS 2000/18 (dále též jen „nález“), výrokem I. vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, č. j. 27 Cdo 4883/2017-607, a rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 14 Cmo 404/2015-527, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. července 2015, č. j. 38 Cm 57/2008-474, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Výrokem II. pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, č. j. 27 Cdo 4883/2017-607, a rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 14 Cmo 404/2015-527, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. července 2015, č. j. 38 Cm 57/2008-474, zrušil.10. Ústavní soud vyslovil pochybnosti o tom, zda na základě dosud provedených důkazů bylo možné dospět k bezpečnému závěru, že si účastník 1) uchoval po celou dobu dobrou víru o oprávněnosti držby. V této souvislosti uvedl, že k objasnění nastolené otázky bylo namístě provést i další důkazy (výslech , Anonymizováno, , připojení celého policejního spisu, výslech bývalé předsedkyně samosprávy). Ústavní soud výslovně konstatoval, že „právě objasnění skutečnosti, zda duševní porucha matky stěžovatelky (, Anonymizováno, - pozn. odvolacího soudu) byla laikovi při běžné míře obezřetnosti seznatelná, případně do jaké míry, bylo podstatné i pro posouzení existence dobré víry vedlejšího účastníka /účastníka 1) – pozn. odvolacího soudu/.“ Mj. uzavřel, že z jeho pohledu „nelze bezpečně přijmout závěr, že byl-li účastník 1) kontaktován potomky paní v pokročilém věku, která podle závěrů znalců působila na okolí přinejmenším apaticky, se sdělením, že ze strany ošetřovatelky, jež převod zprostředkovala, šlo o podvodné jednání, a následně byl přizván k podání vysvětlení ohledně okolností převodu, nevznikly na jeho straně pochybnosti o oprávněnosti držby.“11. Ústavní soud zároveň zvažoval, zda je správná soudní praxe, která konstantně považuje členský podíl v bytovém družstvu za věc movitou, a nikoliv nemovitou, když „soudy se alternativou vydržení členského podílu v bytovém družstvu jako vydržení práva k věci nemovité vůbec nezabývaly, přestože bylo namístě zohlednit aktuální společenský vývoj. Členský podíl v bytovém družstvu je neoddělitelně spjat s konkrétní nemovitou věcí (především budovou, v níž je „družstevní byt“ situován), lze s ním obchodovat a jeho tržní cena bývá jen nepatrně nižší než cena bytu vlastněného. Na tomto posouzení přitom závisí určení délky vydržecí doby - doba tříletá pro movité věci a desetiletá pro věci nemovité (§ 134 odst. obč. zák.; § 1091 o. z.) představuje z hlediska právní jistoty účastníků právních vztahů značný rozdíl.“ V podrobnostech odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedeného nálezu Ústavního soudu.12. Soud prvního stupně, veden právními závěry vyjádřenými Ústavním soudem v nálezu, se zabýval okolnostmi převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu z Miloslavy Drahorádové na účastníka 1), když bylo zřejmé, že tato právní předchůdkyně navrhovatelů nebyla ke dni 18. července 2005, tj. v době převodu k takovému právnímu úkonu způsobilá (jedná se tak o absolutně neplatný právní úkon dle § 38 obč. zák.) a s tím spojenou otázkou, zda účastník 1) mohl rozpoznat, že se jedná o osobou postiženou duševní chorobou a zda tak při nabývání členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (k dotčenému bytu) jednal v dobré víře. Rovněž se zabýval dobrou vírou účastníka 3) a dobou nezbytnou pro vydržení členského podílu v družstvu.13. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyšel z toho, že:- dne 18. července 2005 , Anonymizováno, převedla svá členská práva a povinnosti v družstvu na účastníka 1),- mezi Miloslavou Drahorádovou a účastníkem 1) byla dne 18 července 2005 uzavřena smlouva o podnájmu družstevního bytu 1+1 na dobu určitou od 18. července 2005 do 1. srpna 2006. Družstvem byla smlouva schválena dne 7. září 2005,- dne 15. května 2007 účastník 1) převedl svá členská práva a povinnosti v družstvu na manžele Hykelovi,- dne 27. června 2007 Hykelovi převedli svá členská práva a povinnosti v družstvu na účastníka 3),- , Anonymizováno, v době přechodu členských práv a povinností v družstvu trpěla duševní poruchou, která není jen přechodná a v důsledku toho nebyla schopna činit právní úkony. Zbavena způsobilosti byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 6. června 2007, č. j. 50 P